Prosinec 2014

Tečka za rokem 2014

31. prosince 2014 v 11:05 | Alča |  Okem fotografa
Rok 2014 byl z mého pohledu přelomový, protože byl plný neuvěřitelných změn jak v osobním, tak i v tom "uměleckém" životě. Něco se zlomilo, spousta věcí se rozjela a začalo to šlapat stylem, který si více než užívám každým dnem. Pár lidí sice převléklo kabáty a ukázalo se, že ti, které někdy považujeme za nejlepší, jsou jen vlci v rouše beránčím - ale každopádně to stálo za to. Tvořili jsme, společně jsme pomáhali, bavili jsme se…a o to tu jde především! :)
  • V roce 2014 jsem nafotila celkem 196 sérií fotografií.
  • Spolupracovalo jsem na nich se 116 úžasnými lidmi.
  • Nejvyšší číslo sérií s jednou osobou je letos 13.
  • Nejvíce jsem opět fotila slečny - a to celkem v počtu 60. Kluků přišlo jako už tradičně významně méně - byli jen 3. Fotila jsem 7 dětí s jejich rodinami, 3 páry, letos pouze 1 těhulku s partnerem, absolvovala jsem 2 rodinná focení a 2 focení kamarádů.
  • Mnohem výraznější stopu v mé tvorbě zanechalo fotografování mazlíčků. Nafotila jsem celkem 24 sérií. Z tohoto počtu jich 10 bylo součástí projektu "Já a můj nejlepší přítel", díky kterému se vybralo a na pomoc pejskům v útulku poslalo 3100Kč. Celkem jsem vyfotila 21 pejsků. Měla jsem možnost vyfotit i koníka, ještěrku a jako už každoročně malé králíčky. Spolu se svými miláčky se na fotkách mihlo 16 lidí.
  • Kromě vašich mazlíčků jsem fotila i toho svého - série opravdu počítat nebudu, protože to bychom tu byli až do zítra, ale zatím jsem zveřejnila jeho 13 fotek.

  • Už podruhé jsem měla možnost fotit maturitní ples TGM v Litvínově.
  • Pro zopakování produktové fotografie jsem spolupracovala s firmou "Dobré sýry", pro kterou jsem fotila jejich výrobky.
  • Splnil se mi sen a konečně jsem fotila svatbu - a to dokonce dvakrát. Byly to dva velmi speciální dny, které jsem si užila a které mi kromě skvělých zážitků přinesly i mnoho zkušeností. Děkuji oběma párům za to, že vložili důvěru právě do mých rukou.
  • V létě jsem spolupracovala s mosteckým Pole Dance studiem, ze vzniklých fotek byly posléze vytvořeny kalendáře sloužící pro charitativní účely. Byla to pro mě skvělá zkušenost a ze spolupráce vznikly opravdu jedinečné fotografie.
  • Za velmi milou považuji zkušenost s focením uměleckého workshopu v Ponorce v Litvínově, který jsem fotila v listopadu.

  • Rok 2014 byl neuvěřitelně bohatý na projekty - pokračovala jsem v již rozjetých a zároveň jsem uskutečnila i nějaké nové.
  • Za nejvýznamnější projekty považuji Beautiful People, který běžel začátkem roku a dnes je již úspěšně ukončený. Spolupracovala jsem na něm s 10 slečnami a vzniklo celkem 35 sérií.
  • Projekt SHADES byl nafocen v únoru a některé jeho výsledky můžete sledovat na stránce.
  • Rozběhly se projekty Metamorphosis, JUMP, Extreme Fashion, I♥AH Photography a Hunger Games. Na všech těchto projektech budu pracovat i v roce 2015.
  • V létě běžel projekt Tvář léta, na kterém jsem spolupracovala se dvěma slečnami a který taktéž vzbudil zájem.
  • V říjnu se k těmto projektům ještě přidal jeden velký s názvem BOOK.

  • Projekt "Společně proti předsudkům" sklidil v roce 2014 nečekaný úspěch - nejoblíbenější fotka pochází právě z toho projektu. Získala celkem 722 liků. Velký zájem byl i o celé album s 206 palci a několika desítkami sdílení.
  • Přes 100 palců se tento rok dostaly i jiné fotky - např. fotky z projektu Tvář léta, backstage fotka z letního focení a fotka z projektu Beautiful People.

  • Tento rok se fotilo jen v Čechách - nejčastěji v mých domovských severních Čechách. Fotilo se v Litvínově, Mostě, Horním Jiřetíně, Jeníkově a Černicích, dále potom na Meziboří, Klínech, Dlouhé Louce, Lesné.
  • Z velkých měst jsem fotila v milovaném Brně a na jaře také v Praze.

  • Na novinky byl rok 2014 relativně chudý, protože spousta zajetých věcí už úspěšně funguje.
  • Započala jsem spolupráci s další talentovanou vizážistkou - Šárka Kollerová make-up. Úspěšně jsem pokračovala ve spolupráci s NMake-up.
  • Významnou novinkou je nabídka šperků na focení, tato možnost je díky spolupráci se skvělou šperkařkou Monica Otmili Handmade.
  • Velmi ráda jsem spolupracovala s brněnskou kolegyní Peťka Skoumalová Photography.

  • Již potřetí byla možnost nechat si ode mě na konci roku vyrobit kalendář. Tentokrát jsem vyrobila 8 různých designů pro konečných vytištěných 11 kalendářů.

  • I v roce 2014 jsem rozšiřovala svou foto-výbavu. Nejvýraznějším zlepšením bylo pořízení nového těla - můj starý Canon EOS 500D jsem nahradila Canonem EOS 7D.
  • V průběhu roku jsem si potom pořídila nový setový objektiv Tamron.
  • Vánoce se částečně nesly ve fotografickém duchu - a já jsem bohatší o úžasný Polaroid, který budu určitě chtít zapojit do focení co nejvíce, a o fotografickou tiskárnu, díky které Vám budu moci v roce 2015 nabídnout i vytištěné fotky.


  • Na konec tohoto ohlédnutí opět patří poděkování všem, kteří mi pomáhají psát můj příběh a dávají mi možnost zapisovat se do toho jejich. Děkuji všem, kteří jste mi byli oporou, inspirací i pomocníky. Jste skvělí a děláte každý můj rok lepším.

  • Stránka AH Photography byla založena v únoru 2012 a k dnešnímu dni získala 2066 fanoušků! Což je vše od úžasného až po neuvěřitelné.

  • Těším se na Vás v roce 2015, bude to snad ještě lepší rok než tento. Chystám toho více než dost, inspirace přetéká, seznamy rostou… No…určitě se uvidíme. :)

Lucky

30. prosince 2014 v 13:11 | Alča |  Psi
Foceno: Canon EOS 7D
Objektiv: EF 50 mm f/1.8 II
Datum: 21.12. 2014
Verze: barevná
Když si kamarádka pořídila štěndo amerického stafforda, hned jsme ho musely jít vyfotit - dokud je ještě opravdu prťavé. Malý pejsek dostal jméno Lucky, což v překladu znamená "mající štěstí" nebo "šťastný". Věřím, že lidem ve svém okolí a svojí paničce toho štěstí opravdu přinese hodně. :)



21. den meme - Můj oblíbený pořad

26. prosince 2014 v 20:21 | Alča |  Řetězení
Najít oblíbený pořad pro mě není úplně jednoduché. Před nějakou dobou jsem televizi téměř vůbec nesledovala, což bylo dané tím, že jsem ji ani neměla - na koleji jsem si tento luxus jaksi musela nechat ujít. Od té doby, co jsem zase doma, televize se stala více dosažitelnou a po mnohých hutných pracovních dnech jsem ráda, že před ní můžu zaparkovat, najíst se a aspoň na chvíli úplně vypnout hlavu. To se obvykle stává u různých pořadů, které bych asi mohla označit za své oblíbené.

Simpsonovi - už téměř klasika v podobě žluté rodinky zažívající různé příhody - někdy z každodenního, jak si ho dokážeme představit i my, někdy téměř až z jiného světa. Já osobně se u každého dílu pobavím, obzvlášť se mi líbí takové to skryté rýpání dů různých institucí či politiky, které je většinou vážnou trefné. Dělá to ze Simpsonů něco víc než jen kreslený seriál o trochu bláznivé rodince.

zdroj: http://tapety.na-pc.cz/film/simpsonovi/

Top Gear - pořad, který sleduji díky svému příteli, který mě k němu přivedl skrze speciály. Ty se mi dodnes líbí nejvíce. Co si budeme nalhávat - autům, až tak nerozumím, ale líbí se mi právě ty různé sázky, úkoly a vtípky, které jsou k vidění díky hlavním třem moderátorům a aktérům.
zdroj: http://www.bbc.co.uk/programmes/b006mj59

Kdo přežije? - tenhle pořad je tak "starý", že jeho první série jsem sledovala už asi v 10 letech vždycky v neděli dopoledne. Od doby, co jednotlivé série opakují na Prima Cool, nepravidelně je sleduju znovu, pokud mám příležitost a chuť.
zdroj: http://www.proprofs.com/games/puzzle/sliding/t/survivor/

Sportovní pořady - obzvláště ty související s hokejem, nejčastěji přímé přenosy zápasů a pořad Buly.

zdroj: http://tapety.na-pc.cz/tapeta-ostatni-hokej-49864/


Občas ještě sleduji některé naučné pořady na Prima ZOOM nebo na ČT2, to ale není s žádnou pravidelností. U mytí nádobí a uklízení mi často hrají písničky z Óčka, většinou zařazené právě do nějakého pořadu. Zprávy už jsem přestala sledovat před několika lety, protože mi přijdou jako 1)černá kronika; 2)manipulující s lidmi a hrající jim na city neustálým podsouváním příběhů o nemocných dětech a zvířátkách. Protože nevařím, pořadům o vaření (a že jich je v poslední době plno) jsem nepropadla ani v nejmenším. Pořady o rádoby celebritách mě nezajímají, stejně jako většina českých "humorných" či soutěžních pořadů. Do statistik sledovanosti toho tedy asi moc nepřidám - ale aspoň je čas na jiné (lepší) věci. :)

Polaroid

25. prosince 2014 v 14:48 | Alča |  Okem fotografa
Podobně jako loni, i letos se Vánoce nesly v duchu mé vášně - fotografování. Letos se Ježíšek vyznamenal dalším skvělým dárkem, o kterém jsem tajně snila a který opět rozšířil mou fotovýbavu o zajímavý prvek. Dostala jsem totiž Polaroid. Pokud byste nevěděli, co toto slovo znamená, vysvětlení je jednoduché - vyfotíte fotku a ona se vám z foťáku rovnou vytiskne. Žádné vyvolávání, čekání, stahování do počítače - prostě cvak a olalá, fotka je tu vytištěná na fotopapíře. Samozřejmě nechybí ani onen pověstný a typický bílý rámeček, který dělá polaroidové fotky tak specifickými.


Jak vidíte na fotce, nejedná se o starý model Polaroidu, ale o jeho moderní verzi od Fujifilmu, která ale využívá ten samý princip. Mini Instax, jak se fotoaparát jmenuje, se od klasického Polaroidu liší především formátem fotek. Zatímco u klasiky budeme čekat spíše čtvercový formát, z Instaxu nám vyjede obdélníček velký zhruba jako malý kalendářík. To mu ale na kouzlu vůbec neubírá. Fotografie mají zvláštní retro nádech, který si prostě musí užít každý. Navíc sledovat proces jejich vzniku, to je samo o sobě opravdu skvělé. Po stisknutí spouště z vrchní části foťáku vyjede použitý fotopapír, na kterém ovšem zatím nic není vidět. Po prvním pokusu mě to popravdě dost vyděsilo, protože jsem očekávala, že to celé bude rychlejší - ale musíte tomu dát čas a o to víc si potom aspoň vychutnáte výsledek. :) Po pár vteřinách se totiž na bílém okénku určeném pro fotku začne pomalu vykreslovat fotografie - nejprve se objevují pouhé náznaky kontur, postupně začínají příbývat i barvy, vše je ale zatím jakoby v mlze. Po pár minutách na vás ale kouká krásná plně barevná, ostrá a kontrastní fotografie, jejíž zrod jste mohli sledovat. Prozatím jsem vyfotila tři fotografie a musím říct, že u každé jsem fascinovaně sledovala celý děj a nemohla se dočkat výsledku.


Ovládání Polaroidu a celé jeho fungování je opravdu jednoduché a osvojí si ho každý. Polaroid funguje na dvě tužkové baterie a jediná další věc, kterou potřebujete k focení, jsou již zmíněné speciální fotopapíry. Ty do foťáku vložíte po odejmutí zadního krytu na určené místo. Potom už můžete začít fotit. Fotoaparát se zapíná knoflíkem, který se nachází vedle objektivu a který slouží právě k vysunutí objektivu, čímž se spustí celý přístroj. Že je Instax aktivní poznáte tak, že vám svítí červená kontrolka umístěná za objektivem. Ta vám zároveň také uvádí, na jaké světelné podmínky máte foťák nastavený - můžete si vybrat z několika možností a změnit to pouhým otočením plastového kroužku. Hledáček se nachází v zadní části vpravo nahoře - oproti zrcadlovce je prťavý a já osobně musím vždycky chvíli hledat a cvičit oko, než se do něj strefím, ale to už patří k tomu. V zadní části se vám také ukazuje počet fotek, který ještě můžete vyfotit. Obvykle se dělají sady fotopapírů po 10 a 25 kusech. Samotné pořízení snímku řídíte stisknutím spouště, která je umístěna vedle objektivu. Fotoaparát používá vestavěný blesk. Přístroj vypnete tak, že lehce zatlačíte na objektiv.

