Řetězení

21. den meme - Můj oblíbený pořad

26. prosince 2014 v 20:21 | Alča
Najít oblíbený pořad pro mě není úplně jednoduché. Před nějakou dobou jsem televizi téměř vůbec nesledovala, což bylo dané tím, že jsem ji ani neměla - na koleji jsem si tento luxus jaksi musela nechat ujít. Od té doby, co jsem zase doma, televize se stala více dosažitelnou a po mnohých hutných pracovních dnech jsem ráda, že před ní můžu zaparkovat, najíst se a aspoň na chvíli úplně vypnout hlavu. To se obvykle stává u různých pořadů, které bych asi mohla označit za své oblíbené.

Simpsonovi - už téměř klasika v podobě žluté rodinky zažívající různé příhody - někdy z každodenního, jak si ho dokážeme představit i my, někdy téměř až z jiného světa. Já osobně se u každého dílu pobavím, obzvlášť se mi líbí takové to skryté rýpání dů různých institucí či politiky, které je většinou vážnou trefné. Dělá to ze Simpsonů něco víc než jen kreslený seriál o trochu bláznivé rodince.

zdroj: http://tapety.na-pc.cz/film/simpsonovi/

Top Gear - pořad, který sleduji díky svému příteli, který mě k němu přivedl skrze speciály. Ty se mi dodnes líbí nejvíce. Co si budeme nalhávat - autům, až tak nerozumím, ale líbí se mi právě ty různé sázky, úkoly a vtípky, které jsou k vidění díky hlavním třem moderátorům a aktérům.
zdroj: http://www.bbc.co.uk/programmes/b006mj59

Kdo přežije? - tenhle pořad je tak "starý", že jeho první série jsem sledovala už asi v 10 letech vždycky v neděli dopoledne. Od doby, co jednotlivé série opakují na Prima Cool, nepravidelně je sleduju znovu, pokud mám příležitost a chuť.
zdroj: http://www.proprofs.com/games/puzzle/sliding/t/survivor/

Sportovní pořady - obzvláště ty související s hokejem, nejčastěji přímé přenosy zápasů a pořad Buly.

zdroj: http://tapety.na-pc.cz/tapeta-ostatni-hokej-49864/


Občas ještě sleduji některé naučné pořady na Prima ZOOM nebo na ČT2, to ale není s žádnou pravidelností. U mytí nádobí a uklízení mi často hrají písničky z Óčka, většinou zařazené právě do nějakého pořadu. Zprávy už jsem přestala sledovat před několika lety, protože mi přijdou jako 1)černá kronika; 2)manipulující s lidmi a hrající jim na city neustálým podsouváním příběhů o nemocných dětech a zvířátkách. Protože nevařím, pořadům o vaření (a že jich je v poslední době plno) jsem nepropadla ani v nejmenším. Pořady o rádoby celebritách mě nezajímají, stejně jako většina českých "humorných" či soutěžních pořadů. Do statistik sledovanosti toho tedy asi moc nepřidám - ale aspoň je čas na jiné (lepší) věci. :)

20. den meme - Důležitost vzdělání podle mě

27. března 2014 v 18:34 | Alča
Po dlouhé době se vracím k třiceti dennímu řetězáku, který na své dokončení čeká už nějaký ten pátek... A zrovna mě čeká opravdu dobré téma.

Vzdělání bylo vždycky součástí mého života. Byla jsem tím dítětem, které se rádo učí, které škola baví a které nosí domů samé jedničky. Vydrželo mi to i v období, kdy ostatní na školu vyloženě kašlali a raději se věnovali jiným zájmům (jako třeba pěstování alkoholismu nebo plození nechtěných dětí). Na střední škole jsem byla tak trochu přízrak, který sice nevynikal v tělocviku, ale za to matika a bižule mu šly jedna báseň. Vysoká škola byla pro mě jasnou volbou - i když to v naší rodině není žádná tradice. Vlastně když nepočítám sestřenku s vyšší odbornou školou, budu od nás z rodiny první člověk s titulem. V létě bych si měla před jméno začít psát Bc. I má další cesta by měla směřovat do školy - k dodělání magisterského titulu.

