Utrpení jménem bakalářská práce

21. dubna 2014 v 15:11 | Alča |  Ze života studentského
Bakalářská práce je něco, čím si musí projít skoro každý vysokoškolský student při své cestě za titulem. Je to jeden z dvou největších kroků (druhým jsou státnice), který musíte udělat, abyste to měli v kapse. A abych byla upřímná - je to horor. I když už jsem nějaké ty důležité práce ve svém životě napsat musela, žádná se v hrůze a otravnosti nevyrovná téhle... Už s ní musím žít od září, neustále ji s sebou táhnu a musím říct, že už se neskutečně těším, až se jí zbavím...

Prvním oříškem byl už jen samotný výběr tématu. Samozřejmě, že tu byla ta možnost vybrat si z již vypsaných témat od vedoucích, jenže kdo by se chtěl několik měsíců zabývat něčím, co ho vlastně vůbec nezajímá jako je například spojení ruky a meče nebo ruky a prstenu? Nudnější téma si opravdu představit neumím... A tak přišlo na řadu vymýšlení tématu vlastního. Něčeho, co souvisí s antropologií a to nejlépe s fyzickou...a něčeho k čemu bych mohla sehnat dobrého vedoucího. Kvůli bodu dvě a tři jsem několik témat, co by mě opravdu zajímala, musela vyškrtnout. A i když jsem si lámala hlavu, jak jsem chtěla - stejně mě nic nemohlo napadnout. Zatímco ostatní spolužáci už si témata zapisovali do ISu nebo aspoň měli něco v hlavách, já uvízla na mrtvém bodě. Jak se potom prázdniny chýlily ke konci a začátek třetího ročníku, kdy jsme si práci už museli definitivně zapsat, se blížil - byla jsem čím dál tím víc nervózní a místo, aby mě napadlo něco kloudného, chodily mi na mysl jen samé blbosti. Nakonec se to vyřešilo docela vtipně - totiž o tématu mojí bakalářky se mi zdálo. Nevím, jak se mi to vloudilo do mysli, ale tak nějak se mi v hlavě objevila vize kapitoly o zubech, která mě strašila při učení anatomie, a krátkého odstavce o poruchách skusu.

A tak téma bylo vybráno. Přišlo mi jako ideální volba - kromě teoretické části jsem mohla zařadit i tu praktickou a neumřít nudou. Ke všemu to vypadalo velice jednoduše - prostě jen sehnat nějaké ty lidi s poruchami skusu, rozdělit je do pár skupin, vypočítat procenta a je to. Navíc máme souseda zubaře, se kterým máme docela dobré vztahy a tak se nabízela možnost, že by mi s tím mohl trochu pomoct - což byla další výhoda. Ve škole mi v září téma bez větších potíží schválili, vybrala jsem si pohodového vedoucího a myslela si, že jsem za vodou a že je to všechno v suchu. Ó, jak naivní jsem byla, když jsem si tohle myslela...

Velmi brzo po zadání tématu a domluvě s vedoucím, co asi tak v práci bude obsažené, se objevily první komplikace. Náš soused-zubař mi nakonec pomoci nemohl, protože na poruchy skusu se specializuje obor zvaný ortodoncie, zatímco on je paradontolog. Doporučil mi ale pár svých známých, na které bych se mohla obrátit a kteří vypadali velmi ochotně a stavěli se pozitivně k možnosti mi s prací pomoci. Nakonec ale všechno dopadlo jinak...Zubař, který mi přislíbil přístup k modelům chrupu, se na mě docela na férovku vykašlal a mně zbyly prázdné ruce - ačkoli ve škole jsem řekla, že už je vše domluvené. Nastalo pár dní absolutního chaosu, kdy jsem se snažila přijít na jinou variantu - až mě nakonec zachránila jedna moc milá paní doktorka, která se mě ujala. Musela jsem sice dojíždět dvakrát tak daleko než původně u toho doktora - ale to se nedalo nic dělat, hlavně že jsem měla materiál na práci.

Kromě těchto praktických lapálií jsem velmi brzo odhalila skutečnost, že téma mojí práce je všechno jenom ne lehké... Při prvním náhledu do odborné ortodontické literatury jsem se absolutně zhrozila, protože jsem vůbec ničemu nerozuměla. Ani z poloviny to nepřipomínalo těch pár řádků, co byly napsány v našich skriptech a podle kterých jsem se chtěla řídit. Byl to velký komplexní problém rozdělený do milionu dalších menších problémů. Navíc tam bylo uvedeno tolik informací, které by tak složité a propletené, že vynechat byť i jen jednu mi přišlo jako příšerný hřích. Oproti tomu ve škole nám neustále tloukli do hlavy, že práce nemá být přepisem encyklopedií a skript a že teorie má být velmi stručná. Podařilo se mi mou teoretickou část ořezat na 20 stránek A4, stejně tak jako jsem tématický okruh své práce zúžila jen na opravdu malý výřez z celkové problematiky ortodoncie - rozhodla jsem se zabývat pouze modely a informacemi, které z nich můžeme vyčíst. Za hlavní cíl své práce jsem si vytyčila zhodnocení úspěšnosti léčby hodnocením právě na modelech - srovnávání stavu před a po. A i tak jsem se v tom neskutečně ztrácela...

Aby toho nebylo málo, zhruba v polovině své práce jsem přišla na to, že mé téma možná nakonec tak moc s antorpologií nesouvisí...Přišlo dlouhé přemýšlení nad tím, jak něco, co evidentně patří svou obtížností i zaměřením do medicíny, spojit s ortodoncií... Díky bohu za jedno dokonalé skriptum a jeho historickou vsuvku, která mi toto umožnila. Moje problémy byly aspoň dočasně vyřešené...

Ono napsat teorii bylo ještě dost v pohodě. Ale spolu s praktickou částí přišlo opravdové peklo. U vytvoření metodiky jsem málem vypustila duši - ale nakonec jsem našla dobrá skripta, ze kterých jsem si vypsala základní tři postupy diagnostické práce s modely a z nich horko těžko vytvořilA čtyřstránkový pracovní list, který jsem měla vyplnit u každého ze svých 100 modelů, které jsem musela získat. Když jsem potom v lednu nakráčela do ortodontické ordinace vybavená touto metodikou a digitálním posuvným měřidlem, myslela jsem, že to bude krátkodobá záležitost. Myslela jsem, že to co je třeba, mám načteno a že za týden mám hotovo. Už u prvního modelu jsem však zůstala zmateně koukat a absolutně jsem netušila co s tím. Neviděla jsem absolutně nic, co by přesně odpovídalo definici, nakonec jsem zjistila, že jsem jí zřejmě ani nerozuměla, měření trvalo hodinu... Byla jsem zoufalá. Za první den jsem udělala pouze modely čtyř pacientů z padesáti. Už jsem se viděla, jak u těch hnusných sádrových modelů prosedím celé mládí... Naštěstí nakonec panika víceméně opadla a po nějakých pěti dnech jsem se do toho dostala, takže v následujícím týdnu jsem denně dávala modely 10 pacientů i více. Po dvou týdnech tedy byla praktická část za mnou...

A nastal další horor - zpracování praktické části, kdy mi neustále něco nevycházelo, něco jsem měla špatně a musela jsem se skrz těch svých vyplněných 200 papírů prohrabat asi 10x, abych tomu dala nějakou formu. Nejdéle trvalo přepisování dat do tabulky v Excellu a potom samozřejmě výpočty asi 200 indexů a stovek dalších čísel potřebných pro výpočet diskrepance. Dopadlo to samozřejmě dobře, všechno jsem stihla ještě s dostatečným časovým předstihem a začala jsem pracovat na výsledcích - grafy, tabulky, komentáře... Už jsem byla zase veselá a vysmátá, všechno se to pěkně rýsovalo a blížilo ke svému úspěšnému vyvrcholení.

Pak ale zase přišla facka. To je tak, když se měsíc před odevzdáním dozvíte, že většina vašich zdrojů, ze kterých vycházíte měly být aktuální anglické články, zatímco vy celou dobu citujete české monografie... Ono taky, co jiného by mě napadlo v českém prostředí, kde je ortodoncie natolik jiná od ortodoncie např. v USA? Ale ne - abyste udělali všem dobře, musí to být články. A tak si řeknete dobře, jdu hledat články...a nemůžete žádné přesně k vašemu tématu najít. A už vůbec ne o evropském prostředí... Pak jsem konečně něco našla a hle...zjistila jsem, že moje výsledky jsou diametrálně odlišné od těch prezentovaných skoro ve všech studiích. Bylo mi jasné, že chyba samozřejmě musí být na mojí straně, protože jsem si byla vědoma svého chaotického počínání v počátcích praktické části. A tak musíte projít fotky každého jednoho modelu už po stodesáté a zase to všechno upravit, předělat grafy a doufat, že teď už je to dobře, když to víceméně odpovídá tomu, co se čekalo. A že to nebylo dobře předtím a vy jste to teď neopravili špatně...

Je to prostě jeden velký blázinec, který se ne a ne chýlit ke konci... Má bakalářská práce má už teď 50 stránek a přede mnou jsou už jen dvě její části - ta nejtěžší (diskuze) a ta celkem pohodová (závěr)... Při každém dalším zaškobrnutí a objevení milionu dalších možností, jak se to dalo udělat a jak se to dělá ve světě, se děsím, co z toho nakonec vyleze... Děsím se názoru svého oponenta (vedoucího ne, protože ten tomu - upřímně - až tak moc nerozumí) a obhajoby. Bojím se, co všechno jsem možná nakonec tak dobře nepochopila a nezpracovala, kde všude mi bude vyčítáno zobecnění a nedostatečná přesnost. Úplně vidím, jak mi budou vyčítat málo zdrojů s nedostatečnou kvalitou...

Ukliďnuje mě jen ta myšlenka, že až to odevzdám - bude to za mnou. Pak už ať se děje, co se dít má...a snad s pomocí nějaké vyšší síly bez problému prolezu...

Ukázka fotodokumentace modelů:
Horní a dolní čelist vždy před léčbou a po léčbě - u obou můžete vidět stěsnání ve frontální oblasti (řezáky), u horní čelisti jsou oba špičáky retinované a u dolní čelisti je druhý premolár v zákusu do spodiny dutiny ústní.

Kompletní fotodokumentace jednoho modelu před léčbou - pohled zepředu, z obou stran a seshora na horní a dolní čelist

Ukázka jednoho jednoduchého grafu, který ukazuje rozdělení modelů do Angleho tříd. S tímto rozdělením jsem měla skoro největší problémy...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 21. dubna 2014 v 15:35 | Reagovat

Jo bakalářka...já žádnou naštěstí nepsala, ale už od září se budu muset lopotit s diplomkou a to bude taky horor.

2 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | E-mail | Web | 21. dubna 2014 v 16:33 | Reagovat

Na výšku jsem nešla a když to teď tak čtu, polévá mě studený pot:-)

3 Cleo Cleo | Web | 21. dubna 2014 v 16:42 | Reagovat

Wow, tolik práce... držím palce, ať to všechno dobře dopadne. :)

4 Lisi Lisi | Web | 21. dubna 2014 v 16:49 | Reagovat

Já jsem aktuálně ve fázi sběru informací na diplomku, sama jsem zvědavá, jak výsledný produkt bude vypadat. Zatím mám pocit, že mám samé anglické zdroje, najít něco v češtině je nesmírně těžké.

5 Ainree Ainree | Web | 21. dubna 2014 v 17:13 | Reagovat

Mě bakalářka teprve čeká a když to tak čtu, jímá mě hrůza už dopředu... :-)

6 venetia venetia | Web | 9. září 2016 v 11:11 | Reagovat

pujcka ihned cs :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama