Projekty

#5: Nebojte se pitbullů

16. října 2013 v 9:22 | Alča
Káťa, 20 (studentka a majitelka pitbullky Cloe):
S tvrzením, že pitbullové jsou bojoví, tudíž agresivní psi a měli bychom se jich bát nebo je úplně zakázat, se setkávám téměř každý den. Setkávám se s tímto předsudkem na internetu, venku, ve škole, v práci a nejčastěji v médiích. Média bohužel předkládají lidem jen polopravdy a dělají z těchto psů ty největší netvory. Když vidíte v televizi, že nějaký pes pokousal člověka, nejčastěji to bývá pitbull. Většina už se ovšem nezajímá o to, že to není vina psa, ale člověka, který psa vychovával. Jen málokdo si uvědomuje, že chyba je v systému, který umožňuje nezkušeným chovatelům starat se o tohoto úžasného, ale náročného psa. Říká se, že pes je nejlepší přítel člověk a myslím, že nejen pro mě je tím nejlepším přítelem právě pitbull...

*****
Více informací na mé facebookové stránce: AH photography
Můj úvodní článek k tomuto projektu: Projekt SPP
Dále o projektu psali: Temnářka , Taychi
Článek o projektu se objevil i na stránkách kámoška.cz
Kontaktovat mě můžete na: Fcb profilu, mailu: herzal@seznam.cz nebo tady na blogu v komentářích

#4: Taky umíme řídit

5. září 2013 v 9:32 | Alča

Bára, 23 (automobilová závodnice):
Předsudek o tom, že ženy neumí řídit, na moji adresu zatím nikdy nikdo nevyjádřil, ale přesto se s ním setkávám docela často. Osobně se mě dotknul poměrně nedávno, kdy jsem přišla o svou přítelkyni - závodnici. Poté, co vyšla zpráva o její nehodě, ji soudili lidé, kteří ji vůbec neznali připomínkami typu "ženská neprojede okresním městem, natož na závodech", "ženská patří do kuchyně a ne za volant, natož na závody", "kdyby doma vařila, pekla a rodila děti, tak se jí to nestalo". Ale my, co jsme ji znali, víme, že byla nejen výborná maminka a babička, ale také řidička, která měla takové řidičské schopnosti, před kterými smekali i leckteří závodníci… To, jestli je člověk dobrým řidičem, rozhodně nezáleží na tom, jestli se jedná o muže nebo o ženu…

*****
Více informací na mé facebookové stránce: AH photography
Můj úvodní článek k tomuto projektu: Projekt SPP
Dále o projektu psali: Temnářka , Taychi
Článek o projektu se objevil i na stránkách kámoška.cz
Kontaktovat mě můžete na: Fcb profilu, mailu: herzal@seznam.cz nebo tady na blogu v komentářích

#3: Nejsem hloupá

28. července 2013 v 11:02 | Alča
*Třetí fotka z projektu, o kterou bych se s vámi ráda podělila. Tentokrát na jeden z nejznámějších předsudků...*


Nikola, 20 (studentka VŠ):
S tvrzením, že všechny blondýnky jsou hloupé, se ve svém životě setkal asi každý z nás. I já se s tímto předsudkem setkávám téměř každý den - na internetu, ve škole, v práci. Automaticky se od vás očekávají horší výsledky, chyby a prosté chování - vždyť je to přece jen blondýna, tak co od ní chtít, na víc nemá… Mnoho lidí se řídí hlavně podle vzhledu, aniž by si uvědomili, že to co má člověk v hlavě, není dané tím, co nosí na hlavě…


*****

Více informací na mé facebookové stránce: AH photography
Můj úvodní článek k tomuto projektu: Projekt SPP
Dále o projektu psali: Temnářka , Taychi
Článek o projektu se objevil i na stránkách kámoška.cz
Kontaktovat mě můžete na: Fcb profilu, mailu: herzal@seznam.cz nebo tady na blogu v komentářích

Sedm hříchů

5. července 2013 v 20:30 | Alča
Sedm hlavních hříchů vypočítává křesťanská církev od dob papeže Řehoře I. Velikého, který je zavedl na konci 6.století. Názvy zůstaly od svého počátku téměř neměnné, zato pořadí se měnilo.
Mezi sedm hříchů patří - marnivost, obžérství, hrabivost, zlost, lenost, závist a chtíč.
*
Projekt vznikal v letech 2010-2013 ve spolupráci s mou nejlepší kamarádkou.

HRABIVOST
Touha samoúčelně navyšovat majetek
Démonem tohoto hříchu je Mammon.


CHTÍČ
Přemrštěná touha po sexuálním uspokojení.
Démonem chtíče je Asmodeus.


OBŽÉRSTVÍ
Přespřílišné požívání nápojů i potravin.
Démonem obžérství je Belzebub


ZLOST
Nekontrolovatelné pocity hněvu a nenávisti vůči jiné osobě.
Démonem zlosti je samotný Satan.