Z toho, co jsem nahoře napsala, je asi jasné, že vzdělání považuju za důležitou součást života. Je to fajn, když člověk má přehled a něco o světě ví. To, co se člověk naučí, se stává nejen jakousi nástavbou, která z něj dělá dobrý objekt k rozhovoru, ale i nedílnou součástÍ každodenních činností - jako když si třeba dovedete napsat seznam na nákup, spočítat si, kolik to asi bude stát a dokonce si přečíst etiketu, abyste se dozvěděli, kolik je všude zákeřných Éček. Vzdělání nám otevírá dveře do všech koutů, do kterých si usmyslíme jít. Bez něj bychom byli tak nějak ztraceni...Proto považuju za nesmírně důležité, že je dnes dostupné všem bez rozdílu věku (např. univerzita třetího věku), pohlaví nebo stavu bankovního konta (pokud se bavíme o státních školách a to především ZŠ a SŠ). Každý má tu možnost se učit a být v rámci možností lépe připravený. Vzdělání je totiž takový základ, na kterém se dá stavět dál a budovat velké věci. Ukázkou toho, jak těžké to je bez vzdělání, jsou pro mě státy třetího světa - konkrétně tedy subsaharská Afrika. Tam, kde chybí vzdělání, chybí i další věci - osvěta, kvalitní zdravotnictví, kvalifikovaní pracovníci... V dokumentech skoro vždy vidíme, jak obrovskou radost mají africké děti i jejich rodiče, když se ve městě/slamu postaví škola a oni ji mohou navštětovovat. Vědí totiž, že škola a vzdělání je to, co jim dává šanci...

*

Abych ovšem nezněla tak jednostranně a především krátkozrace - nemyslím si, že škola je všechno. Člověk může být dobrý, šikovný a úspěšný i bez ní. To se týká především vysokých škol a dnešního boomu, že každý musí mít titul z vysoké, jinak je to nula... Nemyslím si a mám ve svém okolí několik případů lidé, kteří se na VŠ vykašlali a přesto v životě dosáhli svých snů a mnohdy skvělých úspěchů. Dokonce i já sama si někdy říkám, že mi je ty vejška k ničemu a že to rozhodně není žádný zaručený způsob, jak být úspěšný a dělat to, co člověka baví. Nakonec to vždy stejně záleží na konkrétním člověka, jeho schopnostech, píli, touze a někdy i nutnosti obětovat spoustu věcí...

19. den meme - Kdy jsem nerespektovala své rodiče?

13. prosince 2013 v 20:39 | Alča
Dlouho jsem nic nenapsala, protože můj čas požírá škola, focení a lidé kolem mě, bez kterých nemůžu být. Dlouho jsem taky nepřidala nic o sobě a o svém životě - a protože mám momentálně takové období, kdy svádím boje s vnitřními démony a ne vždy se mi daří najít potřebnou odpověď o sobě samé, je možná opět načase vrátit se ke starému a nedodělanému řetězáku a trochu se povrtat ve vlastním životě...

Nad dnešním zadáním jsem přemýšlela opravdu dlouho. Přijde mi totiž, že sem nemám moc co psát. Možná jsem svatoušek, možná mám prostě jen fajn rodiče... Ale opravdu si nepamatuju okamžik, kdy bych k nim necítila respekt nebo nerespektovala něco, co by mi řekli... Vlastně jsem nikdy nedostávala žádné pro mě důležité nebo významné zákazy, které bych musela porušit, protože by mi to jinak nedalo... Když jsem se ve 14 začala oblékat celá do černého a nosit pásek se smrtkou, mamka běhala po městě a sháněla mi nová trika s lebkou. Když jsem si v 15 našla kluka a začala s ním chodit ven, nemusela jsem to doma tajit a nedostala jsem totální zákaz vycházení. Když jsem nechtěla na gympl, ale na obyčejnou odbornou školu - doma s tím nebyl problém, nikdo mě netlačil tam, kam jsem nechtěla. Když jsem řekla, že chci tetování, nikdo si nad tím příliš nelámal hlavu... I když můj domov není perfektní, tak harmonický tedy rozhodně je a byl a já jsem nikdy neměla problém s tím, co by se v něm dělo... Tedy aspoň co se týká důležitých věcí. Samozřejmě že v některých detailech spolu nesouhlasíme a našly se okamžiky, kdy jsem si musela ťukat na čelo. Ale nikdy to nepřekročilo hranici žabomyších sporů, nikdy to nevedlo k tomu, že bychom se vzájemně přestali respektovat...

Protože přesně o tom to podle mě je - já jsem vždycky respektovala své rodiče proto, že oni vždycky respektovali mě a moje právo na vlastní rozhodnutí a vlastní životní cestu...

18. den meme - V co věřím

17. srpna 2013 v 8:20 | Alča
Co se týče víry, je to se mnou krapet složité. Jsem totiž jeden z těch lidí, kteří nějakou speciální víru ke svému životu nepotřebují. To, jak se stavím k Bohu, už jste si mohli přečíst článku o náboženství. Kromě toho ale nevěřím ani na další takové mysteriózní a nadpřirozené věci. Nevěřím v osud, v anděly, v nebe ani peklo, nevěřím v posmrtný život, nevěřím v osud, v žádnou velkou knihu, kde je napsáno "že se to tak mělo stát", nevěřím na duši ani na duchy ani na žádné astrální světy a kdo ví co ještě. Jsem v pravém slova smyslu ateista. Pro některé lidi z mého okolí je to nepochopitelné, jak nemohu v nic věřit a někteří mi dokonce tvrdí, že jsem se tak rozhodla proto, že se bojím...

Nemyslím si to a navíc musím kontrovat - protože v něco přece jen věřím... Ale v něco, řekněme, reálnějšího než ve věci co jsem výše vypsala.

Věřím ve vědu. Ne nijak fanaticky, musím uznat, že věda také není schopná obsáhnout všechno a že nějakou dobu ještě musíme naše poznatky prohlubovat. Ne tak že bych si myslela, že věda má vždycky pravdu a nemůže se nikdy mýlit. Ale věřím, že věda je ten nejlepší nástroj, jak se posunovat dopředu a objevovat kousek po kousku "pravdu".

Věřím v přírodu, v její principy i záměry. Příroda je spravedlivá, nestranná, krutá ale přitom krásná. Dává nám domov, místa k odpočinku a snění, inspiruje. Funguje bez ohledu na to, co my chceme. Nikdy nikomu záměrně neublížila a nemá tendence se vnucovat. Prostě tu je a závisí pak na každém, zda ji dokáže pochopit-...

Věřím ve spravedlnost a v morálku, v to že lidé v sobě ještě mají kousek toho dobra a umí se k sobě chovat pěkně a pomáhat si, když je to třeba.

Věřím v lásku - pro mě až neskutečný cit, který může být krátký a intenzivní, stejně jako trvalý a ještě intenzivnější... Věřím v lásku na celý život a spřízněnost dvou lidí, kteří bez sebe nemohou existovat...

Věřím v to, že sny se plní a žádný cíl není nedosažitelný... Pokud má člověk chuť na sobě pracovat a dát do toho všechno, pak může dokázat všechno co chce...

17. den meme - Mé úspěchy a neúspěchy v posledním roce

25. dubna 2013 v 17:49 | Alča
Poslední rok byl na zážitky, vzestupy i pády celkem bohatý. Myslím, že už jsem se o tom zmiňovala v nějaké bilanci, kterou mám ve zvyku sem tam napsat. Nikdy ale není na škodu si znovu připomenout to pěkné a poučit se z toho, co se zrovna nepovedlo. Jenom doufám, že si vzpomenu na všechno, na co chci a co by mě mělo být zvěčněné černé na bílém v blogovém světě.

