Amerika

Kecky na výletě

25. září 2011 v 11:58 | Prinzeschen
Příběh těchto kecek je vskutku zajímavý - dostala jsem je kdysi ještě v prváku a úplně jsem si je zamilovala. Líbil se mi jejich styl, ale hlavně byly pěkně pohodlné a krásně se mi v nich chodilo. A tak tyto kecky se mnou prošly spoustu cest a procestovaly, co se dalo. Kecky se mnou byly až v Norsku, na zastávce v Dánsku a nakonec samozřejmě i v USA, kde navštívily pár amerických států i ostrov Cliff Island.
Na každou jejich cestu mám památku v podobě fotografií - a to je také to jediné, co mi po nich teď zbylo. Kecky totiž v Americe skončily svou pouť - roztrhaly se a do kufru už se beztak nevešly, i kvůli koupi nových bot. A tak jsem je tam nechala napospas osudu v koši, popelnici a následně zřejmě na skládce...Žádné další cestování s nimi už se tedy konat nebude...
Fotky ze všech jejich poutí a vzpomínky ale zůstaly - v tomto článku vidíte konkrétně ty z Cliff Islandu :)
A ano, pokud vás to zajímá, mám tak trochu keckovou mánii...Já prostě zbožňuju kecky a jejich fotky :D

Červená budka

24. září 2011 v 9:47 | Prinzeschen
Jen pro zajímavost - červená telefonní budka typická spíše pro VB je k nalezení dokonce i v USA!!! Zřejmě je nefunkční, to je docela logické, jedná se jen o nějakou maketu na něčí zahradě, ale vyfotit to stálo za to:)
A jako druhá fotka zde - americký orel v nadživotní velikosti.

Lidé

4. září 2011 v 9:38 | Prinzeschen
Směs portrétů a dalších fotek lidí mně blízkých, co jsem v USA nafotila. Nejedná se o nic uměleckého, i když já bych se tomu nebránila, ale jaksi nebyl čas podniknout něco většího...Na fotkách je Britt, moje hostitelka; dále Sue, rodinná kamarádka a naposledy Butterfly, kamarádka ze školy.

Výstava

31. srpna 2011 v 9:24 | Prinzeschen
Tedy spíš taková malá výstavička, kterou mě a Britt umožnila udělat právě naše americká škola TCS. Jednalo se v podstatě o projekt, který měl ostatním žákům a studentům představit naši výměnu - takže moje momenty v USA a momenty Britt v Čechách. Fotky jsme docela pracně vybíraly - řekla bych, že hlavně kvůli tomu šílenému množství, které jsme obě měly vyfocené, pak je nechaly vyvolat, nalepily je na černý základ a vyvěsily v hlavní místnosti, jakési hale školy. Bylo to docela maličké, ale přesto to bylo víc, než pro mě kdy kdo udělal v rámci mého koníčku - moje škola mi nikdy podobnou možnost nenabídla. Takže jsem byla více než spokojená :)
Všechny mé "vystavené fotky" jste už měli možnost vidět nebo ještě uvidíte právě tady v americkém albu :)
Ty vlevo jsou mé + ta uprostřed dole. Zbytek pochází od Britt :)

Americký fotbal

29. srpna 2011 v 10:04 | Prinzeschen
Jednoho večera jsme vyrazily na sportovní utkání v tradičním americkém sportu - americkém fotbalu, které se konalo na střední škole přes ulici. Jako památku jsem si odnesla toto razítko na ruce, které jsme dostaly při zakoupení vstupenky.
A jak se mi to líbilo? Popravdě moc ne. Americký fotbal je jeden z těch druhů sportů, u kterého nemáte nejmenší ponětí, o co tam vlastně jde a jestli existují vůbec nějaká pravidla. I baseball jsem nakonec jakš takš pochopila, ale tohle? Banda kluků běhala sem a tam, v podstatě nic se nestalo, ozvalo se písknutí a tak znovu začali, zase běhali sem a tam, zase se nic nestalo a opět to zakončilo písknutí, po kterém se to všechno neustále opakovalo. Jediné, co se mi líbilo, byl maskot, který chodil sem a tam a bavil se s diváky.

Odpočinek

29. srpna 2011 v 9:53 | Prinzeschen
Žádné umělecké fotky ani kdovíjaký zajímavý skvost. Ale přesto je chci publikovat, protože naprosto přesně vyjadřují náladu posledního dne na Cliff Islandu. Dokonalý klid a relaxaci. Nade mnou modré nebe, na obzoru pár mráčků, do uší mi hrály oblíbené písničky, ale ne moc hlasitě, abych ještě mohla slyšet šplouchání vln, které právě dorazily k ostrovu. Idylka a nádhera. Ležela jsem na pěkném měkkém polštářku na lavičce a jen tak fotila...

Chuťovka na český den

25. srpna 2011 v 19:44 | Prinzeschen
Tak kde začít...TCS měla v roce 2010 přesně čtyři studenty z jiných států. Byla jsem to já z České republiky, Mary z Jihoafrické republiky, Do-Gyun z Jižní Korey a Hannes z Německa. Každý z nás měl možnost mít svůj národní den a nějakým způsobem prezentovat právě svou zemi na ranním setkání. Jako první se prezentovala Mary, která je velmi talentovaná ve zpěvu a tak zpívala svou národní hymnu. Byl to krásný zážitek, po zádech mi přejížděl mráz. Mary má krásný hlas a navíc to zapálení, s jakým zpívala, bylo úžasné!!!
Druhá jsem měla být já. Zpívat sice umím - ale rozhodně ne tak dobře jako Mary. Bylo mi tedy jasné, že takovou ostudu si udělat nemůžu. Přemýšlela jsem, co jiného bych mohla předvést. Nakonec jsem se rozhodla, že něco uvařím, respektive upeču. Netušila jsem přesně, co by to mohlo být, ale nakonec padla volba na celkem jednoduché, ale chuťově vynikající tvarohové šátečky s marmeládou. Tento výběr měl hned několik důvodů - za prvé sladkosti v USA nejsou nic moc, takže jsem svým přátelům chtěla dopřát něco vážně dobrého; za druhé sladké má rád každý a za třetí u nás se to dělá často. Byl tu taky ten důvod, že já nejsem moc šikovná kuchařka a vaření mi nic moc neříká, takže jsem potřebovala něco jednoduchého. Ukázalo se, že zas tak lehké to nebylo - chyběly mi ingredience, jako například tvaroh, který v Americe buď nevedou, nebo mi prostě moje rodina vážně nerozuměla, co že chci použít, takže jsem nakonec místo s tvarohem skončila se žervé. Ale zvládla jsem to, s těstem si poradila, šátečky naplnila, upekla, obalila v cukru a nazdobila českými vlajkami. Ráno jsem je pak na obrovském tácu donesla do školy a podávala je při ranním setkání neboli Morning Meeting. Spolužáci a kamarádi byli nadšení, všechno spořádali, až se jim cukr od uší prášil. Nejvíc mě potěšil můj korejský kamarád Do-Gyun, který neustále opakoval, jak jsou výborné a ptal se, jestli si může vzít ještě.
Ze šátečků tedy nezbylo nic - jen tyhle fotografie, o které se s vámi můžu podělit a které jsou prvním (jediným a zřejmě posledním) důkazem o tom, že ve mně přece jen něco dřímá, co se vaření týče...



Můj nový domov

24. srpna 2011 v 10:38 | Prinzeschen
...aneb místo, kde jsem celé dva měsíce pobývala a poznávala životní styl Ameriky. Musím říct, že se mi to hodně líbilo. Teď už uplynul skoro rok a upřímně mi to dost chybí. Jsou to jedny z nejhezčích vzpomínek v mém životě. Před pár týdny jsem sice USA navštívila znovu, ale to bylo jiné - to už jsem tam byla jen na dovolené jako host, už ne jakou součást rodiny.
A co na fotkách všechno uvidíte? Malý žlutý domek, velkou zahradu a to co na ní najdete - karavan, garáž, krásné podzimní barvy stromů v blízkém lese. A pak taky můj pokoj - nebo spíš jeho části, které jsem vyfotila. Pár zrcadlových fotek - obvykle tohle nedělám, ale tohle byla výjimečná příležitost zvěčnit se v zrcadle se svým americkým pokojem :D

Chinese

7. srpna 2011 v 10:12 | Prinzeschen
A opět foto jen tak pro zajímavost - typická čína v krabičkách :)

Na svatbě

18. července 2011 v 10:33 | Prinzeschen
První sobotu po tom, co jsem dorazila do USA, jsme šly na svatbu jedné z Brittiných příbuzných. Byla to vůbec první svatba, na které jsem byla a hned americká. Ale docela jsem si to užila - obřad v kostele nebyl nijak přehrávaný, ale rychlý a sladký. Následující oslava byla také v pohodě - trochu jsem fotila, pak se jedlo a tancovalo atd. Pro zajímavost pár fotek, které jsem pořídila.
 
 

Reklama