Říjen 2012

Hra

29. října 2012 v 18:17 | Prinzeschen |  Básničky
Utíkám. Bojím se vás všech.
Oblékám se v mlžný opar
a ukrývám se ve stínech.

Poražená - jedno z mých jmen.
Ubodaná nepochopením.
Vydaná nestvůrám v plen.

Nešťastnice bez šance na vítězství.
Nikdy nesmím to vzdát.
I s vlastním patentem na neštěstí.

Hra zvaná Život musí se hrát.


Poslední říjnový týden

29. října 2012 v 18:15 | Prinzeschen |  Ze života studentského
Říjen se pomalu chýlí ke konci a spolu s ním včera skončil další z týdnů mého studentského života. Jaký to byl týden? Celkem fajnový. Hodně času jsem strávila učením - to asi proto, že dneska jsem psala zápočťák z anatomie. A hádejte co - zvládla jsem ho! Dokonce na jedničku, kdyby se na vysoké a za zápočty ještě nějaké jedničky dávaly. Napsala jsem ho na 10 z 10 bodů, za což jsem nesmírně vděčná, jelikož jsem učení věnovala tolik času a energie, že jinak to snad dopadnout ani nemohlo... V pondělí, středu, čtvrtek a pátek jsem se učila tak nějak přiměřeně. O víkendu jsem do toho pořádně praštila a vrhla se na kreslení obrázků a schémat, vypisování nejdůležitějších informací a pilného studia. Tahle metoda se mi osvědčila a jak vidno i vyplatila.

V úterý jsem byla na obědě a odpolední krátké procházce s Bels, tentokrát jsme to pojaly jen jako pokec a foťáky nechaly doma. V té zimě by se nám beztak asi nefotilo moc dobře - nejspíš by nám oběma upadly prsty. Chůzí jsme se zahřály a probraly všechno od A až po Z. I na focení samozřejmě došlo - jinak by to snad ani nešlo.

V pátek jsem si udělala další studijní přestávku a stavila se za Taychi. Ráno jsem se jen horko těžko vyhrabala z postele už v 6 hodin, vybavila se teplými věcmi a už v 7:20 nasedla na šalinu, abych dojela na osmou do Bystrce. Cesta to byla celkem klidná, šalina poloprázdná, jen nečekaná kontrola revizora přerušila mou harmonickou jízdu. V Bystrci na zastávce mě vyzvedla Tay, vydaly jsme se k ní, daly si čaj, probraly focení a pak s batohem plným knih vyrazily na cestu. Původně jsme chtěly fotit něco hororového, ale slunečné počasí a hrozná zima nám překazily plány - a tak jsme se rozhodly využít pěkného podzimního dne k nafocení původního plánu knižní kolekce. Vydaly jsme se k brněnské přehradě s cílem najít nějaké molo. To jsme nakonec nenašly, ale i tak bylo o zábavu postaráno - házely jsme listí, bojovaly s knihami a nakonec jsem Tay zahrabala celou do listí, aby mohla vzniknout jedna vážně super fotka :) Knihy se nám celkem pronesly, prsty nám mrzly a žaludky kručely - takže nám nezbývalo nic jiného, než se po 3 hodinách akce vypravit zpět k Tay a trošku se rozmrazit teplým čajem a zaplnit žaludky nějakým obědem. Výběr nakonec padl na špagety s omáčkou a sýrem - nebo spíš naopak na sýr se špagetami a omáčkou (jsem sýromil, tak asi proto). Po cestě jsme potkaly vrány, letos jsem je tu viděla poprvé a byla jsem nesmírně potěšená, protože letos mi určitě neuniknou jako loni, když se měly stát mým fotografickým objektem. Kolem čtvrté jsem Tay opouštěla a jela na kolej s jedním jasným cílem - učení.

Oproti loňskému roku se tomu hodně změnilo - od čtvrtka jsem byla na koleji sama a vůbec mi to nevadilo. Loni jsem byla hrozně nerada sama. Hrozně mi vadil ten pocit, že musím jít sama na oběd, že si nemám s kým povídat, že celý den prosedím u počítač a tak dále. Nedělalo mi to dobře. Po zkušenostech s Hildegardou jsem změnila názor - užívám si, když tu jsem sama. Mám svůj klid, můžu si dělat co chci a kdy chci. Nikdo mě neruší hlukem, nebudí mě a neotravuje mi život. Povídání si vynahradím na Skypu nebo něco podniknu s novými přáteli z Brna. Už jsem si zvykla být sama, všechno zvládnout bez ohledu na druhé a zabavit se. Neříkám, že to je ideální a že bych takhle chtěla žít pořád, ale už to není tak hrozné. Už se nehroutím jako loni. Zvládám to s přehledem. A myslím, že to je dobře. Rozhodně život tady je teď lehčí. Nemívám kolejní deprese, jen se hrozně těším domů... Vždycky pro mě bylo hrozně těžké si v těchto chvílích samoty připustit, že někde je někdo, kdo mě miluje. V ty okamžiky jsem prostě cítila jen svoji osamělost a zapomínala na to všechno ostatní. Dneska už ne - mám před sebou jejich tváře. Všech těch, kteří mě mají rádi a které miluju já. Vím, že nejsou se mnou, ale že se mnou vlastně pořád jsou. Že na mě někde čekají, až přijedu, až se vrátím... A to mě drží nad vodou.

V sobotu se nečekaně ochladilo - při cestě na nákup jsem málem zmrzla. Proklínala jsem svůj odhad (nebo spíš NEodhad) a přála si, abych si bývala vzala aspoň jednu čepici a pořádné rukavice. Kromě nákupu jsem nevytáhla paty z domu. Aspoň jsem trochu hnula s fotkami. Už mi zbývá jen minimum složek, které musím upravit a pak se s klidem vrhnu na všechny ty rok odkládané jiné fotky než ty lidské...

Včera jsem se opět pokusila překonat svůj poslední kuchařský level - troufla jsem si na to uvařit si brambory a usmažit si krabí tyčinky. Nedopadlo to zrovna epicky, krabí tyčinky se mi rozpadly a byl z nich spíš takový krabí salát, ale jíst se to dalo a já neumřela hlady...

Večer se vrátila spolubydlící a život se tak nějak vrátil do starých kolejí na kolejích...

Být šťastná

27. října 2012 v 19:14 | Prinzeschen |  Básničky

Jsem pohlcená.
Ne však psaním,
to už neznamená
pro mě tolik jako dřív…

Jsem okouzlená.
Objevila se cesta
pro mě předurčená,
je třeba jít jí vstříc…

Jsem rozhodnutá -
je třeba být šťastná...


12.den meme - Popiš celý svůj den v heslech

27. října 2012 v 18:56 | Prinzeschen |  Řetězení
Typická studentská sobota... :D

  • Vstala jsem v 10 hodin ráno.
  • Koukla jsem se z okna a viděla, že prší.
  • Poprvé jsem slyšela krákání vran.
  • Oblékla jsem se.
  • Ustlala jsem.
  • Uvařila jsem si čaj.
  • Dala jsem si snídani.
  • Upravovala jsem fotky.
  • Umyla jsem nádobí ze snídaně.
  • Udělala jsem si oběd.
  • Učila jsem se na zápočtový test - nervy I. až V.
  • Vyčistila jsem si zuby (konečně!)
  • Umyla jsem nádobí po obědě.
  • Vysmýčila jsem celou kolej - kuchyň, koupelnu, záchod, utřela jsem prach a vytřela.
  • Upravovala jsem ještě chvilku fotky.
  • Učila jsem se hřbetní míchu.
  • Šla jsem na nákup do Alberta (a bylo to strašné).
  • Přijela jsem z Alberta.
  • Učila jsem se prodlouženou míchu, Varolův most a mezimozek na zápočet a vlastně i zkoušku.
  • Udělala jsem si večeři.
  • Telefonovala jsem s mamkou.
  • Napsala jsem článek na blog...

