Znovuzrození

12. prosince 2014 v 23:00 | Alča |  Alenka v říši divů
Léto se pomalu přehouplo v podzim a ten tak nějak nenápadně přešel v zimu. Rok 2014 se chýlí ke konci a nahradí ho ten s pětkou na konci. Já jsem se na několik měsíců odmlčela (i když ani předtím to nebylo kdovíjak slavné), aby v mém životě došlo k ohromným změnám. Změnilo se téměř vše, co mohlo - adresa, činnost, lidé... Přestěhovala jsem se, ukončila studium antropologie, začala pracovat v knihovně... Taky si říkáte, jak jsou někdy ty životní cesty nevyzpytatelné? Dokážou překvapit - o tom není pochybnost. Ale výrazným způsobem si je utváříme sami...a i u mě to bylo podobně. Vše to, co jsem výše zmínila, jsem chtěla. Do ničeho jsem nebyla přinucena, nic jsem nevzdala, ničeho nelituju (alespoň většinou). A šla jsem za tím děj se co děj. I když mi to připravilo perné chvíle a to nepopírám, jsem ráda, že to je tak, jak to je... Jsem ráda, že jsem tam, kde právě jsem s tím, kým jsem.

Aby to ale nebylo všechno tak růžové - něco jsem přece jen ztratila...nebo spíš někoho. Přišla jsem o kamarády z Brna - sice jsem je znala krátce, ale musím říct, že u většiny z nich jsem našla to, co jsem potřebovala. Chybí mi. Je mi líto, že tuhle část svého života jsem musela jednou provždy nechat minulosti. A taky mám strach - že i ty tenké nitě, které nás teď spojují, se zpřetrhají. Je málo času a příležitostí si psát, natož se vidět. Každý z nás má něco - práci, školy, zájmy...a je těžké to vše nějak skloubit. Aby toho ale nebylo málo - přišla jsem i o lidi tady doma. O ty, kvůli kterým jsem se sem také vracela. A je mi z toho opět smutno - když člověk zjistí, jak moc se v někom mýlil. Když si uvědomí, že ti, které považoval za přátele, jsou jen známí a nemají zájem. Je to opravdu na nic, když člověk, kterého znáte dlouhá léta a měl u vás výsadní místo se najednou změní k nepoznání a totálně vás zazdí způsobem, jakým jste to sotva mohli čekat. Je to skličující vidět, jak je člověk sám.

To je důvod, proč jsem se rozhodla vstát z mrtvých, zaměstnat svůj mozek spoustou činností a vrátit se k tomu, co mě dříve bavilo a pak jsem se na to vykašlala. Proto jsem teď tady. Abych se mohla ze všeho vypsat - tak jako dřív, aby se mi ulevilo, od toho, co mě neskutečně tíží na duši...a také proto, abych se necítila sama. Protože samota je to, co mě doopravdy děsí nejvíce na světě. Tady se jí snad zbavím...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 9:35 | Reagovat

Vítej zpět! Jsem ráda, že jsi se vrátila. Několikrát jsem zvažovala, jestli ti mám na FB napsat a třeba tě někam pozvat, ale věděla jsem, že jsi odjela z Brna, takže by to stejně nejspíš nevyšlo. Každopádně mě těší, že jsi spokojená se změnami, které jsi udělala. :-) Ráda bych se zeptala na detaily, ale je mi jasné, že zde na blogu se to nejspíš nehodí.

2 Bels Bels | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 13:24 | Reagovat

Přátelé přijdou noví, lepší... Al chápu, je to smutné, když se lidé změní a prouem času jim na nás přestane záležet. Ale celkově myslím, že změny ve tvém životě jsou velikým a správným krokem dopředu. A nikdy nebudeš sama :) Ale rozumím. Blogování pomáhá. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama