Komentáře

1 A. A. | 6. srpna 2014 v 17:45 | Reagovat

Abych byla upřímná, já byla jedna z drtivé menšiny, které to vůbec nezaujalo. Takovýhle článek bych o tom nenapala - byla jsem tam někdy v listopadu - a prostě jsem od toho čekala víc. Necítila jsem nic, jasně bylo to smutné a špatné a tak, ale žádné pocity jsem z toho moc neměla, žádné duchy jsem neviděla. Jediné, co se mi byl jeden z domů tam, myslím že to bylo nějaké Židovské muzeum, ale nevím jak přesně, bylo to tam hodně zajímavě udělané a hrála tam dost děsivá hudba. Jinak jsem čas od času obdivovala architekturu a asi jsem blázen, ale mě to přišlo jako na pohled ne tak špatní místo - tím myslím, že is dovedu představit, jak byli šťastní, když je tam poslali a řekli, že si tam budou žít. JInak samozřejmě vím, že pěkné místo to není. Ale... to asi tak.

I když vlastně docela na mě zapůsobila Březinka. Hlavně ty postele a část kde byly ženy a jak průvodce říkal, že kdo byl dole... no, ten to měl špatný. Jak jsi napsala. To byla chvíle,  jsem kdy vážně přemýšlela and tím, jak to tam asi bylo hrozné. Když jsme tam byli, tak bylo navíc zataženo a mlha, takže to mělo takovou "dobrou" děsivou atmosféru, alespoŇ pro většinu lidí řekla bych. Ale jinak jsem fakt čekala víc. Ach, holt jsem až moc apatická, co se dá dělat. Na druhou stranu lidi, co se tam hroutí a brečí vůbec nechápu, stalo se, neměli tam jezdit, pokud tušili, že to nezvládnou.

2 anonym anonym | 6. srpna 2014 v 18:15 | Reagovat

První komentář je hodně, ale opravdu hodně smutný. Slečna se vyjadřuje, jako by mluvila o filmu - nezaujalo, čekala od toho víc... Co jste sakra čekala?

3 Adina Adina | Web | 6. srpna 2014 v 18:41 | Reagovat

Dlouhý, ale hodně dobrý článek, ale zvládla jsem ho dočíst (což se u mě moc často nestává).
Také bych se ráda (jestli se to tak vůbec dá napsat) podívala do Osvětimi. Viděla jsem už spoustu fotek a hodně známých tam bylo a všichni se shodují, že atmosféra celého místa je opravdu  neopakovatelná a nepopsatelná.
Určitě je dobře, že se tyhle komplexy budov zachovaly do dnešních dnů, aby připomínaly jak se člověk k člověku někdy chová.
Ještě jednou - hezký článek :)

4 Magdalene Magdalene | Web | 6. srpna 2014 v 19:13 | Reagovat

Možnost navštívit Osvětim jsem měla v dubnu a samozřejmě jsem ji využila. Když jsme tam procházeli a já si uvědomila, jak to tam dřív chodilo, běhal mi mráz po zádech. Po přechodu do Birkenau nám průvodkyně vyprávěla o tom, jak jedna žena byla nucena zabít své vlastní dítě a to jsem nebyla jediná, komu se do očí tlačily slzy. Celý dojem kazilo jen to, že se kluci, co stáli za mnou věnovali černému a morbidnímu humoru.

5 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 9:59 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že jsem na tyhle reálné věci dost cíťa, bych návštěvu Osvětimi nejspíš nedala. jednou se mi zdál sen, že jsem byla vězenkyní v něčem podobném a ve městě běhali vojáci, kteří nemluvili nijak jinak než německy. Probudila jsem se vyklepaná strachem a klepat jsem se nepřestala snad do oběda. Každopádně je určitě dobře, že takováto místa jsou přístupná veřejnosti, aby měl každý možnost vidět pozůstatky ze zrůdnosti války. Protože pokud se z historie nepoučíme, bude se opakovat. Nakopla bych každého dvacetiletého holomka, který popírá existenci holokaustu, když tu stále žijí ti, kteří si tím prošli a vše zažili na vlastní kůži. Na druhou stranu, jak jsem se o tom bavily, když tam pak vozí skupiny studentů, a část z nich to nezajímá a fotí si tam "selfie," tak je to jednak na facku a plyne z toho otázka, zda by se návštěvnictvo nemělo nějak regulovat, usměrňovat. Proto nejsem moc zastáncem toho, aby tak chodily školní třídy bez rozdílu, zda to někoho zajímá či ne nebo čeká turistickou atrakci ideálně s občerstvovací stanicí (jak si asi myslela komentující z prvního příspěvku), ale aby třeba daná škola vyhlásila, že plánuje tento "výlet" a kdo by měl zájem, ať se přihlásí a pojede. Protože je určitě lepší jet tam ve skupině, kterou ta historie opravdu zajímá, než s někým, kdo jede z nutnosti, protože mu rodiče nedovolili se ulejt a zůstat doma. Ale to už bych byla někde jinde. Tvůj článek je dost přínosný a myslím, že jsi dostatečně vystihla pomocí příběhů vězňů a informací z výkladu nastínit atmosféru místa.

6 Taychi Taychi | E-mail | Web | 13. srpna 2014 v 10:57 | Reagovat

[5]: U nás se to dělalo tak, že jel jen ten, kdo chtěl, kdo měl zájem. Můžu tě ujistit, že i tak se přihlásily slečny, které si tam selfie udělaly...

7 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 13. srpna 2014 v 20:16 | Reagovat

[6]: Vím, Alča vyprávěla... To už je vyloženě na facku.

8 deny-paradise deny-paradise | Web | 14. srpna 2014 v 11:29 | Reagovat

Já jsem nikdy v žádném koncentračním táboře nebyla... na jednu stranu jsem docela ráda, protože když to čtu, je to asi síla vidět o všechno, kde nevinní lidé umírali. Ale na druhou stranu, by mě zajímalo jak to tam vypadá, na vlastní oči se podívat, poslechnout si nějký příběh z té kruté doby...
Počasí vám vyšlo, jako by vědělo, že vy jedete do Osvětimi, takové pochmurné, že to muselo pak budit ještě horší dojem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.