Zbytek je zatím ve hvězdách - ale mým plánem je zase upravovat fotky. Nemůžu tomu uvěřit, ale ubývá jich! Už mi zbývá asi jen 8 alb. Takže snad to půjde rychle. Možná taky napíšu nějakou básničku nebo úvahu - dneska se na to nějak cítím. Pak si určitě hodím pořádně dlouhou a teplou sprchu, možná si zalezu do postele s notebookem a pustím si dalších pár dílů True Blood. No a počítám že tak kolem jedenácté zahučím rovnou do pelechu a budu spát zase až bůhví dokdy :D

11. den meme - 10 písniček z mého přehrávače vybraných náhodným výběrem

24. října 2012 v 18:12 | Prinzeschen |  Řetězení
Další úkol z Meme řetězáku je vcelku jednoduchý - tak jsem se rozhodla napsat i ten dnes.

  • Nigtwish - Ghost Love Score
  • UDG - Ganja
  • Seether - Fur Cue
  • Good Charlotte - March On
  • UDG - Zpěvy deště
  • Billy Talent - Cut the Curtains
  • Post it - Indián
  • Linkin Park - Points of Authority
  • Mike Oldfield - Hergest Ridge
  • Adept - First Round, First Minute
Taková trošku tvrdší směska - ještě že mě můj přehrávač podržel a nehodil tam nějakou tu příšernost, která se v mém albu s MP3 skrývá ještě z dob minulých :D

10. den meme - Moje první láska a první polibek

24. října 2012 v 17:58 | Prinzeschen |  Řetězení
Moje první láska byla taková jako asi všechny první lásky - platonická, nevinná, neuskutečněná a školková. Ve velikánech jsem našla zalíbení v chlapci jménem Tomáš Uher - měl krásné velké hnědé oči, hnědé vlasy a milý úsměv. Ke všemu se bál plavání stejně jako já a tak jsme spolu v plaveckém bazénu v sušící místnosti sedávali a navzájem se utěšovali. Bylo to fajn období, klidně bych se do něj aspoň na chviličku vrátila. Po skončení školky se naše cesty rozešli - já šla na normální základku, on na sportovní školu. Od té doby jsem ho v podstatě neviděla, pokud nepočítám jedno letné zahlédnutí na ulici někdy ve 2. třídě. Slyšela jsem o něm dost, protože jeho maminka (mimochodem taky velice sympatická) pracovala na poště blízko místa mého bydliště. Docela by mě zajímalo, jak má první láska vypadá dneska - jestli je vysoký nebo od té doby moc nevyrostl, jak mu zhrubl hlas a jestli mu zůstaly ty velké laní oči. Jenže někdy to tak v životě chodí, že na ty, které byste chtěli potkat, máte smůlu a naopak...

Moje první opravdová láska - tak ta začala v 15 a trvá dodnes. Psala jsem o tom v prvním článku. Ale přece jen ji tu nesmím zapomenout zmínit, protože s ní souvisí druhý bod této minizpovědi čili první polibek...

Ten můj byl úžasný. Věřím tomu, že se najdou i tací, co mají opačnou zkušenost a na první pusu vzpomínají neradi, protože se třeba něco nepovedlo. Já jsem upřímně ráda, že nejsem ten případ,ž e jsem si na první polibek počkala a náležitě si ho užila s Panem Božským. Byl to krásný jarní den, v pokoji hrála pomalá hudba (Stairway to Heaven od Zepelinů), my nesměle seděli na posteli a pomaličku se k sobě přibližovali (no prostě typická patnáctka na krku) - bylo z toho pár pus a pak jeden super polibek. Nic dlouhého, nic přehnaného - prostě jen taková něžnůstka na zpříjemnění dne... Vzpomínám na to ráda. :)

Nestíhám, nestačím

22. října 2012 v 17:45 | Prinzeschen |  Ze života studentského
Jak obvyklá situace v mém životě - poslední dobou je to pořád to samé. Nestíhala jsem celé prázdniny a myslela jsem si, že v Brně na škole to bude lepší. Jak naivní představa - k fotkám a společenskému životu se přidalo ještě učení. Takže popravdě nevím, kam dřív skočím a mám pocit, že pořád buď někde lítám nebo naopak nad něčím sedím a snažím se to dodělat. Ani si pořádně nepamatuju okamžik, kdy jsem si jen tak v klidu sedla s knížkou a začetla se... A nikoho to bohužel nezajímá - čas neúprosně plyne dál...

Minulý týden byl jedním z těch krátkých, v Brně jsem byla jen tři dny a pak zase frčela domů. Za ty tři dny jsem toho ale stihla dost - tedy co se mého společenského vyžití a fotek týče. Byla jsem v divadle na hře Ideální manžel od Oscara Wilda, s některými mými spolužáky jsme navštívili kostnici pod kostelem svatého Jakuba a bylo to vážně...zajímavé. Děsivé, ale svým způsobem i okouzlující, umělecké. Pro mě jako pro antropologa hlavně zajímavé. Hledat a poznávat jednotlivé kosti či variety, procvičovat se na zkoušku...A sakra, už jsem v myšlenkách zase tam, kde být absolutně nechci. Tak se vrátím k tomu příjemnějšímu - po návštěvě kostnice jsme zavítali do čokoládovny kdesi za Svoboďákem. Rozšoupla jsem se a dala si malé čokoládové fondue s ovocem - a musím říct, že to stálo za to. Bylo to vážně skvělé. A ani mi z toho nebylo špatně, což se dalo čekat, jelikož čokoláda byla zřejmě rozpouštěná s mlékem a na to jsem, jak víte, alergická. Ale možná ho tam nebylo tolik, takže můj žaludek to přežil. Můj poslední den v Brně jsem zakončila stylově a to focením s Tay. Měla jsem ve středu hrozně špatnou náladu - hlavní vinu v tom samozřejmě nesla škola a vlastně i lidé v ní přítomní. Focení mi ale náladu 100% spravilo. Ulovila jsem kupu super street fotek, mám pár fotek bublin, jelikož Taychi měla s sebou bublifuk a samozřejmě nesmí chybět ani pár portrétů Tay - nechci se chválit, protože samochvála smrdí, ale tyhle se mi vážně povedly. Bylo super světlo a hlavně ta atmosféra ulice...ta je prostě kouzelná. :)

Ve čtvrtek jsem frčela domů - a tam na mě čekalo překvapení. Dostala jsem od Pana Božského tablet - prý abych se ve vlaku nenudila. To teď opravdu hrozit nebude - mám v něm asi tucet her, e-booky, hudbu a plánuju si tam stáhnout i pár filmů nebo nějaký ten seriál. Tímto svému drahému ještě jednou moc děkuju, jak na mě myslí ♥ Večer jsme se za odměnu stavili na večeři v jedné super restauraci u nás ve městě, měla jsem našetřeno, tak jsem to mohla s klidem zaplatit. V pátek jsem byla na kontrole u ušního, u kamarádky na zahradě fotit, odpoledne jsme jen koukali na film, protože byla hrozná mlha a večer jsme byli na hokeji. Atmosféra tentokrát pokulhávala a nakonec jsme prohráli, takže v podstatě nic moc zážitek. Páteční večer byl ale jinak v klidu a super. V sobotu jsem měla naplánované focení, ale nakonec z něj sešlo kvůli počasí a taky kvůli času. No a tak jsme jeli s Božským na hory, kde bylo narozdíl od našeho zamlženého města naprosto úžasně - sluníčko, teplo a nebez bez mráčku. Po výletu následoval už jen klídek a sledování dvou dílů Matrixu. Jednu filmovou sérii si tedy můžu odškrnout.

A v neděli zase cestování do Brna - ne s velkým nadšením. Čekají mě tu jen samé starosti, povinnosti a práce do školy. Zápočtový test z anatomie, otravná fyziologie, zkouška z anatomie a semestrálka... Snad to tenhle týden nějak přežiju a pak budu mít čas i na to všechno ostatní...

Měsíc je za mnou!

14. října 2012 v 18:43 | Prinzeschen |  Ze života studentského
Dnešní den uzavírá můj první měsíc ve druhém ručníku. Tak už jen +- 2 měsíce a pojedu domů na Vánoční prázdniny. Jaké budou, to si ale netroufám odhadovat - hlavně proto, že hned po nich mě čeká velká zkouška z anatomie... Ale o tom jsem (zase) psát nechtěla - je to moc depresivní a tento týden byl až přespříliš hezký na to, abych ho končila s negativními myšlenkami...

Pondělí sice začalo dost nemocně - ale naštěstí nám odpadla naše krásná odpolední čtyřhodinová přednáška a tak jsme po anatomii mohly zamířit rovnou k Mišce do jejího nového bejváku, kde mě tak napůl vyléčila zázvoroým čajem a čokoládovým dezertem. Přestěhovala se, protože to měla z Bystrce až moc daleko do centra - a ona je spíše ten městský a centrový člověk. Navíc vstávat do školy o hodinu dřív než ostatní jen proto, že to máte přes celé Brno, to taky není ono. Já ji docela i chápu - i když v Bystrci se mi líbilo. To víte, Svratka, příroda, blízko je ZOO, klídek, takové rodinné prostředí... No ale taky malý byt a drahý nájem. Momentální Míšin byt je mnohem větší (její pokoj je v podstatě stejně velký jako celá moje kolej) a nájem mnohem nižší. Navíc byt je krásně světlý, zařízený v moderním stylu, místnosti jsou vážně obrovské a od centra je to jen 10 minut... Moc se mi u ní líbí, dokonce jsem měla i záchvěv lehké závisti... Ovšem pak musel přijít návrat do reality (čili na můj kolejní pokoj) a učení anatomie. Konečně jsem začala - myslím, že narozdíl od většiny. V pondělí jsem udělala 2 otázky a měla jsem z toho vážně super pocit.

Úterý se neslo víceméně v duchu neustálého učení - jednak přednášky, jednak příprava na test z fyziologie a opět anatomie. Tentokrát už jsem zvládla otázku jen jednu - pak jsem unaveně padla do postele a doufala, že se ráno ještě vzbudím...

Středa byla proti očekávání celkem v klidu - ráno jsem se sice málem nevyškrábala z postele a snad poprvé ve svém životě zamáčkla zvonění budíku a znovu usnula, ale jinak se nestalo nic tak hrozného. Na fyziologii jsem jednou výjimečně stíhala a protokol dával nějaký smysl. Po škole se potom vyráželo na nákupy korálků na bižuterku a jen tak do města... Vrátila jsem se celkem k večeru a samozřejmě následovala anatomie.

Čtvrtek se nesl v duchu enkulturace na našem antropologickém ústavu. Tentokrát jsme mi nebyli ti enkulturovaní, ale ti, kdo celou akci měli pořádat. Namíchali jsme našim prvákům zabijácký přípitek (absinth a červené víno), nechali je hledat klíč v srdci, vypilo se přes 30 litrů vína a snědl úžasný dort upečený a nazdobený Lenčou. Někteří prváci se projevili jako sympatičtí lidé, se kterými se dá i pokecat - jiní se projevili přesně opačně. Protože většina lidí byla po šesté hodině úplně ožralá - a já mám z ožralých lidí strach - raději jsem se vypařila co nejdříve. Za celý den jsem toho taky už měla dost...

V pátek mě čekalo uklízení nádobí po enkulturaci, které jsem den předtím (bohužel) aktivně půjčila. Samozřejmě, že nikdo z mých drahých spolužáků mi nepřišel pomoci a tak jsem málem vypustila duši. Ke všemu mi práci ještě ztížili tím, že na skleničky na víno nalepili jakési samolepky - no prostě totální idiotismus. Vůbec to nešlo domů a jelikož nádobí bylo půjčené z menzy, chtěla jsem ho vrátit nejlépe v původním nepoškozeném stavu. Po úklidu jsem si udělala volný den, kdy jsem udělala pár otázek do anatomie a večer v pět vyrazila s Taychi do města. Vydržely jsme v té zimě a tmě fotit do sedmi, pak už se stejně všechny fotky rozmazávaly a nám mrzly prsty. Večeři jsem si dala ve městě a prožila celkem klidný večer plný nicnedělání...

No a v sobotu nastal den D - den, kdy se konala akce Podzimní fotografování (resp. jeho první část). Nakonec by se to mělo jmenovat spíše Fotografování s Bels, protože jsme se sešly jen my dvě. Ale vůbec nám to nevadilo - bylo krásné počasí, celkem teplo, modrá obloha... Prošly jsme pořádný kus centra, od Petrova až na Špilas. Vznikla spousta pěkných fotek jak Bels, jak mých :) Když už jsme byly unavené chůzí i focením, zalezly jsme do luxusní cukrárny na Svoboďáku a nacpaly se samými dobrotami. Opravdu si rozumíme moc dobře, parádně jsme pokecaly nejen o focení, ale i o jiných životně důležitých věcech a světových problémech :) Po šesté jsme se přesunuly na nádraží, kde jsme zjistily, že Bels jede vlak až za hodinu. Počkala jsem tam tedy s ní a až po sedmé se vydala na kolej, kde jsem si upatlala výbornou česnekovou pomazánku a prakticky se ukašlala k spánku... Nemoc buď ještě neskončila nebo si na mě dosedla znovu za to, že jsem se ji ani nesnažila vyležet jako spíš přejít...

A tak jsem dneska té mrše podlehla a strávila celý den v posteli s krkem zabaleným do šátku a srkající jeden horký čaj s citrónem nebo zázvorem za druhým... Zároveň jsem se i učila anatomie - ale jen tu na zítřejší test. Bohatě mi to stačilo - telencephalon není žádné béčko. Po jeho učení jsem se cítila ještě víc nemocná než ráno. A začalo ve mně hlodat svědomí, že jsem neudělala žádnou jinou otázku na zkoušku - ještě mi jich zbývá požehnaně a času je míň a míň. Mám dojem, že to nemůžu stihnout... Abych aspoň trochu potlačila výčitky svědomí, začala jsem aspoň psát semestrální práci ze středověku - takže už mám abstrakt a úvod na 3/4 stránky za sebou. Aspoň trochu přestávám panikařit - ale vážně jenom trochu.

Teď už to vidím jen na další čaj a upravování fotek - no a zítra ten kolotoč začíná nanovo...

Nakupování je špatný nápad

10. října 2012 v 20:53 | Prinzeschen |  Říše upírů a víl
Dneska jsem se po dlouhé době cítila na prd - nespokojená sama se sebou. A zase jsem zatoužila být někým jiným. Aspoň na chvilku. Svléknout se z kůže a vyzkoušet si nějakou jinou - menší, hezčí, slušivější... Co já vím...

Chodit nakupovat oblečení je špatný nápad.

Stojíte tam v obchodě, ve kterém byste si nic nekoupili ne jenom proto, že na to absolutně nemáte peníze, ale hlavně proto, že by vám ani nic nebylo, protože velikost M je ta největší, která se tam prodává a vy potřebuje minimálně L... Tak přesně tam stojíte se dvěma naprosto luxusníma babama, za kterýma se každý otočí a které obvykle nakupují v dětském oddělení, protože právě jenom tam mají jejich velikosti. Jsou to mimochodem i baby, které mají neuvěřitelný styl a šarm, a které nejen že to oblečení umí koupit, ale ony ho umí i nosit...A když vám vyprávějí své promyšlené módní kombinace a vám je jasné, že až to na nich zítra uvidíte, bude to vypadat naprosto skvěle, chce se vám propadnout až do východního Německa, když sami sebe zase vidíte v džínách a keckách... Cítíte na sobě zvláštní pohledy prodavaček, které jakoby vám dávaly najevo, že oblečení vaší velikosti a ehm... stylu tady neprodávají a že vy tu jen zabíráte místo mnohem hezčím, hubenějším a stylovějším zákaznicím. A tak srazíte paty a odšouráte se kamsi do svého rohu s knihami, foťáky a nadměrnými velikostmi, kde si v klidu sníte taštičku z McDonaldu, protože co jiného vám vlastně v tomhle světě zbývá...


Letí to nebo ne?

