Duben 2013

Tváře jara

27. dubna 2013 v 8:39 | Alča |  Krajina
Letošní jaro se nám ukázalo v nejrůznějších podobách - od té chladné a propršené přes tu plnou květů až po skoro letní opékání se na slunci. V průběhu týdnů se mi podařilo nacvakat pár fotek zachycujících jednotlivé tváře jara 2013 - ráda bych vám jich teď několik ukázala prostřednictvím koláže, kterou jsem včera vytvořila.

*

První fotku tzv. "kočičky" jsem vyfotila už 11.3., tedy před oficiálním začátkem jara, při procházce kolem Svratky. Na focení jsem použila teleobjektiv Canon. Myslela jsem, že je to předzvěst toho, že se jaro rozjede naplno - ale bohužel se ukázalo, že to byl omyl a že čekání na rozkvetlé louky a obsypané stromy bude ještě nějakou dobu trvat.

Druhou fotku - větve s kapkami deště - jsem vyfotila 29.3. před budovou své koleje při cestě z nějakého srazu nebo tak. Trošku mě mrzelo, že nemám makroobjektiv, který si krásně velebí doma, ale myslím že i s pevnou padesátkou, kterou jsem použila, není výsledek k zahození. Tato fotka reprezentuje všechny ty sychravé a propršené dny, kterých letos bylo až až. (Zasněženou fotku jsem se neodvážila do koláže zařadit. :D)

Třetí fotka - slunce za mraky - byla vyfocena 18.4. při našem výletě k nádrži Barbora v Oldřichově. K jejími vyfocení jsem použila Tamron 90mm a tak ho poprvé vyzkoušela jako pevný objektiv.

Poslední fotka krásně žluťoučkého podbělu vznikla na tom samém místě, v ten samý datum a s tím samým objektivem, jen nastaveným na manuální ostření a tak přepnutým do režimu macro. Tyto dvě fotky by měly reprezentovat prozatím poslední fázi jara - tu, která se mi rozhodně zamlouvá nejvíc.


17. den meme - Mé úspěchy a neúspěchy v posledním roce

25. dubna 2013 v 17:49 | Alča |  Řetězení
Poslední rok byl na zážitky, vzestupy i pády celkem bohatý. Myslím, že už jsem se o tom zmiňovala v nějaké bilanci, kterou mám ve zvyku sem tam napsat. Nikdy ale není na škodu si znovu připomenout to pěkné a poučit se z toho, co se zrovna nepovedlo. Jenom doufám, že si vzpomenu na všechno, na co chci a co by mě mělo být zvěčněné černé na bílém v blogovém světě.

Duben 2012 -duben 2013

Mé úspěchy?
Dokončila jsem první ročník VŠ a prokousala se do druhého bez většího problému. O prázdninách jsem začala fotit mnohem víc a dokonce už i na zakázku, díky tomuto svému největšímu koníčku (spíš už posedlosti) si i něco vydělala. Bylo to nesmírné ocenění mojí snahy. Podařilo se mi bez problémů zrealizovat pár větších fotografických projektů, měla jsem možnost fotit maturitní ples, úspěšně jsem vytvořilaa několik kalendářů, koupila si nový objektiv a pěkný blesk. Dala jsem se do cvičení a něco málo zhubla, teď si aspoň držím stálou váhu a nepřibírám. Bižuterie se prodává celkem ve velkém - a mě prostě těší ta představa, že někdo jiný má radost a s potěšením nosí nějaký ten kousek ode mě. S Panem Božským jsme minulý měsíc oslavili 6 společných let - a podle mého je to teď ještě lepší, než kdy předtím. Podařilo se nám tak nějak urovnat naše rodinné vztahy. Konečně jsem se rozhoupala zajít k optikovi a nechat si udělat kontaktní čočky. Poznala jsem pár dalších skvělých lidí a strávila s nimi příjemné chvíle.

