Tetování

12. ledna 2015 v 21:30 | Alča |  Alenka v říši divů
Od začátku roku jsem toho už stihla poměrně dost. Začala jsem si plnit sny bez ohledu na své předchozí obavy, "ale" a "kdyby". A tak jsem v neděli 4. ledna poprvé usedla do křesla v tetovacím salónu a nechala si na levém předloktí vytvořit umělecké dílo. První a kdo ví, jestli poslední...


Po tetování jsem toužila už několik let - myslím, že poprvé mě to asi napadlo, když jsem byla s kamarádkou na jejím tetování jako doprovod. Bylo to vzrušující a líbilo se mi to jako styl sebevyjádření. Opravdu vážně jsem nad tetováním začala uvažovat tak před třemi lety. Jenže jsem se tenkrát moc bála, neměla jsem peníze a celkově v tom bylo více ale - na VŠ se k tetování zrovna moc kladně nestavěli a nechat se vyhodit ze zkoušky kvůli tomuhle nebo se s nějakým profesorem nedej bože dostat do křížku, to se mi vážně nechtělo. Na druhou stranu jsem ale díky tomu měla více času si to pořádně promyslet.
Nejprve přišel na přetřes samotný motiv - na výběr bylo více variant. Zpočátku jsem chtěla ještěrku, potom jen drobný jin a jang a nakonec fotoaparát. Jak vidíte, nevyšlo ani jedno z toho. V průběhu času jsem si vytvořila vlastní motiv - text z písničky "Blackbird" od Alter Bridge, který se mě velice dotýkal a obrázek klícky s jedním ptáčkem v ní a jedním, který už vyletěl. Toto spojení obou částí mi přišlo dostatečně dobré k tomu, aby to z mého tetování vytvořilo originální kousek, který neuvidím na dalších padesáti lidech.
Potom jsem nějakou dobu řešila místo, kam si tetování dám. Víceméně se to měnilo podle toho, jak jsem přemýšlela o motivu. Ve hře byl nárt, noha nad kotníkem, krk a lopatka. Po výběru motivu jsem nad tím začala přemýšlet trochu jinak - a tak nakonec zvítězilo levé předloktí. A byl to docela boj - protože mě od toho spousta blízkých lidí odrazovala s tím, že právě na tomto místě tetování neschovám a mohla bych mít v budoucnu kvůli tomu problémy např. v práci. Nenechala jsem se ale zviklat, protože stejně jako motiv i místo pro mě má zvláštní význam. A když už tetování mám, proč bych ho měla pořád jenom schovávat?
Nakonec přišly na řadu ty ostatní věci - peníze a hlavně odvaha. S korunami to nakonec nebylo tak špatné, i díky tomu, že motiv je vcelku jednoduchý a nestínovaný. A také proto, že už pracuju a není problém pro mě ušetřit nějakou tu kačku (hlavně když jsou vánoční odměny)- A odvaha...ta tak nějak přišla sama s přelomem nového roku a se změnami v mé hlavě. Když už se pohnulo tolik věcí, tak proč ne i tohle? Stačila jedna zpráva s otázkou na termín a najednou to bylo domluvené na příští neděli a za pár dnů jsem tam celá rozklepaná seděla.

A jaké to bylo? Mnohem lepší než jsem čekala. I přes můj relativně nízký práh bolesti a slabou kůži, která hodně trpí na modřiny, to nebylo kdovíjak nepříjemné. Sice to v některých úsecích trochu štípalo a brněly mě prsty, ale v dalších to bylo naopak téměř nepostřehnutelné. Rozhodně jsem nekřičela bolestí, jak se mi smál můj přítel. Nejvíce mě to překvapivě bolelo výš na ruce, nikoli blíž k zápěstí, kde jsou šlachy a kde jsem to čekala. Barva mi hezky chytala a celá práce trvala tak kolem třičtvrtě hodiny. U zubaře je to kolikrát mnohem nepříjemnější.
Po samotné akci samozřejmě nastala nutná péče - prvních 12 hodin tetování zabalené ve fólii chráněné před nečistotami, první den umytí jen vlažnou vodou, druhý den už i mýdlem a následující dny mazání hojivým a dezinfekčním krémem. Poškozená kůže se mi začala relativně rychle stroupkovat a hojit. Všechno se to obešlo bez modřin, krvácení i dalších problémů.



Moje tetování má pro mě velký význam a to ve všem. Umístila jsem si ho na předloktí proto, abych ho viděla, protože je to zpráva hlavně pro mě a občas se na ni potřebuji podívat. A na levé proto, aby bylo blízko srdci - protože je to moje srdeční záležitost. Text jsem zvolila ze své oblíbené písničky, vybrala jsem větu, která pro mě má význam a poselství. Větu, která vyjadřuje to, co už nikdy nechci být - zlomená. K větě jsem se snažila vymyslet i vhodný obrázek - ptáčci proto, že písnička, ze které pochází text, se jmenuje Blackbird čili kos. Motiv klícky s jedním ptáčkem uvnitř a jedním venku jakožto ukázku mých dvou já - jednoho uvězněného v kleci bolesti a smutku, a druhého volného, který už letí vstříc novým zítřkům a svobodě silnější než kdy dřív. Volný ptáček, už nikdy nebude zlomený, protože všemu uletěl a už ho nic netíží... A tak i já, když mi bude těžko, se podívám na tohle tetování a budu vědět, že chci být ptáčkem, který opustil klec a už nikdy nebude cítit bolest, která by ho uvěznila do klece...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 9:16 | Reagovat

Tetování je pěkné, jsi šikovná, že sis ho dokázala navrhnout sama. Je to rozhodně lepší varianta, než vybrat si z řady již provařených motivů. Víc to o člověku vypovídá. Párkrát jsem taky uvažovala, že bych do tetování šla, ale vždycky jsem tu myšlenku zavrhla - tetování je pro jiné, ke mně by nesedělo. Každopádně ti fandím, abys i nadále byla stejně schopná a odvážná realizovat svá přání. :-)

2 Taychi Taychi | E-mail | Web | 5. září 2015 v 16:50 | Reagovat

Moc se mi líbí. Já sama uvažuji nad tetováním, a asi by to zůstalo jen u jednoho, protože bych chtěla vyloženě jen jemné, spíše symbolické s významem maximálně v páru, nikdo jiný by nemusel jeho důvod znát. Proto bych jej chtěla na lopatce, i když to prý hrozně bolí, tak možná na rameni, uvidíme. :-)

3 MarcoA MarcoA | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 14:52 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama