Srpen 2013

Druhák za mnou, třeťáku zdar

29. srpna 2013 v 9:29 | Alča |  Ze života studentského
Jak tak koukám, poslední pořádný článek ze svého studentského života jsem přidala někdy v polovině ledna - a od té doby ani ťuk. Nevím, co způsobuje tenhle fenomén mé neaktivity v "jarňáku", ale asi je to celková vyčerpanost a časová vytíženost. Nevím totiž čím to je, ale jarní semestr je vždycky tak nějak víc plný než ten zimní - mám pocit, že jsem víc ve škole, víc toho musím stihnout se naučit, utíká to celé o dost rychleji a tak nějak zbývá méně času na všelijaké radovánky jako je setkávání s přáteli, fotografováni i psaní na blog.

Včera jsem ale druhák úspěšně dokončila - a tak jsem se rozhodla to tady trošku rozhýbat k životu a zase vás trošku poinformovat o svém vysokoškolském životě... Není to trochu pozdě? - ptáte se. Vždyť včera bylo 28. srpna - to už má většina lidí přece dávno prázdniny. Ano, to je sice pravda a já to loni měla taky tak pohodově zařízené...ale letos se situace trošku zkomplikovala a tak jsem si poslední zkoušku musela dát až na konec srpna. No a včera jsem ji naštěstí udělala...

Než se k tomu ale dostanu, ráda bych vám aspoň ve stručnosti shrnula dojmy z jarního semestru - který byl letos opravdu dlouhý a vcelku nabitý novotami...

Začal ne zrovna pěkně - s pocitem, že jsem neudělala anatomii, vzdala opravný termín a rozhodla se to zkusit znovu až na na konci jarního semestru. Náladu jsem měla na bodu mrazu. Příjezd na kolej mi v tom nijak nepomohl - upřímně se nikdy není moc na co těšit. Jediné, co mě mohlo těšit bylo to, že spolubydlící D. vyhodila tu odpornou tašku se shnilými jablky a taky spoustou much. Za pár týdnů - uprostřed března vyhodili i moji spolubydlící. Po roce a půl ukončila školu kvůli tomu, že nezvládla zkoušky a neměla dostatečný počet kreditů. A tak jsem na koleji osiřela. Zpočátku to byl divný pocit - být tam najednou sama, nikde nikdo, ticho a klid... Trvalo mi ale jen pár dnů než jsem si zvykla. Nakonec jsem kolejní pokoj obývala sama až do konce semestru - a byly to asi nejpohodovější měsíce tam. Největší obavu jsem měla z toho, aby mi na pokoj zase nepřiřadili někoho nového, s kým bych si třeba nesedla. To se díky bohu nestalo, i když mě zhruba měsíc před koncem roku chtěli z pokoje vystěhovat jinam. Kvůli založenému a zaplacenému pojištění na pokoj se tak ale k mé radosti nestalo...

Co se týče školy - byl jarní semestr na předměty a hlavně tedy na zkoušky bohatší než jakýkoli jiný před ním. Většina předmětů byla pohodová a bavila mě - jako třeba Evoluční biologie, Etologie, Antropologie novověku, Základy psychologie a některé další. Na některé jsem nedocházela stejně jako minulý semestr - například na Fyziologii a občas na Seminář, který popravdě spíš škodí zdraví. Taky jsem absolvovala první kurz tělocviku, ze kterého musím získat celkem dva kredity a zatím jsem si úspěšně vybojovala jeden. Rozvrh mi přišel mnohem nabitější než minule a dost často jsem byla ve škole od rána až do pozdního odpoledne. Nedalo se potom nic dělat, ale po příchodu na kolej, jsem úplně mrtvá odpadla. Možná tomu přidalo i počasí - protože ještě na začátku dubna sněžilo o sto šest a já vytápěla kolej jako snad nikdy předtím...

Nakonec to docela uteklo - a pomalu ale jistě se přiblížilo zkouškové. A mých nádherných osm zkoušek. Jednu - z Trvale udržitelného rozvoje - jsem si naštěstí udělala v předtermínu. Dopadlo to dobře. Pak od začátku května začal jeden velký učební maratón... Učit jsem se začala 8. května a skončila jsem 18. června. Více než měsíc učení. Naštěstí vždy s úspěšným výsledkem - všechny zkoušky na první pokus, většina na dobré známky. Ale bylo to o nervy. Některé zkoušky byly těsně za sebou, na některé jsem se učila jeden den před tím... Před jinými jsem chytala absolutní paniku. Každopádně koncem května jsem měla hotovo šest zkoušek z osmi a přede mnou stály dva nejtěžší úkoly - opravný termín třísemestrální anatomie a první termín dvousemestrální fyziologie. Na to všechno jen pět týdnů...

