Děsivé focení

3. září 2012 v 20:28 | Prinzeschen |  Okem fotografa
Fotografování někdy může být velmi zajímavé - a někdy i pěkně nebezpečné. Před pár dny se mi stala jedna příhoda, bez které bych klidně mohla žít a která mě ve snech bude strašit ještě hodně dlouho.
*
Jak všichni víte, bydlím v Litvínově v severních Čechách. Město je to celkem velké, ale rozhodně nepatří k těm největším v naši republice. Proslulé však je, tak jako většina jiných měst na severu, velkým výskytem věčně opálených spoluobčanů. Obzvláště potom městská část Janov, která je jimi vyloženě prolezlá a které se většina lidí snaží vyhnout, jak může. Vedle Janova je další městská část Hamr. Ta je poměrně klidnější, ovšem chápejte - je na hranici s Janovem, takže dochází k fyzikálnímu jevu zvanému difuze. A tak se věčně opálení spoluobčané pohybují i tam.
V Hamru bydlí i jedna z mých kamarádek, se kterou jsem právě v pátek šla fotit. Původně jsme byly domluvené, že zajedeme na pole a budeme fotit s balíky slámy, kvůli dešti z toho ale sešlo a my se rozhodly vybrat místo, které je blízko a dá se z něj rychle přemístit domů. Zvolily jsme uličky Hamru a ještě s jednou další slečnou jsme se vydaly na focení. Objevily jsme krásné garáže u rodinných domků - tedy ony ty garáže nebyly krásné, ale na styl fotek, který jsem chtěla fotit, vytvořily ideální pozadí. Fotila jsem a fotila - nemohla jsem se prostě nabažit a měla jsem asi milion dalších nápadů. Jenže přesně ve chvíli nejintenzivnějšího focení se ze silnice přiřítilo polorozpadlé auto, jeho jedinými cestujícími byli dva věčně opálení mužského pohlaví. Z okénka na nás tři holky nevybíravě zírali, ovšem to nás nijak nepřekvapilo. Koneckonců já už jsem dost zvyklá na to, že jakmile něco fotíte na ulici, vzbuzujete neuvěřitelné množství pozornosti - a jsem s tím vyrovnaná. Naši milí kecalové objeli garáže, u kterých jsme stály a druhou stranou přijeli zpátky k nám. Zastavili a jeden z nich nám z okénka řekl "sluší vám to holky". Už při tom mě zamrazilo - s foťákem na krku se člověk necítí zrovna nejlíp, když přitahuje pozornost podobných individuí, kteří by mu ho mohli celkem jednoduše ukrást. Navíc ten pocit bezbrannosti, když jste někde jen tři holky a otravují vás chlapi s autem, kteří ještě ke všemu mají volná místa... Fuj - ještě teď mi přejede mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Kvákla jsem něco ve smyslu, že děkujeme a dál si jich nevšímala. Auto odjelo, my si částečně oddechly a pokračovaly ve focení. Jenže to nejhorší mělo teprve přijít - uběhly totiž dvě minuty a najednou se auto vracelo zpět! Projelo kolem nás...a vřítilo se do tam, kde byla slepá ulička. Bylo nám jasné, že tohle už není sranda - můj žaludek se houpal jako loďka na moři. Vážně mi v tu chvíli nebylo nejlíp. Měla jsem dost velký strach. A tak padlo rozhodnutí okamžitě zmizet, než se naši pronásledovatelé otočí ve slepé uličce. Naštěstí kousek od místa, kde jsme byly, je pěší stezka, kam auta nemohou. Naházely jsme všechno halabala do tašek a rychle utíkaly. Musím říct, že nic podobného jsem nezažila a že mi z toho nebylo moc dobře. Modlila jsem se, aby ti dba nevystoupili z auta a nevydali se nás hledat - těžko bychom se ubránily... Naštěstí se to nestalo.
Na stezce jsme se tedy usídlily na další focení a vyfotily dvě kolekce fotek. A pak následoval další úprk - bylo to vážně únavné. Tentokrát se k nám blížila celá banda pubescentních věčně opálených spoluobčanů a nevypadala zrovna přátelsky. Rozhodly jsme se je tedy neprovokovat a raději zase zmizet. Takže další bušení srdce a houpání žaludku. Nic dalšího už jsme venku nefotily - raději jsme se přesunuly do tepla domova.
*
Toto focení mi ukázalo, že focení není vždy jen zábava - ale že občas přitahuje moc pozornosti u nesprávných lidí. Zároveň jsem pochopila, proč některé slečny dávají přednost focení s fotografem a ne s fotografkou - určitě v tom hraje roli určitý pocit bezpečí, který máte. V blízkosti muže si totiž každý rozmyslí, co dělá a říká.
S holkama jsme se shodly, že na příští focení razíme jedině s nějakým mužským za zády nebo se vzteklou smečkou psů...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 3. září 2012 v 20:54 | Reagovat

Pohybuji se mezi spoluobčany dost často a musím říct, že mám taky někdo dost nahnáno. Někdy je lepší vzít nohy na ramena.

2 Lianna Ellusive Lianna Ellusive | Web | 4. září 2012 v 15:01 | Reagovat

Když už nic, láká je minimálně těch zhruba 15-20 tisíc co má člověk na krku....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama