Alenka v říši divů

A Little Piece of Heaven

28. ledna 2011 v 17:07 | Prinzeschen
Jednou jsem psala o tom, že na tomto webu už nikdy nepoužiju jako záhlaví svou vlastní fotku, abych si zachovala aspoň trochu té anonymity. Jak vidíte, změnila jsem názor. (I když ne tak úplně - za těmi brýlemi nejsem skoro vidět :D)
Inspirovala mě k tomu nová kytara, kterou jsem dostala a se kterou jsem musela hned něco vymyslet, co se týče fotek. A taky Lulush, která jen tak někde mezi řečí prohodila, že bych mohla nové kytarové fotky použít na výrobu designu.
Nakonec mě k tomu inspirovala i píseň "Heaven" od skupiny The Theory of Deadman, kde se zpívá o malém kousku nebi na Zemi. A tenhle blog pro mě takovým malým soukromým nebem opravdu je :)
by Prinzeschen

Psááááát

24. ledna 2011 v 18:47 | Prinzeschen
A víte co? Já jdu psát...Po dlouhé době...Včera jsem dostala inspiraci!
by Prinzeschen

I got GUITAR

14. ledna 2011 v 19:48 | Prinzeschen
Včera se mi splnil jeden velký sen - dostala jsem kytaru! Krásnou černou španělku, která mi teď určitě bude dělat spoustu radosti. Musím se přiznat, že jsem naprostý začátečník, neznám noty a akordy mi neříkají opravdu vůbec nic, ale já se do toho časem určitě dostanu. Držte mi palce v mém dalším objevování nových (a především) uměleckých světů!
(fotku dodám)

Nový rok 2011 a starý rok 2010

2. ledna 2011 v 19:46 | Prinzeschen
Ačkoliv můj první článek v tomto měsíci nemusí působit zrovna optimisticky, není to tak. Jsem až moc plná optimismu . Všechno to špatné, co se událo v roce 2010, jsem nechala za sebou a do toho nového roku 2011 jsem vykročila vskutku pravou nohou! Jak že vysvětlím svou depresivní básničku? Ale no tak lidi, znáte mě - píšu převážně depresivně. Filtruju tak ty špatné pocity, abych pak mohla být jen spokojená. A tahle básnička není příkladem ani tohoto jevu - byl to prostě jen bláznivý nápad, co se vkradl do mé mysli a nutně musel skončit na papíře. Já to vnímám jako plus - podle posledních dvou měsíců to vypadá, že budu mít totiž plodné umělecké období. Což po takové menší pauze vítám! Doufám, že tenhle bod mi vydrží opravdu dlouho...
Tak - to byl takový úvod. Teď ale k podstatě tohoto článku. Mí čtenáři jsou již zvyklí na to, že ráda bilancuju. A rok 2010 je na bilancování jako stvořený...Bylo toho hodně, co se událo - něco bylo nadmíru dobré, něco nadmíru špatné, ale všechno zanechalo výrazný rukopis v knize mého života... Tak se tedy připoutejte, jízda začíná...

  • V lednu mi bylo 18. A bylo mi dost špatně. Raději bych to nerozebírala dál. (Jen tak na okraj - ne, neopila jsem se. Jen ten šlehačkový dort mi moc nesedl :D)
  • Vztahy v naší třídě se pekelně přiostřily. Opravdu jsem si to užila - v tom špatném slova smyslu. Byla jsem vláčena loužemi, bahnem i mnohem horšími věcmi, osočována a označována za všechno možné. Vrchol všeho byl, když jsem se dozvěděla, že jsem schizofrenik. Inu, někdo to dělat musí.
  • V březnu jsem byla tři roky s Panem Božským.
  • V dubnu a květnu jsem tu měla návštěvu z Ameriky - Britt. Hodně jste toho o tom četli, byla to velká inspirace a zkušenost.
  • V červnu jsem začala dělat autoškolu. I přes veškeré patálie jsem ji úspěšně dodělala! Jupí! Vzhůru na silnice!
  • Červenec a srpen byly k nezaplacení. Prázdniny plné různých druhů zábav, tvoření, čtení, plavání, topení a tak. Užila jsem si je moc...
  • Září a říjen jsem potom strávila v Americe. Ale o tom se ještě dozvíte, až budu prostřednictvím další Epizody na tenhle zážitek vzpomínat...
  • Poprvé v životě jsem letěla - právě do té Ameriky.
  • Konec roku jsem strávila víceméně školně - práce na závěrečné práci a maturitních otázkách.
  • Dopsala jsem svou dlouhou povídku a snažím se ji někde nabídnout jako knihu. Uvidíme, jestli budu úspěšná.
  • Hodně jsem fotila, psala, upravovala, vyráběla z korálků, vyráběla kofoláčky a tak...
  • Užila jsem se úplně nádherný letní festival - Rockfest v Kadani a v prosinci jsem to okořenila ještě jedním úžasným koncertem Mandrage v Praze.
  • Umřel mi křeček, což bylo hodně smutné - teď už mám ale novou malou křeččí holčičku a doufám, že nám to spolu dlouho vydrží...
Občas jsem byla šťastná, občas dost v depresi, ale jak už jsem říkala: Nelituju.
Teď se těším na nový rok, na všechno, co mě čeká a nemine, na to co zažiju, co vytvořím, co se mi povede, co zase poznám, co dokážu i na to, co nedokážu a pokusím se o to znovu. Bude to asi těžký a dlouhý rok, čeká mě výběr vysoké školy, maturita, přijímací zkoušky, postavení se na vlastní nohy... Od dítěte se už dost výrazně posunu k dospělému.
Ale ono se to nějak poddá - jako každý rok!
S úsměvem, básničkami, foťákem a těmi správnými lidmi se totiž dá přežít vše!
by Prinzeschen

Vánoce 2010

24. prosince 2010 v 9:36 | Prinzeschen
Co říct o letošních Vánocích? Jsem ráda, že je sníh. Minulé roky jsem totiž tuhle bílou chladivou nadílku docela postrádala. Letos sice dost zavařila silničářům a věřte, když se ráno brodím do školy ve sněhu po kolena, nemám z toho vůbec radost. Ale podívaná z okna konečně stojí za to a připomíná, že je tu vánoční čas. Což mě těší. Dokonce tak moc, že jsem si byla i zasáňkovat. A jaká to byla panečku dřina - už jsem přece jen trošku odrostla z dětských let, kdy mi nedělalo problém vyběhnou nějaký ten kopeček třeba stokrát za hodinu a pak se vesele svézt dolů. I přes tyto, řekněme "technické potíže" způsobené mým vysokým věkem, jsem si to ale moc užila.
Na okně mi visí kometa, kterou po večerech zapínám a ona si tak krásně a bezstarostně svítí. Z repráků se linou různé klidné melodie - od vánočních koled až po nějakou tu Norah Jones, jejíž kouzlo jsem objevila teprve nedávno. Stromeček jsem letos ozdobila už dříve, abych se mohla kochat jeho krásou a na Vánoce dočista nezapomněla. Letos je fialovo-stříbrný a myslím si, že se mi vážně povedl. Přáníčka už jsem taky rozeslala, hlavně tedy přátelům do Spojených států. Dárky jsem včera poctivě zabalila. Nevynechám jeden jediný vánoční film, zpívám si "All I want for Christmas is you...", ujídám cukroví a piju vánoční čaj s příchutí švestky a skořice...
Může se to zdát jako vánoční idylka - a ano, pravděpodobně zapadám do té skupiny lidí, kteří s Vánocemi ještě nejsou tak naštíru, ale přesto...Letos je všechno nějaké jiné. Dárky jsem sháněla na poslední chvíli, byla jsem úplně bez nápadu a bez peněz. To se mi obvykle nestává. Stres ze školy a všechna ta práce, která se na nás navalila, navíc způsobily, že jsem příchod Vánoc vůbec nepostřehla. Prostě jsem se dál učila, psala maturitní otázky a nervovala se nad závěrečkou. (Nerada to říkám, ale všechno jmenované mě čeká i po většinu vánočních svátků - maturitní otázky, psaní závěrečky a hlavně to nyní nenáviděné učení). Vlastně jsem skoro celý prosinec prožila se špatnou náladou. (Až na pár výjimek - jako třeba koncert milovaných Mandrage.) A to se tak trochu přeneslo i do dnešního dne. Ne, že by moje nálada byla úplně na odstřel, ale...postrádám tu pravou vánoční příchuť. Nehledě na to, že lidé už nějak zapomněli na to, že Vánoce jsou svátky "klidu a míru" a člověk by si měl odpočinout a radovat se. Místo toho všichni jen zuří, jsou nepříjemní a hloupí, mají v palicích úplně prázdno, hádají se a trápí mě...

Ale dost negace - je přece Štedrý den! Tak Vám všem přeji krásné svátky, hodně dárečků, hodně dobrého jídla, hlavně dobrou společnost a skvělou náladu!
by Prinzeschen

Zpátky doma

14. listopadu 2010 v 17:57 | Prinzeschen
Po dvou měsících v Americe jsem zase zpátky doma :) Jak se ukázalo, byla jsem zbytečně optimistická ohledně svých možností psát články a přidávat fotky. Trošku jsem neodhadla, že tam zřejmě budu víc "žít" než blogovat. Jsem ale rozhodnutá to napravit, jen co budu mít trochu času (až doženu známky ve škole a dopíšu si testy - znáte to.)Pak se určitě pochlubím nejen fotkami, ale i zážitky, kterých jsem si tam užila až až :)
Kromě "amerických" věcí mám ale i spoustu starých výrobků a řekla bych, že až nadmíru nových nápadů, které mohu (a hodlám)  realizovat už brzy zde doma.
Pokud jste tedy určitým zvláštním druhem, který se stal fanouškem mého blogu, máte se na co těšit :)
(Já se těším :D)
1

Srpen

4. září 2010 v 16:18 | Prinzeschen
Konečně jsem si našla čas vrhnout se na blog a napsat pár článků, které už mi delší dobu straší v hlavě. Jsem teď sice už třetí den v Americe, ale přesto se ještě vrátím do Čech, abych zrekapitulovala druhý měsíc prázdnin podobně jako jsem to udělala s tím prvním.

  • V srpnu jsem dál brázdila české silnice a ohrožovala všechny okolo - a teď to nemyslím vůbec nadneseně. Ve své nepozornosti jsem málem porazila pár chodců, kteří mi nečekaně skočili pod kola, málem zajela pár holubů a nabourala pár aut. Až jsem z toho všeho měla žaludeční neurózu. To víte, potřebovala jsem autoškolu dodělat, než odjedu a to bohužel znamenalo hodně práce, málo srandy. Takže jsem každý den jezdila, do toho se učila techniku a zkoušela testy. Prostě toho bylo opravdu moc. Ale vyplatilo se - jak jsem již psala, dne 31.srpna se ze mě stala řidička. Závěrečnou zkoušku jsem složila bez závažnějšího zaváhání. Až se tedy vrátím ze svých objevných cest, čekejte, že mě na silnici určitě potkáte. Jestli to bude milé setkání, je jen na vás. Já se budu snažit, co to půjde!
  • Zúčastnila jsem se s mamkou a Panem Božským výletu na hrad Trosky, i když nakonec jsme na něj vůbec nedošli. On totiž déšť není dobrý společník pro výletování. Místo toho jsme měli náhradní program, jelo se do muzea panenek a medvídků a do města Jičína. Nakonec to byl tak jako tak pěkný výlet a já si ho moc užila. Co na něm bylo horší, byla cesta zpátky, která trvala dvakrát tolik, než je normální.Pan řidič se totiž trochu ztratil...
  • Oslavila jsem svůj svátek, který vyšel zrovna na pátek třináctého, babiččiny narozeniny, Vlaďčin svátek, strejdovy a tetiny narozeniny a samozřejmě také devatenáctiny Pana Božského. Poslední zmíměná oslava byla samozřejmě ze všech nejočekávanější, ale také nejproblematičtější. Nakonec ale dopadla víc než dobře a byla vážně skvělá. Tématem této oslavy bylo mojito - a to dělané Panem Božským doma bylo vážně super! Celý náš mojitový večer byl prostě super -od pití po jídlo až po filmy a činnosti, co jsme dělali.
  • Snažila jsem se sportovat. Byla jsem jezdit na kole a plavat v bazénu. Nevím, jestli to bylo něco platné, ale hlásit se to musí...Taky jsem se byla podívat na hokejovém utkání. Na další mistrovstí si ještě dlouho počkám, ale hokej už mi dost chybí...
  • Samozřejmě, že jsem balila své obří kufry a připravovala se na cestu do států.
  • Umřel mi křeček - jedna z méně veselých částí tohoto měsíce, ale i to se v životě bohužel stává...
  • Hodně jsem četla, míň už psala, nejvíc fotila a dost upravovala.
  • Setkala jsem se s pár lidmi a vyrazila s nimi na pokec. Bohužel nás pokaždé potkal déšť...
  • Nakupovala jsem - ne snad jako divá, ale tak normálně, jako každá holka.
  • Ale to už přestává být zajímavé, že? No jo, já vím.
Byly to prostě fajn prázdniny a moc jsem si je užila.I když počasí nevyšlo tak, jak jsem si představovala, i když ne všechno vyšlo, stejně to stálo za to!
by Prinzeschen

Ze života (nejen) řidiče

31. srpna 2010 v 18:09 | Prinzeschen
...aneb co je u mě nového...
  • Neodpustím si nezačít tím, co si můžete přečíst již v titulku. Dnes ráno se ze mě stala řidička. Chápu, že po tom, co jste si zde přečetli, po všech těch peripetiích, co jsem prožívala, se vám to může zdát divné, ale ano, je to tak. Testy jsem zvládla, techniku odříkala a jízdy zvládla jen s drobnými zaváháními, které ale nikoho neohrazily ani na zdraví, ba ani na životě. Dokonce jsem i zaparkovala, což byl u mě největší kámen úrazu A tak se ode dneška pyšním titulem řidič motorového vozidla skupiny B.
  • Dnešek je zároveň i moc smutným dnem. Navždy nás totiž opustil můj drahý domácí mazlíček - křeček Ouško, se kterým jsem sdílela domov zhruba tři roky a který se stal součástí mého každodenního života, zasáhnul do mé fotografické i literární tvorby. Skonal ve svém domečku se zelenou střechou a snad umřel stářím ve spánku, možná však také vlivem dlouhodobé nemoci. Ve 13 hodin odpoledne se pro drahého Ouška konal malý pohřeb, jen v kruhu nejbližších přátel. Místo posledního Ouškova odpočinku je na východním svahu Tesařovy cesty mezi spoustou stromů, květin a krásné přírody. Na místě jeho hrobu byla zasazena větvička javoru.Budu na tohoto tvorečka vždy vzpomínat...
  • Možná se divíte, proč poslední dobou tak vehementně přidávám články na blog. Ale já vám to úplně jednoduše vysvětlím. Už ve čtvrtek ráno odlétám do Ameriky. Počítám, že tam budu vytvářet nové věci (fotky, články, povídky, básničky) a snažit se je zde taky publikovat. Proto jsem se chtěla jaksi "zbavit" toho, co už tady doma vytvořené mám, aby jste to ještě viděli a aby mi to tady nezbylo do budoucna. Jestli se to podaří, to nevím, i když přidávám jako divá, pořád mi toho dost zbývá. No - uvidíme.
  • Poslední novinka, jak jste si již všimli, je to, že mizím za hranice a to dokonce za velmi daleké - až za velkou louži. Dva měsíce budu bydlet u své kamarádky Britt, která žije ve státě Maine, chodit s ní do školy, navštěvovat zajímavá místa a prožívat neobyčejné zážitky. To znamená, že se dočkáte dalšího pokračování Americké, ale tentokrát už opravdu ze samotné Ameriky...
by Prinzeschen

Polovina

1. srpna 2010 v 10:04 | Prinzeschen
Ano, už je to tak, prázdniny se nám pomalu ale jistě přehouply do své druhé poloviny. A tak přichází čas - aspoň já si to myslím -, abych udělala obvyklou krátkou rekapitulaci zážitků mého uboze šťastného života.

  • Možná jste si všimli, že nehodovost se nezvýšila. Ale to opravdu nesouvisí s tím, že bych se už na silnicích nevyskytovala. Naopak - brázdím je teď skoro každý týden svou hodinu a půl, kterou mi autoškola poskytne. Možná už jste mě dokonce potkali. Většinou jsem ten šnek, co se mimo obec plouží 60, jezdí po krajnicí, nabírá obrubníky, nevytáčí kruháče a za volantem sotva dejchá. Nelekejte se proto brunátných řidičů, kteří jedou proti vám, to jsem jenom já.
  • Na začátku prázdnin, když republiku postihla ta nesnesitelná vedra, jsem si dosytosti užila koupání, grilování, opalování a zahradování (pobyt na zahradě, ne její úprava čili zahradničení). Pár dní jsme strávili u mé sestřenky na její zahradě - byly to fajn dny. Užívali jsme si tepla, sluníčka, již zmíněného grilování párků, klobás, sýrů a jiných dobrot, ale také jsme pluli na člunu a lehátku, svedli souboj s vodními pistolkami a přitopili Pana Božského. Dalšího koupání jsem si užívala na vodní ploše Barbora, kde jsem opět vstřebávala vitamín D, člunila se s mou milou sestřenicí a požírala vše, co se jen dalo (musím upozornit, že tam mají výbornou točenou zmrzlinu...mlask...). Zbytek slunných dní jsem trávila také na zahradě své kamarádky Vlaďky, jejíž bazén nám poskytl příjemná azyl. No a pak slunečné dny skončily...
  • Za svůj největší zážitek z tohoto léta považuji účast na hudebním festivalu Vysmáté léto Kadaň. Zúčastnila jsem se opět se svou sestřenkou a svou mamkou. A byl to opravdu vydařený den. Poznala jsem nové kapely, o kterých jsem do té doby neměla ani ponětí a pokud ano, blahosklonně jsem je přehlížela. Teď už to rozhodně dělat nebudu. Mimoto jsem si i užila vystoupení mě známých kapel, především mé milované kapely Mandrage. Vypila jsem mojito, snědla nudle, hranolky a koblížky s čokoládou, pogovala, rockovala v první řadě při koncertu Mandrage, rockovala ve čtvrté řadě při koncertu Waltari, házela hlavou tak, že mě krk bolí ještě dnes, musela přenést přes srdce, že já chtěla paličku a nakonec ji má moje aktivní sestřenice, běhala tam a sem, abych stihla ty nejlepší kapely a užívala si to nekonečně moc. Jedinou chybou tohoto dne (spíše noci) bylo to, že po skončení fesťáku nám nejl žádný vlak, takže jsme strávily čtyři hodiny na nádraží a čekaly na něj. Při deseti stupních Celsia to bylo opravdu příjemné, navíc po celodenní koncertní námaze. Ale jak vidíte, jsem tu a neustále vás otravuju, takže jsem to naštěstí přežila a to dokonce bez větší újmy na zdraví i psychice.
  • Minulý týden byl prostě na zážitky nabitý. S Panem Božským jsme vyrazili na výlet do ústecké ZOO. A bylo to vážně něco. Nejprve jsem se stala vrchní navigátorkou, což rozhodně nebylo šťastné rozhodnutí. Navigovala jsem totiž krapet zmateně a tak jsme párkrát vjeli úplně jinam, než jsme chtěli. Nakonec jsme ale náš cíl přece jen našli a to je hlavní, no ne? Den v ZOO byl super. Mně osobně se nejvíce líbili opice, zebry, sloni, surikaty a jiné hadí potvory. Samozřejmě jsem je všechny vyfotila, protože dokumentace je nutná. Jediné, co se mi ale opravdu nelíbilo, byl ten příšerný kopec, do kterého jsme pořád stoupali. I to se nakonec ale přežilo - na rozdíl od cesty zpět. (Tedy - ta se samozřejmě taky přežila, to bych tu asi těžko takhle klábosila, jedině, že bych byla duch, ale to asi nebudu, protože já na duchy nevěřím. Upřesním to - cesta se málem nepřežila.) Mohla bych vám říct proč, ale neudělám to, protože to je takové malé tajemství mezi mnou a Panem Božským. Naznačím snad jen, že tou souvisí s červenou na křižovatce a nebezpečném rozjezdu. Ale pšššt...
  • Zatím poslední velký zážitek prvního měsíce prázdnin byla páteční návštěva rozlučkové exhibice Jiřího "Gumy" Šlégra a Roberta "Albiho" Reichela na litvínovském stadioně Ivana Hlinky, které jsem se zúčastnila a to především jako velká milovnice hokeje. Hokej byl celkem pěkný, vláčný, pomalý, ale padal gól za gólem, atmosféra byla bezva a páni hokejisti předvedli dokonce i nějaké ty srandy. Jako třešničku večera jsem ulovila podpis Davida Výborného na rukáv mého exhibičního trička.
  • A co je jinak u mě nového? Dopsala jsem povídku, začala psát novou (mám zatím jen prolog na dvě stránky a o čem to bude, to vám zatím neprozradím), rozhodila jsem sítě, abych získala více čtenářů, přečetla jsem ranec knížek, vyrobila pár věciček z korálků, vyrobila pár věciček z keramiky, fotila jako o život, začala se dívat na seriál Upíří deníky, stále pokračuji v dívání se na seriál Dr. House, napsala jsem pár básniček, doupravila všechny fotky, které hnily v mém foťáku, vrhla se na paření hry Sims, navštívila McDonald a to hned několikrát, viděla v kině nový díl Stmívání a nemohla se ubránit srovnání s knížkou, přečetla jsem knihu Zavržený a přestože jsem ji nejprve odsuzovala, byla jsem nadšená, psychicky se vyrovnávám s blížícím se odletem do Ameriky (především s tím odletem samým, ani nevíte, jak já nesnáším letadla), pracovala jsem a stále pracuji na obou svých blozích, které mi dělají velkou radost a jsou vlastně jediným důvodem, proč zevluju na internetu...
  • fesťák
    ZOO