Tři týdny jsem se učila na anatomii - každý den kolem 8-10 otázek. Málem mi z toho praskla hlava a poslední den před zkouškou jsem se absolutně nervově sesypala s tím, že nemám absolutně šanci to dát. Mýlila jsem se. Měla jsem štěstí a anatomii udělala. Sice na E, protože jsem se do jedné otázky zamotala - ale na známky nikdo nehledí. Byla jsem neuvěřitelně ráda, že mám tuhle odpornou věc za sebou. Narozdíl od některých spolužáků ji nemusím tahat do třeťáku, nemusím se třást, že ji neudělám v dalším zimním a jarním semestru a že mě těšně před bakalářem vyhodí ze školy. Můžu v klidu dýchat.

Za dva týdny mě měla čekat fyziologie - podobná zkouška jako anatomie, i když podle mnohých známých mnohem lehčí. Vážně jsem se na ni zkoušela učit - ale tak nějak nezbyly síly. Po pěti dnech a 50ti stránkách jsem to vzdala. Nebyla jsem z toho nadšená, protože jsem věděla, že mě to bude znervózňovat většinu prázdnin... a hlavně jsem si neuměla představit to, jak se o prázdninách učím, i kvůli tomu že jsem musela splnit dvě antropologické praxe. Ale už jsem nemohla, kapacita mého mozku byla naprosto přečerpána a tohle mi přišlo jako nejlepší možnost... Protože jet někam něco jen tak zkusit - to se mi nepodobá, takový typ já nejsem. No a tak okénko fyziologie zůstalo prázdné...až do včera. A musím říct, že vzhledem k tomu, co jsem tam včera viděla - to bylo dobré rozhodnutí. Učila jsem se tři týdny v takovém klidovějším režimu - a stejně jsem včera málem pohořela na praktické. Na ústní jsem ale měla štěstí a vytáhla si dobré otázky, docela jsem se tam předvedla a svůj výkon E z praktické vytáhla na konečné C.

V ISu tedy svítí zeleně všechna políčka předmětů, co jsem měla, za jarní semestr jsem nasbírala 39 kreditů... a ende šlus, druhák je za mnou. S čistým štítem a dobrým pocitem teď můžu už za necelé tři týdny nastoupit do třeťáku a nějak tam vybojovat ten bakalářský titul...

O tématu mé bakalářky a dvou praxích, které jsem absolvovala v létě a které by vás mohly zaujmout - snad již brzy v dalším článku. Prozatím jen malá fotoochutnávka toho, co jsme na jedné praxi našly...


18. den meme - V co věřím

17. srpna 2013 v 8:20 | Alča |  Řetězení
Co se týče víry, je to se mnou krapet složité. Jsem totiž jeden z těch lidí, kteří nějakou speciální víru ke svému životu nepotřebují. To, jak se stavím k Bohu, už jste si mohli přečíst článku o náboženství. Kromě toho ale nevěřím ani na další takové mysteriózní a nadpřirozené věci. Nevěřím v osud, v anděly, v nebe ani peklo, nevěřím v posmrtný život, nevěřím v osud, v žádnou velkou knihu, kde je napsáno "že se to tak mělo stát", nevěřím na duši ani na duchy ani na žádné astrální světy a kdo ví co ještě. Jsem v pravém slova smyslu ateista. Pro některé lidi z mého okolí je to nepochopitelné, jak nemohu v nic věřit a někteří mi dokonce tvrdí, že jsem se tak rozhodla proto, že se bojím...

Nemyslím si to a navíc musím kontrovat - protože v něco přece jen věřím... Ale v něco, řekněme, reálnějšího než ve věci co jsem výše vypsala.

Věřím ve vědu. Ne nijak fanaticky, musím uznat, že věda také není schopná obsáhnout všechno a že nějakou dobu ještě musíme naše poznatky prohlubovat. Ne tak že bych si myslela, že věda má vždycky pravdu a nemůže se nikdy mýlit. Ale věřím, že věda je ten nejlepší nástroj, jak se posunovat dopředu a objevovat kousek po kousku "pravdu".

Věřím v přírodu, v její principy i záměry. Příroda je spravedlivá, nestranná, krutá ale přitom krásná. Dává nám domov, místa k odpočinku a snění, inspiruje. Funguje bez ohledu na to, co my chceme. Nikdy nikomu záměrně neublížila a nemá tendence se vnucovat. Prostě tu je a závisí pak na každém, zda ji dokáže pochopit-...

Věřím ve spravedlnost a v morálku, v to že lidé v sobě ještě mají kousek toho dobra a umí se k sobě chovat pěkně a pomáhat si, když je to třeba.

Věřím v lásku - pro mě až neskutečný cit, který může být krátký a intenzivní, stejně jako trvalý a ještě intenzivnější... Věřím v lásku na celý život a spřízněnost dvou lidí, kteří bez sebe nemohou existovat...

Věřím v to, že sny se plní a žádný cíl není nedosažitelný... Pokud má člověk chuť na sobě pracovat a dát do toho všechno, pak může dokázat všechno co chce...