ZÁVIST
Vzniká tehdy, kdy určitá osoba vášnivě touží po majetku nebo vlastnostech druhé osoby.
Démnem závisti je Leviatan.


MARNIVOST/PÝCHA
Touha po vyšší atraktivitě a důležitosti než mají ostatní, projevuje se nadřazeným chováním.
Démonem marnivosti je Lucifer.

LENOST
Absence víry v sebe, absence víry v Boha, absence snahy cokoliv zlepšit a nezájem svoje dobré úmysly uskutečnit.
Démonem lenosti je Belfegor.

****
Zdroj informací u fotek a v úvodu: wikipedia
Pokud mě chcete podpořit, můžete kliknout na mou Fcb stránku: AH photography


#2: Láska kvete v každém věku

3. července 2013 v 9:48 | Alča
*Dnes bych vám ráda představila druhou fotku z projektu.*


Klára, 15 a Ben, 15 (žákyně ZŠ a žák gymnázia):
Když někomu dospělému ve svém okolí řeknu, že mám kluka, reakce většinou bývá: "Ach, ta školní láska", "Taky jsem byl zamilovanej ve tvém věku," "To bude slz, až se rozejdete" nebo "Sundej si růžové brýle, stejně to nemá šanci vydržet". Pravdou je, že většina dospělých si myslí, že jsme moc mladí na to, abychom věděli, co je to pravá láska - že ji nemůžeme intenzivně prožívat a vlastně ani chápat. Naše pocity jsou zlehčovány a zdá se, že lásku mohou správně prožít jen lidé po dosažení určitého věku. Podle naší zkušenosti ale na věku rozhodně nezáleží - čistou, uvědomělou a vyzrálou lásku mezi sebou mohou mít třeba i patnáctiletí … Pokud jste už potkali někoho, v jehož blízkosti se cítíte jako doma, jste klidní a plní radosti, určitě tomu rozumíte.

*****

Více informací na mé facebookové stránce: AH photography
Můj úvodní článek k tomuto projektu: Projekt SPP
Dále o projektu psali: Temnářka , Taychi
Článek o projektu se objevil i na stránkách kámoška.cz
Kontaktovat mě můžete na: Fcb profilu, mailu: herzal@seznam.cz nebo tady na blogu v komentářích

# 1: Nejsem Samara

29. června 2013 v 9:55 | Alča
*První fotka z projektu Společně proti předsudkům.*


Tereza, 23 (studentka VŠ):
S mým vzhledem se s nejrůznějšími předsudky setkávám vlastně na každém rohu - nosím černé oblečení a glády, používám černou rtěnku a každá pyramidka nebo osten navíc se rozhodně počítají k dobru. Pro mnohé jsem symbolem satanisty, člověka řezajícího se v koutě a posedlého ďáblem, smutkem a kdo ví čím ještě. Starší generace si o mně šeptá za zády opovržlivé poznámky, mladší na mě občas pokřikují na ulici, někteří ze mě mají naopak strach a považují mě za postavu z hororu… Všeobecně mě velká většina lidí zařadí na okraj společnosti, protože tam přece " tyhle typy" patří. Ve skutečnosti studuji již druhého bakaláře, píšu knihy, vedu literární dílny, jsem vdaná a s manželem, který samozřejmě pracuje, žijeme ve svém vlastním bytě slušným životem. Ne všechno zlato co se třpytí - a platí to i naopak.

*****

Více informací na mé facebookové stránce: AH photography
Můj úvodní článek k tomuto projektu: Projekt SPP
Dále o projektu psali: Temnářka , Taychi
Článek o projektu se objevil i na stránkách kámoška.cz
Kontaktovat mě můžete na: Fcb profilu, mailu: herzal@seznam.cz nebo tady na blogu v komentářích

Knírač

16. června 2013 v 23:48 | Alča
Poslední dobou prostě fičí kníry - člověk je potkává vlastně všude. Nejen na tvářích starších nebo i mladších pánů, ale i jako potisk na tričkách, na přívěscích, náušnicích, na záložkách do knížek, připevněné na špejlích místo škrabošek, na různých obrázcích kolujících po internetu a tak dále. Ani nevím, kde a kdy tahle "mastáž" móda vznikla - a myslím, že to neví ani Bruno...

Každopádně se mu to zalíbilo a rozhodl se, že ji musí vyzkoušet na vlastní kůži. Nechal si tedy narůst knír a pár dní se s ním producíroval. Popravdě se mi ale celkem ulevilo, když se vrátil k staré dobré hladké tváři...

Fotka je vyfocená v minimalistickém stylu - jen Bruno a pozadí (v tomhle případě dobře posloužila bílá zeď u mě v pokoji), nic víc, níc míň. Použila jsem objektiv 50 mm a zaclonila na 2,0, aby opravdu vyniknul hlavně detail Brunova obličeje s knírem a pozadí se co nejvíce rozmazalo. Jako zdroj světla mi sloužilo denní světlo procházející oknem. Co se týče úprav - hlavně jsem si hrála s křivkami a úrovněmi, abych do konečné fotky, která byla přece jen trošku zašedlá, dostala více světla a lepší kontrast.N akonec jsem pro větší efekt udělala koláž ze dvou fotek - jedna na celou postavu a jedna detailnější (popravdě jsem se nemohla rozhodnout, která se mi líbí víc a teď to jen blbě zakecávám).



Projekt: Společně proti předsudkům

14. června 2013 v 9:35 | Alča
S premiérou tady na blogu už mě trošku předběhla Temnářka - ale ráda bych Vám už i já představila svůj další fotografický projekt. Jeho název je Společně proti předsudkům a na jeho vzniku jsem začala pracovat v průběhu dubna, i když nápad se objevil v mé hlavě někdy na přelomu podzimu a zimy při dlouhých rozhovorech před čekáním na hodiny environmentalistiky...

O co se jedná? Projekt "Společně proti předsudkům" je dlouhodobý projekt, jehož hlavním cílem je upozornit na nejčastější předsudky a stereotypy, se kterými se ve společnosti denně setkáváme. Projekt by zároveň chtěl ukázat na jejich častou nepravdivost, zaujatost a zbytečnost.
I proto je každá fotka ze série doplněna zkušeností, životním příběhem nebo pohledem na věc člověka zobrazeného na fotografii.

Jak dlouho bude trvat? Protože předsudků je opravdu nepřeberné množství, projekt není omezen časově ani počtem.

Budu ráda, když se ozvou další z Vás, kteří se s nějakým předsudkem v životě setkali a rádi by se tohoto počinu zúčastnili. Je to hlavně o Vás, proto se rozhodně nebojte mě kontaktovat! Můžete se ozvat tady na blogu, na mail nebo si celý projekt prohlédnout a napsat mi na mou Facebookovou stránku - AH photography.

Pokud se najde byť i jen jeden člověk, který se nad danou problematikou zamyslí a třeba upraví svůj názor na věc nebo v sobě objeví víc pochopení - pak to vše bude mít smysl!

Tento článek by měl sloužit jen jako takový úvod k dalším článkům, kde už se budu věnovat konkrétním fotkám a příběhům. Prozatím mám nafocenou čtveřici fotek, ale doufám, že každým dnem bude tento počet růst...!

Štěstí

11. května 2013 v 16:39 | Alča
Jak vlastně vypadá štěstí? Je to ta pověstná muška jenom zlatá? Znamená to pak, že když zabíjíme mouchy a necháme je lepit se na mucholapky, zabíjíme tak i vlastní štěstí?

Podle mě vyvolává ten pocit v každém znás něco jiného - někdo je šťastný, když si večer konečně lehne do postele, někomu stačí dobré jídlo, jinému zase dobře napsaný test. Někdo se raduje, když vidí první sedmikrásku a někdo jiný zase když mu na kabátě přistane první sněhová vločka. Někdo potřebuje ke štěstí velké věci, jiný je šťastný pořád a z maličkostí...

Bruno miluje jaro a protože rozhodně není alergik, byl moc šťastný ve chvíli, kdy se mohl jen tak položit do pampelišek, nepřemýšlet nad všedními problémy a prostě jen snít. A o čem? No kdo ví - třeba o nějaké příští cestě kě hvězdám...

Bruno

9. května 2013 v 21:16 | Alča
Je mi ctí představit vám Bruna - mého dřevěného přítele, který se mnou sdílí bytí už pár měsíců. Bruno pochází z Brna, ale momentálně žije na severu Čech v Litvínově, kam byl nucen se přestěhovat. Své jméno dostal po jednom zpěvákovi, který nazpíval moc pěknou písničku o časech, kdy býval mužem jedné slečny, která chtěla jen tančit...

Bruno je snílek, milovník umění a ovšem také dobrodružství. Rád tančí, čte a poslouchá vážnou hudbu. V budoucnu by chtěl procestovat celou zeměkouli - nejradši by viděl Paříž, New York a především Amsterdam, i když na kole jezdit neumí. Má v plánu si brzy pořídit Beatla, koupit si papouška, rád by se stal modelem, který bude mít vlastní kalendář. Jeho hlavním životním cílem je najít lásku...

Momentálně je Bruno modelem mého dalšího projektu a asi ho tu budete potkávat často - no záleží na tom, jak často ho budu fotit a taky jak moc tu budu aktivní... Každopádně jsem si tohohle chlápka úplně zamilovala a mám s ním v plánu velké věci. :) Oproti portrétnímu focení, kterému se momentálně věnuju většinu času, je to nesmírně osvěžující a já mám pocit, že přicházím s něčím novým, že dělám něco jednoduchého a přitom krásně milého. A když už mi nevyšly Danbové aneb panáčci z Japonska, budu asi nějakou dobu ulítávat na tomhle fešákovi...

Dnešní fotka vypráví o tom, jak se Bruno s malou pomocí přátel vydal ke hvězdám...

 
 

Reklama