Mezi výhody Polaroidu patří jednoché, intuitivní ovládání, okamžitý a efektivní výsledek, který lahodí duši i oku. Mezi jeho jedinou nevýhodu bych řadila to, že fotopapíry se prodávají v relativně malých balíčcích a za relativně větší peníz. Balíček 10 kusů fotopapírů totiž stojí 250Kč. Dá se ale říci, že právě tohle dělá z tohohle přístroje takovou kouzelnou věcičku - aspoň pro mě je Polaroid něco výjimečného a nebudu s ním v žádném případě fotit každou blbost. Díky finanční i materiální náročnosti si každý snímek raději promyslím a Polaroidu budou souzeny pouze výjimečné a neopakovatelné události, které stojí za to být zdokumentovány. Budu ho využívat spíše svátečně než jako denního pomocníka. Tímto se podle mě v dnešní přetechnizované době trochu přibližím klasické fotografii, kdy si fotograf musel opravdu dobře rozvážit, co fotit bude a co ne, aby výsledek stál za to a on aspoň částečně získal zpět své vložené náklady.

Znovuzrození

12. prosince 2014 v 23:00 | Alča |  Alenka v říši divů
Léto se pomalu přehouplo v podzim a ten tak nějak nenápadně přešel v zimu. Rok 2014 se chýlí ke konci a nahradí ho ten s pětkou na konci. Já jsem se na několik měsíců odmlčela (i když ani předtím to nebylo kdovíjak slavné), aby v mém životě došlo k ohromným změnám. Změnilo se téměř vše, co mohlo - adresa, činnost, lidé... Přestěhovala jsem se, ukončila studium antropologie, začala pracovat v knihovně... Taky si říkáte, jak jsou někdy ty životní cesty nevyzpytatelné? Dokážou překvapit - o tom není pochybnost. Ale výrazným způsobem si je utváříme sami...a i u mě to bylo podobně. Vše to, co jsem výše zmínila, jsem chtěla. Do ničeho jsem nebyla přinucena, nic jsem nevzdala, ničeho nelituju (alespoň většinou). A šla jsem za tím děj se co děj. I když mi to připravilo perné chvíle a to nepopírám, jsem ráda, že to je tak, jak to je... Jsem ráda, že jsem tam, kde právě jsem s tím, kým jsem.

Aby to ale nebylo všechno tak růžové - něco jsem přece jen ztratila...nebo spíš někoho. Přišla jsem o kamarády z Brna - sice jsem je znala krátce, ale musím říct, že u většiny z nich jsem našla to, co jsem potřebovala. Chybí mi. Je mi líto, že tuhle část svého života jsem musela jednou provždy nechat minulosti. A taky mám strach - že i ty tenké nitě, které nás teď spojují, se zpřetrhají. Je málo času a příležitostí si psát, natož se vidět. Každý z nás má něco - práci, školy, zájmy...a je těžké to vše nějak skloubit. Aby toho ale nebylo málo - přišla jsem i o lidi tady doma. O ty, kvůli kterým jsem se sem také vracela. A je mi z toho opět smutno - když člověk zjistí, jak moc se v někom mýlil. Když si uvědomí, že ti, které považoval za přátele, jsou jen známí a nemají zájem. Je to opravdu na nic, když člověk, kterého znáte dlouhá léta a měl u vás výsadní místo se najednou změní k nepoznání a totálně vás zazdí způsobem, jakým jste to sotva mohli čekat. Je to skličující vidět, jak je člověk sám.

To je důvod, proč jsem se rozhodla vstát z mrtvých, zaměstnat svůj mozek spoustou činností a vrátit se k tomu, co mě dříve bavilo a pak jsem se na to vykašlala. Proto jsem teď tady. Abych se mohla ze všeho vypsat - tak jako dřív, aby se mi ulevilo, od toho, co mě neskutečně tíží na duši...a také proto, abych se necítila sama. Protože samota je to, co mě doopravdy děsí nejvíce na světě. Tady se jí snad zbavím...