A neúspěchy...
Za ten největší považuji neudělanou zkoušku z anatomie na konci třetího semestru - už jsem to mohla mít za sebou, ale protože jsem to docela podcenila, táhne se to se mnou dál a znepříjemňuje mi to život každý den, kdy se musím učit. Ve své naivitě jsem jedné osobě poslala dva kalendáře před placením, no a jak se asi dalo očekávat, tak žádné peníze už jsem neviděla a ani nikdy neuvidím... Kromě povedených projektů se mi jich pro změnu pár nepodařilo zrealizovat - většinou proto že to ztroskotalo na někom jiném. Měla jsem fotit pár věcí a měla jsem mít zajištěnou kadeřnici - ale nakonec ze všeho tak nějak sešlo. Kromě toho se mi stále nepodařilo dokončit a zveřejnit portfolio, za což se šíleně kaju (vzhledem k tomu, že jsem na něm začala pracovat v prosinci a na konci února mělo být na světě). Za svůj neúspěch považuju i to, že se mi stále nedaří zvednout návštěvnost a počet fanoušků mé stránky s fotkami - někteří mě sice uklidňují, že je to proces na delší čas, ale já bych nějaký ten nárůst brala už teď. Nezapracovala jsem na sobě tak moc, jak jsem chtěla - ať už se jedná o to sportování a hubnutí nebo o jakési pozitivní myšlení, které mě opustilo asi 2 týdny po novém roce a od té doby jsem zase ten klasický morous...

*

Když jsem článek začala psát, myslela jsem, že těch pozitivních věcí bude mnohem víc a vlastně jsem ani netušila, co budu psát do toho, co se mi zrovna nepovedlo. Když teď ale koukám na výsledek, vidím, že oba odstavce jsou přinejmenším stejně dlouhé a že neúspěchů bylo evidentně dost. Nezbývá tedy nic jiného než na tom zapracovat tak, aby další podobná bilance byla plná úspěchů a přetékala štěstím...

16. den meme - Můj názor na mainstreamovou hudbu

23. dubna 2013 v 18:08 | Alča |  Řetězení
Jako každý den jsem dnes brouzdala ve vodách AK a narazila jsem na článek od m., která se věnovala kvalitě blogů v klubu a vyjádřila své názory o tom, které blogy by se měly nad sebou "zamyslet" a proč. Sice jsem se v jejím seznamu neobjevila, ale popravdě, když si sáhnuý do svědomí - ani bych se nedivila kdyby ano. Poslední dobou to tu zanedbávám a když už sem něco plácnu, je to většinou článek s fotkami s nějakým opravdu krátkým popiskem. Můj hlavní zájem sice je fotografování, ale jak píše m., na prezentování fotek mám jiné servery - blog by měl pořád zůstávat blogem. I přes fotografické zaměření by měl neustále být zajímavým místem pro čtenáře a měl by přinášet i něco jiného než jen pěkně (nebo nepěkně) vyfocené obrázky. A tak jsem se rozhodla, že se po strašně dlouhé době znovu pustím do 30 denního meze řetězáku a nechám své mozkové závity pracovat i při něčem jiném než při upravování fotek a anatomii...

Uf... stačilo jedno přečtení tématu, na které bych měla psát a zmocnila se mě hrůza.

Mainstremová hudba.

Popravdě ani nevím, co si pod tím představit - možná proto, že prostě poslouchám to, co se mi líbí a neřeším, jestli je tahle skupina nebo tenhle zpěvák mainstreamový, undergroundový nebo co všechno ještě může být - soustředím se jen na hudbu a pocity, které to ve mně vyvolává. Ale abych tu jen hloupě neplkala o tom, že vlastně nic nevím a nevypadala tak trošku jako osoba bez názoru, vzala jsem si na pomoc strýčka Googla (to skloňování je šílené, ale jak jinak to napsat, že...) a snažila se vyhledat nějakou definici, nějaké bližší určení mainstreamu. Z tety Wiki na mě vylezlo prostě to, že mainstream je hlavní proud - něco co letí, co je určeno pro většinu populace, co se líbí mase lidí. Hm, něco podobného se zřejmě dalo čekat - na to jsem se ani nemusela ptát. Otázkou ovšem zůstává jaký styl nebo potažmo interpret je mainstreamový.

Dá se za mainstream považovat rock nebo core? Na nejúspěšnější kapely tohohle stylu chodí tisíce a jejich videa byla shlédnuta miliony lidí. Fanoušci tomuto stylu hudby rozhodně neubývají - naopak, spousta lidí si v tvrdší hudbě libuje. Nebo se za mainstream považuje jen pop a taneční hudba - styly, které v posledních letech zaznamenávají obrovský boom a jsou na nás chrleny skoro ze všech rádií?

Je Ed Sheeran mainstreamový zpěvák , když jeho video shlédlo 32 milionů lidí a jehož hudba se tím pádem asi líbí velké mase lidí? Tady v Čechách ho ale zná málokdo (nebo o takových lidech nemám ponětí) a má za sebou zatím jen jedno úspěšné CD, když předtím byl vlastně úplně normální kluk z ulice, který prostě jen umí úžasně zpívat?

A co třeba takový Tomáš Klus - je mainstreamový, když vyhrál Slavíka, ale vlastně to dělá tak nějak jinak než všichni ostatní?

Používá se pojem mainstream jen v negativním slova smyslu, když chceme někoho (jako třeba Justina Biebera) označit za něco naprosto nenáročného, ne příliš kvalitního ale líbivého a oblíbeného? Nebo nemusí mainstream znamenat jen to zlé a použijeme ho v klidu i na tak úžasnou zpěvačku s velkým hlasem jako je Adele, proto abych zdůraznili, že její hudba je opravdu známá a hrne se na nás ze všech stran, přičemž jí to ale neubírá na kvalitě?

Já sama se upřímně přiznám, že nevím a že odpovědi na všechny tyhle otázky by z mých úst lezly jaksi nejistě. Jak tak nad tím dumám, říkám si, že odpověď může být vlastně pro každého jiná. Pro někoho je mainstream už to, když je nějaká kapela známější než jiná, pro druhého to musí být už jooo velká hvězda a pak řekne "ty jo, to je ale mainstream". Někdo se považuje za alternativního ve chvíli, kdy poslouchá něco jiného než ostatní v jeho okolí, někdo naopak vyhledává úplně neznámé kapely a obráží zapadlé kluby, aby našel pravý underground.

Nakonec je stejně vždycky důležitější, co ve vás daná písnička, CD nebo vystoupení zanechá, než to jaké nese označení. Možná by někdy stálo za to zapomenout na pojmy, dělení a škatulkování...prostě jen zavřít oči a užívat si něco, co se nám líbí.

Pohřbená

16. dubna 2013 v 13:38 | Alča |  Básničky
*Zase to období, kdy pojmy jako naděje, radost a spokojenost vystřídala slova jako zoufalství, rozčarování a rezignace...*

Držím tě pevně za ruku
křehkou a tak bledou
Úpěnlivě se bráníš cestám
jež ke konci vedou

Bojuješ
o každý další nádech
O život
o ranní slunce v zádech

Upíráš na mě pohled
smutný, bezbranný
Chci ti tak moc pomoct
skončit strádání

Zavíráš pomalu oči
na svém smrtelném loži
Pláču, jsem na dně,
prosím o milost boží

*
Říkali, že Naděje umírá poslední
Ach ti snílci, ta jejich naivita
Mrtvá - už dávno hniješ pod zemí
Před trny bolesti navěky skrytá

(Autem fotografie je Taychi, modelem jsou mé prsty)

Velké barevné náramky

11. dubna 2013 v 9:05 | Alča |  Náramky
První tři náramky jsem vyráběla pro sebe, abych měla něco barevného ke svému věčně černému oblečení. Pro "velký" úspěch jsem potom čtvrtý náramek vyrobila pro kamarádku.

Výroba opravdu nebyla složitá, použila jsem jen prosté navlékání na dva kousky pružinky, aby měl náramek větší pevnost. Konečně jsem ale našla využití pro tyhle velké korálky, které se mi jen válely v šuplíku a navíc - na nošení jsou tyhle kousky opravdu vděčné, i přes svou jednoduchost vypadají docela dobře. :)



Smrtelně nemocná duše

9. dubna 2013 v 17:50 | Alča |  Básničky
*Zase jednou jsem sepsala něco ve volném verši, v poslední době mé nejoblíbenější formě. Sice už je to pár dnů stará básnička, ale dneska přesně vystihuje moje rozpoložení a tak jsem se konečně rozhoupala k tomu ji sem hodit... Pro silné povahy jsem připojila i jeden svůj nedávný autoportrét...*

přes všechny mý pocity
ti dneska nezavolám
abys mě přišel utěšit
do bezedný jámy
mýho života

nechci lítost
tváří v tvář
a smích
za rohem

přes všechny slova
co mě napadaj
budu mlčet
a pomalu se ztrácet
ve vakuu

všednosti

bez kyslíku
bez myšlenek
bezbolestně

věčný spánek léčí

všechny smrtelně nemocný duše


Smrt: Čas

1. dubna 2013 v 20:08 | Alča |  Lidi
Foceno: Canon EOS 500D
Objektiv: EF 50 mm f/1.8 II.
Datum: 27.1. 2013
Verze: barevná
Druhá část ze série Smrt - mého vlastního dlouho promýšleného projektu, který se mi nakonec podařilo zrealizovat koncem ledna tohoto roku. Jedná se o temnější sérii inspirovanou několika pojetími Smrti a postavou Smrtky (fotky v některém dalším článku). V tomto článku bych vám ráda ukázala další variantu Smrti - tentokrát s přesýpacími hodinami, významným atributem této postavy.