Duben 2012 -duben 2013

Mé úspěchy?
Dokončila jsem první ročník VŠ a prokousala se do druhého bez většího problému. O prázdninách jsem začala fotit mnohem víc a dokonce už i na zakázku, díky tomuto svému největšímu koníčku (spíš už posedlosti) si i něco vydělala. Bylo to nesmírné ocenění mojí snahy. Podařilo se mi bez problémů zrealizovat pár větších fotografických projektů, měla jsem možnost fotit maturitní ples, úspěšně jsem vytvořilaa několik kalendářů, koupila si nový objektiv a pěkný blesk. Dala jsem se do cvičení a něco málo zhubla, teď si aspoň držím stálou váhu a nepřibírám. Bižuterie se prodává celkem ve velkém - a mě prostě těší ta představa, že někdo jiný má radost a s potěšením nosí nějaký ten kousek ode mě. S Panem Božským jsme minulý měsíc oslavili 6 společných let - a podle mého je to teď ještě lepší, než kdy předtím. Podařilo se nám tak nějak urovnat naše rodinné vztahy. Konečně jsem se rozhoupala zajít k optikovi a nechat si udělat kontaktní čočky. Poznala jsem pár dalších skvělých lidí a strávila s nimi příjemné chvíle.

A neúspěchy...
Za ten největší považuji neudělanou zkoušku z anatomie na konci třetího semestru - už jsem to mohla mít za sebou, ale protože jsem to docela podcenila, táhne se to se mnou dál a znepříjemňuje mi to život každý den, kdy se musím učit. Ve své naivitě jsem jedné osobě poslala dva kalendáře před placením, no a jak se asi dalo očekávat, tak žádné peníze už jsem neviděla a ani nikdy neuvidím... Kromě povedených projektů se mi jich pro změnu pár nepodařilo zrealizovat - většinou proto že to ztroskotalo na někom jiném. Měla jsem fotit pár věcí a měla jsem mít zajištěnou kadeřnici - ale nakonec ze všeho tak nějak sešlo. Kromě toho se mi stále nepodařilo dokončit a zveřejnit portfolio, za což se šíleně kaju (vzhledem k tomu, že jsem na něm začala pracovat v prosinci a na konci února mělo být na světě). Za svůj neúspěch považuju i to, že se mi stále nedaří zvednout návštěvnost a počet fanoušků mé stránky s fotkami - někteří mě sice uklidňují, že je to proces na delší čas, ale já bych nějaký ten nárůst brala už teď. Nezapracovala jsem na sobě tak moc, jak jsem chtěla - ať už se jedná o to sportování a hubnutí nebo o jakési pozitivní myšlení, které mě opustilo asi 2 týdny po novém roce a od té doby jsem zase ten klasický morous...

*

Když jsem článek začala psát, myslela jsem, že těch pozitivních věcí bude mnohem víc a vlastně jsem ani netušila, co budu psát do toho, co se mi zrovna nepovedlo. Když teď ale koukám na výsledek, vidím, že oba odstavce jsou přinejmenším stejně dlouhé a že neúspěchů bylo evidentně dost. Nezbývá tedy nic jiného než na tom zapracovat tak, aby další podobná bilance byla plná úspěchů a přetékala štěstím...