Jak žiju aneb Krátce o tom, co je u mě nového

28. června 2010 v 19:19 | Prinzeschen
Však víte, jak nerada vás otravuji historkami ze svého života. Tak tedy jen krátce...

1) Jsem zavalena fotkami. Já už vlastně ani nevím, kde se všechny berou a rozhodně si nepamatuju, že bych jich fotila tolik. Ale to u mě není nic neobvyklého - zapomínám velice ráda na své fotografické škody na krajině, osobách a zvířatech. Přebytek fotografií jste již mohli zaregistrovat na blogu - je jich tu, jak hub po dešti.
2) Dopsala jsem svou velmi dlouhou povídku Příběhy z podsvětí- Claire. Tím pádem jsem se zařadila mezi ty šťastlivce, kteří někdy dokončili to, co začali. Po třech letech a 245 stránkách už bylo načase. Jestli se i vy někdy dočtete konec? Netuším. Někde v hloubi své hloupě postižené duše uvažuji o možnosti vydat ten můj panflet. Uznejte sami, že by to nemělo cenu, kdybych ho zveřejnila na internetu. Pak bych mohla být stejně naštvaná jako Stephenie Meyer a druhý díl už nenapsat. (Jestli by to byla nějaká škoda, to je otázka. Ovšem pro jiný článek. Rozhodně ne pro ten, který píšu já.)
3) V brzké době se můžete těšit na mou maličkost na pozemních komunikacích. Před pár týdny jsem totiž vtrhla do autoškoly a dnes i na silnice. Neberte to jako výhružku nebo snad varování, pouze jako oznámení. Řízení mě baví - a dokonce mi to ani nechcíplo (na oficiální hodině autoškoly. Při mém nelegálním trénování na jednom parkovišti v jedné nejmenované obci s jedním nejmenovaným vozidlem jsem tak úspěšná nebyla - spálená spojka, odřené pneumatiky, hvizd při mém startování či snad rychlá jízda přímo proti stromu jsou jen pouhé "maličkosti", o kterých teď můžu až do smrti vyprávět.)
4) Už za pár dnů mi začínají čtyřměsíční prázdniny. Co to?, ptáte se. Jen do toho. Po letních prázdninách (=2 měsíce) odjíždím do Ameriky (=2 měsíce). Čili si krásně odpočinu. (Pokud se mnou nespadne letadlo.) Ale o tom se určitě dozvíte...
9
 
 

Reklama