7. října 2012 v 19:48 | Prinzeschen |  Ze života studentského
Nedokážu se rozhodnout. Touto nedělí se zakončuje můj již třetí týden v druhém ročníku. Za mnou je celých 21 dnů - a ano, to je celkem dost. Skoro měsíc. Ale na druhou stranu... je to hrozně málo v porovnání s tím, kolik času tu ještě budu muset strávit, než se zase přesunu domů a budu se...nevím...cítit naživu? Opravdu naživu... Nevím, polemizování o čase mi nikdy nešlo - je to příliš relativní. Navíc mě to vždy jen přinutí dvakrát tolik přemýšlet nad tím, kolik toho uběhlo a kolik mi toho zbývá, načež následuje dlouhý seznam toho, co bych měla všechno udělat a stihnout do určitého termínu... Obvykle to končí tak, že mi dojde, že na učení anatomie ke zkoušce už mám jen tři měsíce a to mě uvrhne do deprese. Proto bych toto téma nejradši utnula a to hned teď...

Minulý týden? Tady v Brně celkem krátký a jinak celkem děsný. Už v neděli jsem na sobě cítila jakési drobné příznaky choroby. V pondělí to všechno vygradovalo a já jen tak tak došla na kolej z odpolední (uspávací) přednášky environmentalistiky. Okamžitě jsem zapadla do postele a odpoledne víceméně strávila tam s bolestí hlavy, kašlem, totálním vyčerpáním a kdo ví čím ještě. V úterý jsem pro jistotu šla jen na jednu přednášku, ve středu jsem nějak přežila dvě. Jinak jsem nedělala vůbec nic, protože jsem na to neměla energii - dokonce ani na tak "banální" věc, jako je úprava fotek. Ve středu jsem zvládla jen procházku do kavárny s Tay, jeden čaj a medovník, jehož chuť jsem kvůli rýmě stejně moc necítila...

A pak už jsem zase jela domů - jupí! Vyšlo to tak výjimečně, protože jsem si potřebovala srovnat svůj 14denní cyklus návratů domů. Ale vůbec mi to nevadilo - naopak. Konečně jsem si dala pořádné jídlo a hlavně byla s Božským. Ten zlosyn mi tak neuvěřitelně chybí... Dá se to vydržet, ale jen silou. A stejně se to na mě podepisuje - jsem nervózní a nepříjemná na všechny kolem, moje trpělivost je ještě v horší formě než obvykle a celkově se se mnou asi nedá moc vydržet. Ve čtvrtek jsme si užili celkem klidného dne, kdy jsme se víceméně jen cpali. Pátek - palačinková párty a večerní hokej, kde CHEZA porazila Liberec! Jejééé!!! Kromě toho taky návštěva doktora, kde mi zase diagnostikoval zúžení Eustachovy trubice a zase jsem vyfasovala další léky...Kromě toho jsem zaplatila 250Kč, protože můj ušař nemá smlouvu s VZP. Ale stálo to za to, protože se mi alespoň pěkně ulevilo a dneska už je ucho jako nové :) Hokej se mi nakonec moc nevyplatil, protože mě úplně sundal a celou sobotu jsme jen proleželi a já víceméně i prospala... No a než se člověk naděje, už je to zase neděle a musí do vlaku, aby absolvoval tu tragickou šestihodinovou cestu a dostal se do Brna...

Tento týden mi udělalo radost to, že jsem dostala časopis Digitální foto. Konečně časopis pro mě, ze kterého se můžu i něco naučit ohledně manuálu a dalších věcí. Taky se pár věcí změnilo - už bohužel nebudu dělat hodnocení Tématu týdne. Nestíhám - jednak kvůli škole, protože mě čeká ta proklatá anatomie a jednak kvůli osobním koníčkům jako například focení. Doufám pak, že aspoň budu na Téma týdne aktivněji přispívat jako kdysi...

Na koleji nám konečně začali topit, tak doufám, že se už brzo vyléčím - ještě bych ráda fotila, dokud není úplná zima :) Kdokoli z okolí Brna, kdo byste měl zájem, kontaktujte mě a urychleně :D Třeba to stihnete ještě za starou cenu - ve vlaku jsem si vytvořila nový ceník, který bude platit od ledna.

Tentokrát to tu musím přežít celých 10 dnů - snad to vydržím. Mám v plánu si dny naplnit hlavně učením anatomie a večery prací na fotkách. Občas bych mohla skočit i něco vyfotit. No uvidíme, jak to všechno dopadne - hlavně, abych se už uzdravila, od toho se bude odvíjet veškerá má činnost...