Prosinec 2012

Rok 2012

31. prosince 2012 v 13:10 | Prinzeschen |  Alenka v říši divů
Rok 2012 už zítra nebude rokem letošním, ale rokem loňským. Je to zvláštní, přijde mi, že to uteklo hrozně rychle. Určité chvíle se sice neuvěřitelně táhly, ale když to vezmu celkově - ani jsem se nenadála a už je tu zase Silvestr a nový rok. Možná je načase si tak jako každý rok dát pár předsevzetí do budoucna a lehce se ohlédnout za minulostí...

Jaký byl rok 2012? Možná dobrý, možná špatný. Záleží na úhlu pohledu.
Špatné bylo to, že jsem strávila spoustu času odloučená od svých blízkých a trpěla tím. Špatné bylo to, že babička v polovině červně měla mrtvici a to mě dost sebralo. Špatné bylo to, že jsem na koleji měla špatnou spolubydlící a prodělala si problémy se zuby.

Na druhou stranu dobré bylo to, že jsem potkala spoustu nových lidí a získala nové přátele. Dobré bylo to, že se babička z té mozkové příhody dostala a oslavily jsme spolu zase Vánoce tak jako každý rok předtím. Dobré bylo to, že zvládám vysokou na jedničku a že kromě těch zubů jsem žádné vážné zdravotní problémy neměla. Dobré bylo to, že se mi parádne rozjelo focení (jak jste si mohli přečíst v minulém článků) a prodala jsem pár výrobků z bižuterie. Dobré bylo to, že jsme s Panem Božským oslavili společných pět let a že se pořád máme (víc než) rádi. Dobré je, že jsme přežili další z mnoha konců světa.

Celkově si myslím, že tenhle rok se vydařil - a že s pozitivním přístupem, který si z něj chci odnést i do nového roku, tomu už nemůže být nikdy jinak.

*
Na nový rok 2013 se těším - na to, co přinese, jaké dveře se přede mnou zase otevřou a jaké šance se objeví. Něco nového začíná a je to vlastně pěkná příležitost k tomu změnit to, co mi třeba na mě nesedí a ještě intenzivněji pracovat na tom, co už teď je dobré, pokračovat v tom co se daří a třeba se vyšvihnout výš.

Do nového roku mám jen jedno předsevzetí a to pracovat na sobě a stále se zlepšovat, ať se to týká čehokoli co je v mém životě důležité.

Krásný nový rok 2013!


Ohlédnutí za rokem 2012

30. prosince 2012 v 18:30 | Prinzeschen |  Okem fotografa

  • V roce 2012 jsem nafotila celkem 102 různých kolekcí - vznikly tisíce fotek.
  • Tyto kolekce vznikly ve spolupráci s 50 lidmi.
  • Nejvyšší počet nafocených kolekcí s jednou osobou je 18.
  • Vyfotila jsem celkem 11 dětí, 5 kluků a 27 slečen. Měla jsem možnost vyfotit 5 párů.
  • Kromě focení lidí samotných jsem fotila i jejichmazlíčky - vzniklo celkem 7 kolekcí, z toho 5 s pejsky, 1 s potkánkem a 1 s papouškem.


  • Fotilo se na nejrůznějších místech v severních Čechách - Litvínov, Most, Meziboří, Klíny, Osek, Svahová, Chomutov a Bílina.
  • Mimo to jsem ale měla možnost fotit velké kolekce i v jiných koutech naší republiky - například v Praze a Brně.
  • Několik focení proběhlo i za hranicemi naší republiky - v překrásné Bratislavě.


  • V průběhu roku jsem obohatila svou výbavu o odraznou desku 5 v 1, stativ a pevný Canon 50mm, abych mohla případným zájemcům o focení nabízet stále větší kvalitu. Ke konci roku jsem si zakoupila pevný Tamron 90mm, který určitě budu chtít pořádně provětrat příští rok :)
  • Velké DÍKY patří všem těm, kteří mi při focení pomáhali a asistovali - ať už se jedná o odvoz, půjčení věcí nebo osvětlovaní. Bez Vaší pomoci by to nikdy nešlo tak hladce!


  • Na konci roku jsem uspořádala akci "Kalendáře 2013" - vytvořila jsem celkem 10 různých designů a obdržela objednávku na 16 kalendářů.
Moje FCB stránka (AH Photography) bylo založena v únoru 2012 a k dnešnímu dni získala pěkných 166 fanoušků
.
Ukázka kalendářů



Výkřik

18. prosince 2012 v 17:59 | Prinzeschen |  Básničky
po nocích ti ryju do zad
osamělé výkřiky do tmy

rána bývají těžká

máš už tolik jizev
z období,
kdy se zříkám svého já

jsi zrcadlo z mých střepů

vídám v tobě všechna
slova bezesných nocí

jsi vždycky na blízku,
když potřebuju

oběť

pro své
(s)vědomí

(Ze)mě

18. prosince 2012 v 17:54 | Prinzeschen |  Básničky
pocit rozkoše
jako prvotřídní fet
se rozlije v žíle

království prachových polštářů
loučení
s nevinností

do země krajek výlet

dýchej
dnes ještě neumírej
v mém náručí

nejsem připravená

Fotografování sbližuje...

17. prosince 2012 v 19:47 | Prinzeschen |  Okem fotografa
Už před nějakou dobou jsem přemýšlela nad tím, co je vlastně ona věc, která mě tolik fascinuje na fotografování a kvůli které u mě tenhle koníček přerostl téměř v posedlost (ne, opravdu nepřeháním - pár dnů nedržím foťák a už jsem nervózní a přetékám nápady).

Je to kvůli těm penězům, které si člověk může vydělat?

Nebo se jedná jen o ten pocit, že se člověk realizuje a může se svobodně vyjádřit, i když mu to slovy zrovna moc nejde?

Je to způsob relaxu nebo naopak dřina, u které získáváte pocit, že něco děláte?

Došla jsem k tomu, že to není ani jedno z toho - aspoň u mě ne. Ano, je příjemné, když vám v ruce šustí penízky a to ke všemu za to, co vás opravdu baví. Ano, je to fajn, mít něco, kde můžete vyjádřit sami sebe a svoje nejniternější emoce. A naposledy - ano, je to skvělý způsob relaxu a zároveň něco, co vám dodává pocit, že nejste úplně zbyteční a že děláte lidem kolem sebe třeba i trochu té radosti.

Nejdůležitěšjí ale je jiná věc - a to ta, jak moc vás tenhle koníček sblíží s lidmi. Od té doby, co se focení věnuju intenzivněji, potkala jsem tolik nových lidí, získala pár nových přátel a obnovila několik starých kontaktů, u kterých už jsem ani nevěřila, že to bude možné. Nebýt foťáku nikdy bych nepotkala třeba vám všem notoricky známé blogerky a dobré kamarádky Taychi a Bels...

Vždycky jsem tak nějak měla pocit, že lidi nemám ráda a že v životě nechci dělat práci, kde nějací lidé budou (tedy myslím ty živé...ehm...) Od chvíle, kdy jsem s nimi však začala více spolupracovat na focení, došlo k velkému zlepšení...

Takže když nad tím přemýšlím kolem a kolem - tohle je asi ten největší přínos, jaký mi fotografování do života vneslo...


V zastavárně

11. prosince 2012 v 18:08 | Prinzeschen |  Básničky
Můžu prodat svůj život?
Třeba do zastavárny…
A vrátit se pro něj
za rok
nebo za dva…

Snad už bude mít nějakou cenu.

Na poličce
s rozbitým rádiem
se starým foťákem
hodinkami po dědečkovi
a porcelánem po babičce
bude tiše tlouct to jediné,
co vlastně mám…

Než se vrátím a budu mít miliony
na úplatek vlastnímu srdci -
aby konečně cítilo štěstí…

*

Můžu si koupit ovladač
třeba v levném obchoďáku
a stisknout tlačítko pauza?

Můžu zastavit život proto,
abych mohla na chvíli žít?
Opravdově žít.


Upravovat nebo ne?

10. prosince 2012 v 19:14 | Prinzeschen |  Okem fotografa
Poslední dobou to vypadá, že tato otázka převzala ve fotografickém světě roli okřídlené hamletovské fráze být či nebýt. Aspoň jednou si ji určitě položil každý člověk, který se nějak věnuje fotografování a odpovědi se různí od jednoho k druhému. Setkala jsem se v podstatě se dvěma základními proudy názorů - s prvním, který je pro upravování a s druhým, který je zásadně proti a říká, že fotka by měla být především dílem okamžiku a že dobrý fotograf upravovat nepotřebuje. Tato druhá skupina se zároveň hlásí k jednoduchosti, ve které je podle nich krása. Který z těchto názorů je správný, to nevím a myslím, že to neví ani nikdo jiný.V tomto článku vám chci podat svůj pohled na věc a kouknout se na daný problém možná z jiného pohledu, než jak jste se na něj dosud dívali vy.

Plány

9. prosince 2012 v 20:55 | Prinzeschen |  Okem fotografa
Pojmenovat tento článek sny by bylo nemístné - pokud bych totiž měla sáhnout do šuplíku "příslušenství a výbava" mých snů, musela bych být milionářkou. A tou bohužel nejsem. Přesto mám pár vychytávek, po kterých moje srdce neodkladně touží, které prostě musím mít a které jsou naštěstí lépe dostupné, takže si je časem třeba opravdu pořídím a budou mi dělat radost.

1) Macro objektiv Tamron AF SP 90mm f/2,8 Di Macro 1:1 pro Canon
Tenhle fešák už brzo mou výbavu zdobit bude - vzhledem k mnoha úspěšným focením jsem si na něj polovinu vydělala a polovina mi bude dodána od blízkých jako vánoční a narozeninový dárek. Fotit pořádné macro byl vždycky můj sen - už od prvních krůčků s kompaktem mě to lákalo. Také jedny z prvních fotek, které jsem obdivovala a kterým jsem se chtěla přiblížit byly macro fotky kapek, květin a hmyzu. Metoda obráceného objektivu je sice šikovná a levná, ale taky nepraktická, celkem únavná a nejistá - nikdy nevíte, kolik snímků se povede a po delším focení se roztřesete tak, že se většinou už nepovede žádný. Navíc vyrazit s touto metodou do terénu, z toho kouká jedině průšvih...A tak se těším, až si budu lebedit s tímhle fešákem někde v trávě a chytat pilný hmyz v kapkách rosy...
2) Externí blesk
Vím, že nějaký potřebuji - jednak na focení portrétů v exteriéru, ale i interiéru a jednak na fotografické pokusy, které se bez dobrého světla prostě neobejdou. Ale zatím neví, jaký přesně bych chtěla - upřímně se v tomto odvětví příliš neorientuji. Vím jen, že chci blesk, který se dá odpálit i mimo tělo fotoaparátu a že by jeho cena neměla přesáhnout 4000Kč.

3) Objektiv rybí oko
I když je teď takových fotek všude plno, stejně po tomhle kousku moje srdce touží až nezdravě moc. Dokážu si s ním představit skvělé fotky jednak architektury a jednak lidí na ulici, možná i nějaký ten still life by s touhle hračkou šel. Rybí oko je každopádně jeden z těch vzdálenějších plánů, jelikož jeho nabídka na trhu je celkem nízká a cena je naopak docela vysoká.

4) Dálkové ovládání
Nezbytná věc na originální autoportréty nebo na focení se stativem, když se vám nesmí ani trochu roztřást foťák. Obzvláště ty autoportréty mě dost lákají, takže to je hlavní důvod, proč si tuhle maličkost chci pořídit.


5) Širokoúhlý objektiv
Asi ten nejlepší na klasické fotky architektury a všeobecně krajiny. Tohle téma mě sice zatím nijak nepohltilo, ale možná to je právě tím nesprávným objektivem, se kterým mám neuspokojivé výsledky. :P
6) Filtry
Jak jsem zjistila při čtení časopisu Digitální foto, filtry jsou docela důležitou součástí fotovýbavy. Ráda bych si pořídila aspoň neutrální a bílý filtr, možná bych pak k tomu přidala i přechodový nebo nějaký barevný - taková malá věcička vám vychytá spoustu much na fotkách a můžete víc experimentovat.
7) Fotopozadí
Sice si nejsem úplně jistá, kam bych ho pověsila nebo spíš tak celkově, kde bych ho používala, ale jsem si jistá, že bych to využila - takové pěkné černé fotografické plátno. :D Na to aby se mnou cestovalo je sice trošku velké, ale třeba by se mi podařilo sehnat nějakou místnost ("falešný ateliér"), kde bych jeho služeb využila. Nevím, ještě uvidím - prozatím ho však v seznamu mám.
8) Baterie
Poslední položka v mém seznamu je čistě praktická - jedná se o druhou baterii. Párkrát už se mi stalo, že jsem na poslední chvíli musela nabíjet, protože jsem zapomněla baterii nabít nebo se znenadání vybila. Mít nějakou pojistku je tedy vždy lepší.



Možná jsem na něco zapomněla, každopádně mám pocit, že je to vše - kdyby se náhodou něco objevilo v mé výbavě, určitě to uvidíte v postranním menu :) A kdyby se objevilo něco nového, po čem prahnu - dám vám vědět! :)

Skoro poslední...

8. prosince 2012 v 17:29 | Prinzeschen |  Ze života studentského
Uteklo to. Poslední dva týdny, o kterých jsem nenapsala ani písmenko i celý tenhle podzimní semestr. Příštích čtrnáct dní je mých posledních v Brně v tomto roce. Pak odfrčím domů na Vánoce a dalších pár týdnů, než sem zase pojedu na zkoušky. Na tohle období se vyloženě těším. Sice se budu muset docela učit, sice asi nebudu moct opět spát - ale budu doma. Tam, kde jsou mí milovaní a kde nelétají žádné banánové mušky. Budu zase chodit hodně fotit, budu vyrábět věcičky, číst si a možná i psát. Nebudu se cítit znuděná, naštvaná a vyčerpaná životem. Ani není možné, jak rychle se dokážou moje pocity související s místy měnit - ještě nedávno jsem tu byla tak spokojená, teď bych nejradši do všeho kopla...

Minulé dva týdny byly celkem povedené. Byla jsem doma a prožila pár pěkných dnů. Ve středu tento týden jsme měli takovou antropologickou vánoční sešlost, pekli jsme perníčky, popíjeli čaj, svařák a povídali si. Bylo to fajn. Den předtím jsem byla na vánočních trzích tady v Brně s kamarádkou a opravdu si to užila. Konečně na mě trochu dýchla atmosféra Vánoc...

Ve škole se to začíná zahušťovat - jako každý rok před zápočtovým týdnem. V pondělí jsme prezentovali náš projekt na téma Testování na zvířatech a sklidili relativní úspěch. Profesor na anatomii nás všechny nadzvedl ze židle, když nám "odpustil" jeden test, ale hranici bodů, které musíme získat ze všech testů, nesnížil. Mnohým z nás tak pěkně zavařil. Registrovaly se předměty na příští semestr - kromě povinných mám i dost volitelných a myslím, že jsem si vybrala dobře. Dostali jsme zpět seminární práci z antropologie středověku - dostala jsem B, i když ani nevím za co. Vzhledem k času, který jsem ale práci věnovala, bych měla být ráda - asi je to adekvátní známka. Včera jsem se začala učit na předtermín z biochemie - hlava už mi z toho jde kolem. Možná jsem na ty přednášky měla i chodit, říkám si nyní. Na druhou stranu se ale nepodceňuji a říkám si, že to zvládnu. Zvládla jsem to loni s genetikou a buněčnou, zvládnu to letos s biochemií...

Moje "štěstí" se opět ukázalo v celé své kráse - začínám mít problémy se spolubydlící. Tedy ne že bychom se hádaly. To jen, že ona je tak hrozné prase, že já to prostě nemůžu vydržet. Na nějaké její ne zrovna hygienické návyky jsem si už zvykla, ale v posledních dnech situace překročila hranici. V pokoji i v kuchyni se nám totiž začala vznášet hejna banánových mušek. Vůbec jsem netušila proč, protože koš pravidelně vynáším (ano, tuhle práce dělám jen já) a kolej pravidelně uklízím, takže nějaké spadlé šlupky nebo tak bych si určitě všimla. Začala jsem tedy trošku pátrat a všimla jsem si, že většina mušek se objevuje u spoje mezi mou a její skříňkou na jídlo. Nedalo mi to tedy a když odešla, ne zcela nadšeně jsem se podívala do její skříňky s jídlem - a výsledek mě opravdu překvapil. Taška plný nahnilých jablek, smrad a mraky much, které se na mě vyvalily. Tak si říkám, jestli je vážně takové prase nebo je úplný idoito, že si těch much všude nevšimla a nenapadlo ji vyhodit si svůj bordel... No nic - taška skončila na mrazu, pokoj byl celý vystříkán biolitem a proměnil se na velké pohřebiště much, které jsem zabila... Vážně úžasné prostředí pro život...

Chci začít pořádně cvičit - nebudu říkat žít zdravě, protože si nejsem jistá, že bych si dokázala na delší dobu odepřít nějakou tu mlsku..., ale každopádně chci zase začít sportovat. Zumba, aerobic nebo jóga - to máte jedno... Prostě něco, co mě trochu hodí do formy a zlepší mi to kondici. Jednak chci vypadat mnohem líp, než jak vypadám teď...a jednak už na svém těle cítím, že mu pohyb chybí. Bolest zad, ztuhlý krk, bolesti kloubů, bušení srdce... Chce to na sobě prostě trochu zapracovat. Tak mi držte palce, ať se mi podaří tento plán zrealizovat a hlavně vytrvat, i kdyby mě opustili mí spolubojovníci...Většinou jsem totiž se cvičením sekla proto, že se mnou přestali chodit mí partneři na cvičení, protože je to prostě nebavilo nebo byli moc líní... Teď to nesmím dopustit a musím to zvládnout. Ostatně být sama už jsem si zvykla, tak snad zvládnu sama i cvičit...

Nemůžu se dočkat dalšího dílu TVD - od té doby, co dostal více prostoru Damon, tak na tenhle seriál nedám dopustit. Navíc je to v podstatě ta nejlepší činnost na nudné sobotní večery na koleji po celém dni učení. Dneska bohužel asi puknu, protože luxus jednoho nového dílu jsem si dopřála včera... A tak mě dnes čeká upravování fotek nebo se možná odvážím k tomu pustit si nějaký film. Uvidím...


Na závěr si poslechněte tuhle krásnou písničku od Daughter, která mě inspiruje, uklidňuje a deptá zároveň...