Prosinec 2013

Příjemné foto-Vánoce

26. prosince 2013 v 20:00 | Alča |  Okem fotografa
Vánoce roku 2013 byly na rozšíření mé fotovýbavy více než příjemné. Ježíšek asi celý rok poctivě poslouchal a překvapil mě dokonce i tím, o čem jsem tak často nemluvila a co se přesto může (a jsem si jistá, že bude) v budoucnosti hodit. Kdo z Vás aspoň trochu sleduje můj blog, mohl si všimnou o kolik věcí se prodloužil postranní box. Protože je teprve krátce po Vánocích, tak jsem ještě neměla šanci většinu věcí vyzkoušet a u některých tomu musím teprve pořádně přijít na kloub - ale nedá mi to, abych vám tu aspoň ve zkratce nepředstavila nové kousky, které jsem dostala od Ježíška...
*
Tím nejhlavnějším (a asi i nejlepším) fotodárkem je staro-nový objektiv Helios-44 2/58. Jedná se o staré sklo, které se používalo ještě na staré zrcadlovky a které se dnes, řekněme, opět vrací do módy. Není se čemu divit. Stará skla mají skvělou kresbu, dokonalou ostrost, krásný bokeh a některé speciální vlastnosti, kterých dnešními plastovými objektivy nedosáhnete ani náhodou. Například u Heliosu je to jeho pověstný kruhový bokeh, což vytváří naprosto nezaměnitelný dojem na fotkách. Po starém sklu jsem toužila už nějakou dobu - v úvahu přicházela dvě, ale protože Pentacon je v podstatě jen starší verze toho, co už mám (50 mm, clona 1.8), tak jsem nakonec více tíhla k Heliosu, který mi mohl nabídnout zase něco nového a jiného, neprozkoumaného... A nakonec se mi přání splnilo a Helios s redukcí na Canon je doma. První dojem? Pořádně těžké sklo - opravdu jde cítit rozdíl starých skel vyráběných z kovu a dnešních plasťáčků. Jinak se s ním však musím teprve seznámit - v rychlosti jsem prolétla pár článků, trošku si ho sama prozkoumala...ale to nejdůležitější je teprve přede mnou. Musím se pořádně naučit používat clonu, která u Heliosu funguje dosti jinak než u moderních Canoňáckých objektivů a samozřejmě si musím pořádně procvičit ostření, abych mohla tvořit dokonale ostré snímky. Krom toho jsem na internetu narazila na jakousi zmínku o "zabijáku" zrcadel, takže i o této skutečnosti se musím dozvědět víc a do té doby ostřit pěkně citlivě, abych si nezničila mazlíka...

A tady už se můžete podívat na Helios v celé jeho kráse... Fotky z něj se tady určitě časem objeví - až se s ním trochu lépe seznámím. :)

Ketlované prstýnky

14. prosince 2013 v 11:09 | Alča |  Ostatní šperky
Po dlouhé době ukázka z mojí malé korálkové dílny... Jedná se o starší výrobky, které jsou oba úspěšně prodány. Výrobě podobných prstýnků bych se ráda věnovala i nadále, ale bohužel se mi úplně nedaří sehnat prstýnky s dírkovaným lůžkem - takže si momentálně od nich dávám pauzu. :)

*

První prstýnek se jmenuje "Hazelnut Dream" a je laděn do různých odstínů hnědé. Použila jsem stříbrný prstýnkový základ s dírkovaným lůžkem, stříbrné ketlovací nýty a různé velikosti a odstíny perlí (hnědá, béžová). Velikost prstýnku je nastavitelná. K výrobě jsem použila pouze techniku ketlování. Jak jsem se zmiňovala na začátku článku, prstýnek se záhy prodal...


*

Druhý prstýnek nese prostý název "Berries" a to z důvodu, že mi jeho struktura a barvy připomínala lesní plody. Prstýnek je opět vytvořen ze stříbrného prstýnkového základu s dírkovaným lůžkem. Použila jsem stříbrné ketlovací nýty a korálky dvou odstínů (šedé a červené). Prstýnek vzniknul technikou ketlování a podobně jako jeho kolega nahoře se velmi brzy dostal k nové majitelce...



19. den meme - Kdy jsem nerespektovala své rodiče?

13. prosince 2013 v 20:39 | Alča |  Řetězení
Dlouho jsem nic nenapsala, protože můj čas požírá škola, focení a lidé kolem mě, bez kterých nemůžu být. Dlouho jsem taky nepřidala nic o sobě a o svém životě - a protože mám momentálně takové období, kdy svádím boje s vnitřními démony a ne vždy se mi daří najít potřebnou odpověď o sobě samé, je možná opět načase vrátit se ke starému a nedodělanému řetězáku a trochu se povrtat ve vlastním životě...

Nad dnešním zadáním jsem přemýšlela opravdu dlouho. Přijde mi totiž, že sem nemám moc co psát. Možná jsem svatoušek, možná mám prostě jen fajn rodiče... Ale opravdu si nepamatuju okamžik, kdy bych k nim necítila respekt nebo nerespektovala něco, co by mi řekli... Vlastně jsem nikdy nedostávala žádné pro mě důležité nebo významné zákazy, které bych musela porušit, protože by mi to jinak nedalo... Když jsem se ve 14 začala oblékat celá do černého a nosit pásek se smrtkou, mamka běhala po městě a sháněla mi nová trika s lebkou. Když jsem si v 15 našla kluka a začala s ním chodit ven, nemusela jsem to doma tajit a nedostala jsem totální zákaz vycházení. Když jsem nechtěla na gympl, ale na obyčejnou odbornou školu - doma s tím nebyl problém, nikdo mě netlačil tam, kam jsem nechtěla. Když jsem řekla, že chci tetování, nikdo si nad tím příliš nelámal hlavu... I když můj domov není perfektní, tak harmonický tedy rozhodně je a byl a já jsem nikdy neměla problém s tím, co by se v něm dělo... Tedy aspoň co se týká důležitých věcí. Samozřejmě že v některých detailech spolu nesouhlasíme a našly se okamžiky, kdy jsem si musela ťukat na čelo. Ale nikdy to nepřekročilo hranici žabomyších sporů, nikdy to nevedlo k tomu, že bychom se vzájemně přestali respektovat...

Protože přesně o tom to podle mě je - já jsem vždycky respektovala své rodiče proto, že oni vždycky respektovali mě a moje právo na vlastní rozhodnutí a vlastní životní cestu...