16. den meme - Můj názor na mainstreamovou hudbu

23. dubna 2013 v 18:08 | Alča
Jako každý den jsem dnes brouzdala ve vodách AK a narazila jsem na článek od m., která se věnovala kvalitě blogů v klubu a vyjádřila své názory o tom, které blogy by se měly nad sebou "zamyslet" a proč. Sice jsem se v jejím seznamu neobjevila, ale popravdě, když si sáhnuý do svědomí - ani bych se nedivila kdyby ano. Poslední dobou to tu zanedbávám a když už sem něco plácnu, je to většinou článek s fotkami s nějakým opravdu krátkým popiskem. Můj hlavní zájem sice je fotografování, ale jak píše m., na prezentování fotek mám jiné servery - blog by měl pořád zůstávat blogem. I přes fotografické zaměření by měl neustále být zajímavým místem pro čtenáře a měl by přinášet i něco jiného než jen pěkně (nebo nepěkně) vyfocené obrázky. A tak jsem se rozhodla, že se po strašně dlouhé době znovu pustím do 30 denního meze řetězáku a nechám své mozkové závity pracovat i při něčem jiném než při upravování fotek a anatomii...

Uf... stačilo jedno přečtení tématu, na které bych měla psát a zmocnila se mě hrůza.

Mainstremová hudba.

Popravdě ani nevím, co si pod tím představit - možná proto, že prostě poslouchám to, co se mi líbí a neřeším, jestli je tahle skupina nebo tenhle zpěvák mainstreamový, undergroundový nebo co všechno ještě může být - soustředím se jen na hudbu a pocity, které to ve mně vyvolává. Ale abych tu jen hloupě neplkala o tom, že vlastně nic nevím a nevypadala tak trošku jako osoba bez názoru, vzala jsem si na pomoc strýčka Googla (to skloňování je šílené, ale jak jinak to napsat, že...) a snažila se vyhledat nějakou definici, nějaké bližší určení mainstreamu. Z tety Wiki na mě vylezlo prostě to, že mainstream je hlavní proud - něco co letí, co je určeno pro většinu populace, co se líbí mase lidí. Hm, něco podobného se zřejmě dalo čekat - na to jsem se ani nemusela ptát. Otázkou ovšem zůstává jaký styl nebo potažmo interpret je mainstreamový.

Dá se za mainstream považovat rock nebo core? Na nejúspěšnější kapely tohohle stylu chodí tisíce a jejich videa byla shlédnuta miliony lidí. Fanoušci tomuto stylu hudby rozhodně neubývají - naopak, spousta lidí si v tvrdší hudbě libuje. Nebo se za mainstream považuje jen pop a taneční hudba - styly, které v posledních letech zaznamenávají obrovský boom a jsou na nás chrleny skoro ze všech rádií?

Je Ed Sheeran mainstreamový zpěvák , když jeho video shlédlo 32 milionů lidí a jehož hudba se tím pádem asi líbí velké mase lidí? Tady v Čechách ho ale zná málokdo (nebo o takových lidech nemám ponětí) a má za sebou zatím jen jedno úspěšné CD, když předtím byl vlastně úplně normální kluk z ulice, který prostě jen umí úžasně zpívat?

A co třeba takový Tomáš Klus - je mainstreamový, když vyhrál Slavíka, ale vlastně to dělá tak nějak jinak než všichni ostatní?

Používá se pojem mainstream jen v negativním slova smyslu, když chceme někoho (jako třeba Justina Biebera) označit za něco naprosto nenáročného, ne příliš kvalitního ale líbivého a oblíbeného? Nebo nemusí mainstream znamenat jen to zlé a použijeme ho v klidu i na tak úžasnou zpěvačku s velkým hlasem jako je Adele, proto abych zdůraznili, že její hudba je opravdu známá a hrne se na nás ze všech stran, přičemž jí to ale neubírá na kvalitě?

Já sama se upřímně přiznám, že nevím a že odpovědi na všechny tyhle otázky by z mých úst lezly jaksi nejistě. Jak tak nad tím dumám, říkám si, že odpověď může být vlastně pro každého jiná. Pro někoho je mainstream už to, když je nějaká kapela známější než jiná, pro druhého to musí být už jooo velká hvězda a pak řekne "ty jo, to je ale mainstream". Někdo se považuje za alternativního ve chvíli, kdy poslouchá něco jiného než ostatní v jeho okolí, někdo naopak vyhledává úplně neznámé kapely a obráží zapadlé kluby, aby našel pravý underground.

Nakonec je stejně vždycky důležitější, co ve vás daná písnička, CD nebo vystoupení zanechá, než to jaké nese označení. Možná by někdy stálo za to zapomenout na pojmy, dělení a škatulkování...prostě jen zavřít oči a užívat si něco, co se nám líbí.

15. den meme - Mí oblíbení blogeři

13. února 2013 v 10:01 | Prinzeschen
I když se na blogu pohybuju už docela dlouho a tak mám jeho vody, řekla bych, dobře zmapované...a i když denně pročítám docela velké množství článků od různých autorů - opravdu oblíbených blogů mám jen pár. Pořadí, ve kterém je uvedu, není žádným žebříčkem oblíbenosti - je čistě náhodné.

První, na koho si vzpomenu, je blog Taychi. I když ta z blogového světa nedávno přesídlila na blogspot, stále je jedním z těch blogů, na které se dívám denně. Ráda si prohlížím její fotky a hlavně čtu drobné střípky z jejího života, její názory a zážitky. Koneckonců názory o tolik mladšího člověka mě samotnou někdy můžou dost obohatit a tak nějak "omladit".

Podobně jsem na tom i s blogem Bels, kam se ráda a často vracím počíst si jednak o novinkách v životě této mé kamarádky a jednak se pokochat nad novou fotografickou tvorbou.

Mezi mé oblíbené blogy patří i blog Illian, která má podle mě úžasný talent na psaní - nad jejími povídkami se člověk vždycky tak nějak zamyslí...

Když jsem ještě hodnotila Téma týdne, vždycky jsem hrozně ráda narazila na článek od Malkiela - jeho nadhled a smysl pro humor vždycky rozsvítily můj den. Celkem rychle se tak zapracoval mezi mé oblíbence a určitě si zaslouží být tu zmíněn.

Dost často si taky čtu články na blogu Temnářky - její břitký a zábavný styl není nikdy krokem vedle. Ke všemu se člověk dozví všechny ty zákulisní věci ohledně psaní a tak se mu to vlastně může i docela hodit...

Svou velkou šestku (i když si jsem jistá, že jsem na někoho určitě zapomněla :D) bych chtěla uzavřít blogem KatyRZ - už docela dlouho na něm sleduju, jak její fotoúlovky, tak i její literární díla. Musím říct, že obojí mě dost baví. :)

14. den meme - Nejranější vzpomínka

28. ledna 2013 v 12:32 | Prinzeschen
Už dlouho jsem nepřidala žádný příspěvek do 30.denního řetězáku, se kterým jsem jen tak mimochodem začala už v srpnu...Ehm ehm... Osobně si myslím, že to je proto, že jsem si se čtrnáctým tématem nevěděla moc rady...

Ono totiž najít svou nejranější vzpomínku není vůbec jednoduché. Ne snad že bych si nic nepamatovala - to ne, spíš naopak. Mám pocit, že si pamatuju až přespříliš. A nedokážu rozlišit, které vzpomínky jsou opravdu mé a které jsou už převzaté například z fotek, vyprávění rodičů, prarodičů a tak podobně. Mám také problém s tím věci chronologicky zařadit za sebe a nakonec z nich vybrat tu událost, která se opravdu stala nejdříve... Než se s tím mordovat ještě další měsíce, rozhodla jsem se nakonec udělat takový krátký seznam těch nejdůležitějších a nejkrásnějších vzpomínek z útlého děství - věřím, že někde tam bude ukrytá i ta úplně první...

  • Vzpomínám si, jak jsme s dědou jídávali chleba se šunkou u mě v pokojíčku.
  • S babičkou jsme si stavěly kostky a nahrávaly si přitom naše rozhovory na kazetu v magneťáku. Na kazetě jsem měla nahranou i pohádku o pejskovi a kočičce, kterou jsem si pouštěla před spaním, když byla mamka v práci.
  • Když mamka chodila do práce, tak se mi po ní vždycky stýskalo. Stávala jsem u balkónu a dívala se na všechna ta světýlka chemičky, kde mamka pracuje.
  • Hrávala jsem si na obchod, poštu, kuchyň a školu.
  • U červené trafiky pod Májem jsem chodila pozorovat domnělé obydlí skřítků (vršek od kanálu).
  • Občas jsem nemohla usnout a byly to opravdu dlouhé a protivné večery, kdy se u mě vystřídala snad celá unavená rodina, než jsem se konečně uráčila usnout.
  • Nejradši jsem měla plyšáky, obzvláště ty psí.
  • Když jsem se vztekala, chodila jsem se vždycky zchladit do kuchyně na lino, které chladilo. Sdílela jsem tam prostor s naším pejskem Majdou.
  • Dvakrát se mi podařilo zavřít mamku na balkóně (jednou v zimě).
  • Ráda jsem seděla na kolenou a nechala si dělat "takhle jedou páni, takhle jedou dámy..."
  • Měla jsem svou speciální pohádku o Alence, která si nechtěla uklízet a tak nemohla jet na kolotoči na bílém koni.
  • S dědou jsme tajně chodily na houpačky a na autíčka, když do města přijely kolotoče. S mamkou jsme zas chodily na labutě.
...a spousta dalších neméně pěkných a důležitých vzpomínek. Kdybych je měla vypsat všechny, byli bychom tu ještě hodně dlouho a tak si dovolím v tom nejlepším skončit... a odejít se věnovat fotkám. :)

13.den meme - Kam bych se chtěla podívat

22. listopadu 2012 v 18:09 | Prinzeschen
Jsem člověk zvídavý a z velké části otevřený novým věcem, hlavně tedy novým místům. Ráda cestuju a poznávám nové kultury, nové kraje a nové lidi i s jejich zvyky. Samozřejmě, že jako pro člověka, který se zabývá focením, je to pro mě i dobrá příležitost se inspirovat a získat řadu nových a zajímavých fotografií. A kam bych se chtěla nejvíce podívat? Nedokážu vybrat jen jedno místo, v hlavě mám takový malý seznámek měst a zemí, které bych chtěla ve svém životě vidět.

1) New York
Momentálně asi můj největší sen. Dvakrát jsem byla v USA a ani jednou na tomhle skvělém místě. New York jsem vlastně viděla jen z letadla a i tenhle pohled mi stačil k tomu, aby mě okouzlil. Chci se projít po Central Parku, vidět Sochu svobody, Empire State Building a další zajímavá zákoutí, chci si koupit kabelku I love NY a jen tak se procházet po ulicích plných různě oblečených stylových a spěchajících lidí. Aspoň na chvíli chci cítit tu atmosféru velkoměsta (i když jsem dost slyšela o tom, že jediné co v NY cítíte, je smog) a připadat si jako holka v jednom z těch amerických filmů, mít příležitost získat tolik skvělých snímků do alba...Mít peníze, jela bych hned...

2)Paříž
Klasika. Jedno z nejkrásnějších měst v Evropě a jedno z těch dokonalých míst pro získání krásných zážitků. Vidět Eiffelovku, dát si nějaké dobré francouzské sýry a možná i decku dobrého vína, načerpat něco z francouzského módy a pověstného ženského šarmu, možná i skromně nakupovat, získat krásné fotografie (tahle položka rozhodně nesmí chybět) a prostě si užít tu atmosféru, která je natolik jiná od NY, ale neméně silná. Reálnější položka na mém seznamu.

3) Londýn
Další evropská klasika se spoustou památek a míst historických událostí, se spoustou muzeí, parků a obchodů. O nakupování v Londýně za super ceny už jsem toho slyšela tolik, že mě to dost nalákalo. K tomu všemu zase spousta příležitostí k focení, no znáte to... Nedá se odolat.

4) Nizozemsko
Od měst se dostáváme k zemím. První na mém seznamu je Nizozemí - a nechci předbíhat, ale vypadá to, že tenhle sen by se brzy mohl stát skutečností. V tu chvíli bych asi byla ta nejšťastnější osoba na světě. Nizozemsko je mým snem už dlouho a to z více důvodů. Miluju tulipány a právě v této zemi bych se mohla kochat nejrůnějšími barvami a typy těchto květin třeba několik hodin. Jsem milovnicí sýrů, takže i v té oblasti bych si přišla na své. Fandím dřevákům, takže bych určitě neváhala a jeden pár si přivezla domů. Už delší dobu jsem fascinovaná životním stylem Nizozemců a chtěla bych ho zažít na vlastní kůži. Doufám, že to brzo vyjde...

5) Čína
Tak to je jeden z těch nejvzdálenějších snů, které vůbec mám - a nemyslím zrovna v km. :) Ale život je ještě dost dlouhý, tak doufám, že budu mít příležitost si tenhle sen vyplnit. Východ mě vždycky svým způsobem unášel a Čína obvlášť. Ne kvůli tomu, jak to tam vypadá dnes, ale kvůli své historii, zvykům, tradicím... Pít čínský čaj, projít se po velké čísnké zdi, zajít do pravé čínské restaurace, obdivovat se čínskému porcelánu a umění... Byla by to krása, tím jsem si jistá. A určitě by to bylo velmi inspirující jak pro mou budoucí tvorbu, tak pro celý život...

Určitě bych dala dohromady ještě pár dalších míst, kam bych se chtěla podívat - Nový Zéland, Austrálie, Island, Řecko, Itále, Jižní Korea, Japonsko, Kanada a jiné exotické i ne tak vzdálené země... Peněz je ovšem málo a nebudeme si nic nalhávat, cestování něco stojí...Snad tedy budu mít štěstí a vyplní se mi navštívit aspoň horních pět jmenovaných míst...

12.den meme - Popiš celý svůj den v heslech

27. října 2012 v 18:56 | Prinzeschen
Typická studentská sobota... :D

  • Vstala jsem v 10 hodin ráno.
  • Koukla jsem se z okna a viděla, že prší.
  • Poprvé jsem slyšela krákání vran.
  • Oblékla jsem se.
  • Ustlala jsem.
  • Uvařila jsem si čaj.
  • Dala jsem si snídani.
  • Upravovala jsem fotky.
  • Umyla jsem nádobí ze snídaně.
  • Udělala jsem si oběd.
  • Učila jsem se na zápočtový test - nervy I. až V.
  • Vyčistila jsem si zuby (konečně!)
  • Umyla jsem nádobí po obědě.
  • Vysmýčila jsem celou kolej - kuchyň, koupelnu, záchod, utřela jsem prach a vytřela.
  • Upravovala jsem ještě chvilku fotky.
  • Učila jsem se hřbetní míchu.
  • Šla jsem na nákup do Alberta (a bylo to strašné).
  • Přijela jsem z Alberta.
  • Učila jsem se prodlouženou míchu, Varolův most a mezimozek na zápočet a vlastně i zkoušku.
  • Udělala jsem si večeři.
  • Telefonovala jsem s mamkou.
  • Napsala jsem článek na blog...

Zbytek je zatím ve hvězdách - ale mým plánem je zase upravovat fotky. Nemůžu tomu uvěřit, ale ubývá jich! Už mi zbývá asi jen 8 alb. Takže snad to půjde rychle. Možná taky napíšu nějakou básničku nebo úvahu - dneska se na to nějak cítím. Pak si určitě hodím pořádně dlouhou a teplou sprchu, možná si zalezu do postele s notebookem a pustím si dalších pár dílů True Blood. No a počítám že tak kolem jedenácté zahučím rovnou do pelechu a budu spát zase až bůhví dokdy :D
 
 

Reklama