Černé na bílém

Charles Baudelaire - Albatros

12. listopadu 2011 v 10:09
Překlad od Svatopluka Kadlece.
Jestli se někomu nelíbí, tak mě za to ukamenujte, bože...

Aby čas na moři za plavby krátilo si,
tu mužstvo posádky si chytá v dlouhých dnech
své němé průvodce na cestách, albatrosy,
spějící za lodí po hořkých propastech.

Ti vládci blankytu, jen postaveni na zem,
hned neohrabaní a plni ostychu,
svá křídla veliká jak vesla spustí rázem
a zplihlá po bocích je vlekou potichu.

Jak nemotorný je ten poutník okřídlený!
On, prve krásný tak, jak směšný, chudák, je!
Ten zobák dráždí mu svou lulkou z mořské pěny,
ten po něm, bezmocném, zas chodí kulhaje.

A Básník také je jak tento kníže výší,
jenž létá bouřemi a z šípů má jen smích;
když stojí na zemi, kde posměch v tvář mu čiší,
při chůzi vadí mu pár křídel olbřímích.


Plodné hodiny rodného jazyka aj.

15. ledna 2011 v 19:41
* "Honzo, proč děláš teď motorkáře?" (Ve skutečnosti jenom napodobal rozbitý transformátor jako v gymplu, paní učitelko)
-
* "Vaším úkolem je vyjádřit beze slov několika slovy dojmy z prázdnin." (To bude asi těžké...)
-
*A: "Petro, a když odešli lidé z venkova do měst, tak...?"
B: "No tak tam odešli, no."
-
*A:"Sociologie kultury...sociologie rodiny..."
B: "Už aby byl konec hodiny." (Aneb jak se rýmovalo v naší třídě)
-
* A: "Za zakladatele sociologie je považován mysli..."
B: "Myslivec."
A: "...myslitel..."
-
*A: "Když má zvíře hlad, uloví si potravu hned teď. Ale když měl člověk hlad, tak se na to začal připravovat..."
B: "A měl ještě větší hlad..."
by gbrgraphix

Evžen Oněgin - Dopis od Taťány

7. dubna 2010 v 18:58
"Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci…
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my…z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Proč jenom, proč jste přišel k nám?
Já v žalu upuštěné vsi té
bych neznala vás, jak vás znám,
ba ani žal, jejž pochopíte.
Mé záruky, v tmách duše skryté,
by smířil čas, pak (kdož to ví?)
bych zadala se mužovi
a byla mu i věrnou ženou,
ctnostnou matkou usmířenou.
Kdo jsi? Můj anděl ochranitel?
Či úskočný můj pokušitel?
Viď, zbavíš mě mých zmatků těch?
Snad je to klam, jenž svými stíny
v mou nezkušenou duši leh!
A mně je souzen osud jiný…
Děj se co děj! Já osud svůj
dnes do rukou tvých svěřuji ti.
Modlím se k tobě: Při mně stůj,
mé slzy v dlaně tvé se řítí…
A uvaž: Já zde sama jsem,
a nikdo mi tebe nedá.
A musím zahynouti, běda,
i se svým němým úžasem.
Čekám tě. Přijď, vytoužený.
Buď lásku najevo mi dej,
či těžké sny mé zpřetrhej,
ať stihne mě trest zasloužený!
I končím! Hrůzno mé číst psaní…
Já studem, strachy umírám…
Však vím, že vaše čest mě chrání
a proto směle svěřuji se vám…"
by ximebetty

Ekologie - pojem nebo dojem?

1. března 2010 v 15:59 | Prinzeschen
Podle všeho má ekologie mnoho významů. Nevím, možná je to opravdu tak. Já znám jen jeden význam a to ten, který mě loni učili na mojí střední škole se zaměřením na ochranu životního prostředí. Ekologie je pro mě prostě věda o vztazích organismů k sobě navzájem a o vztazích mezi organismy a prostředím. Toť vše.
Aby to ale nevypadalo, že jsem jen hloupá slepice, která na naši planetu zvysoka kašle - ne, tak to vážně není. Zajímá mě, co se děje, zajímá mě to, jak to s námi dopadne. Nejradši bych všem vysvětlila, jak se mají k Zemi chovat a že to dělají jen sami pro sebe a pro další generace lidí. Vysvětlila bych jim, že je hloupé ničit svou rodnou planetu a zabíjet tolik krásného. To je můj názor. Jen bych ho nenazývala ekologií - to je v poslední době jen velmi oblíbené slovo. Pojem, z kterého mají lidé lepší pocit. Když už, řekla bych, že se jedná o enviromentalistiku (vědu zabývající se životním prostředí). Jenže koho zajímají pojmy - ty navždy zůstanou jen na papíře a nic nezmění. A zatímco já tady žvaním nesmysly o tom, co je nebo není ekologie, na planetě Zemi se zase něco zničilo...
Kéž bychom my všichni, co tady píšeme, nemuseli jenom mluvit, ale mohli z pojmů a slov udělat činy...

O líbivosti

23. prosince 2009 v 17:20
František Xaver Šalda:
"Jen kurvy se musí líbit, básně ne!"




Motto dnešního dne zní...

5. října 2009 v 18:22 | Prinzeschen
Řeknu vám, že už vlastně ani nemám co říct. Já už se můžu jen smát. Každopádně, abych vás tu nenudila a jen tak neplácala játry, protože všechno co chci říct je vlastně jaksi od tématu, vyjádřím se rychle, stručně a jasně.
Tak tedy mým (zvláštním - ale na vysvětlování není čas) mottem pro dnešní den je:

Na každou svini jednou dojde, každá svině jednou pojde.

Ať už je ten život jakkoliv bahnitej a ať se říká, že svině to v něm mají jednodušší - ne, ne a ne, já to prostě neuznám. A když to bude nutné, udělám vše možné pro to, aby si i svině odnesly svou část útrap!

Když měl pan K. někoho rád

15. srpna 2009 v 20:34
"Co děláte,"zeptal se kdosi pana K. , "když máte někoho rád?"
"Vytvářím si o něm obraz,"řekl pan K. , "a snažím se, aby se mu podobal."
"Kdo? Ten obraz?"
"Ne, "řekl pan K. "ten člověk."

Krize středního věku

11. srpna 2009 v 19:18
Jsem hluchej, slepej...a plešatej.

Tak tohle mě dneska vážně dostalo - taková hláška se od rodičů slyší jen málokdy.

Láskovina

31. července 2009 v 10:11
*Největší silou přírody je láska.*

Zkrocená hora

Šest tváří

21. července 2009 v 19:41
*Svoboda nespočívá pouze v tom zjistit, kdo doopravdy jste, a držet se toho. Nic takového možná neexistuje. Skutečná svoboda je schopnost, dokonce nutnost, znovu objevit sám sebe."

Todd Haynes
 
 

Reklama