Srpen 2012

2.den meme - Kde bych chtěla být za 10 let

30. srpna 2012 v 11:57 | Prinzeschen |  Řetězení
Když jsem byla mladší, bylo pro mě jednoduché představit si, kde asi budu za pár let i to kde bych vlastně chtěla být. Na základní škole bylo mým cílem dostat se na střední a úspěšně ji zakončit maturitou. Na střední škole jsem si zase byla jistá, že chci být na vysoké škole a studovat něco, co mě baví a co mi dává dobrou perspektivu, že ze mě jednou něco bude. Teď mi je 20 let, jsem už vlastně dospělá a měla bych vědět líp než když předtím, co chci dělat a kde chci za nějaký čas být. Přesto, když mi někdo položí otázku "kde bys chtěla být za 10 let", jen zoufale krčím rameny a odpovídám "vážně nevím". Načež následují otázky, které pokládám sama sobě častěji než je zdrávo...

Až mi bude 30...

Chci už být vdaná nebo chci ještě být svobodná?
Pokud budu vdaná, bude to za mého nynějšího přítele nebo za někoho jiného?
Chci být ještě bezdětná a věnovat se kariéře nebo už chci mít špunta - a třeba ne jen jednoho?
Chci bydlet v bytě nebo si vezmu hypotéku na dům?
Chci žít v Čechách nebo raději v cizině?
V jaké cizí zemi bych vlastně nakonec žila - Německo, Norsko nebo USA?
Chci se věnovat oboru, co jsem vystudovala nebo chci dělat něco jiného?
Chci se stále věnovat fotografii a posunout se zase o třídu výš, pořídit si svůj ateliér a podobně?
Chci cestovat nebo se usadit?
Kde bych chtěla být, kým bych chtěla být a co bych chtěla dělat?

Otázek spousta, odpověď skoro žádná. Všechno si to teprve musím rozmyslet a vlastně i počkat, jak se co vyvine. Ne všechno se totiž dá dopředu naplánovat - život se mění stejně rychle jako horská dráha. Občas přijde tak prudká zatáčka, že vás může i vykolejit. Jednou jste dole a jednou nahoře. Někdy je třeba zastavit a nadechnout se, jindy zase přidat plyn a vrhnout se do toho po hlavě. Někdy je třeba z vozíku vystoupit a přesednout - nebo jít na jinou atrakci...

Někdy je třeba neplánovat - a prostě jen žít, jak nejlépe to jde...

1.den meme - Tvůj současný vztah

29. srpna 2012 v 11:28 | Prinzeschen |  Řetězení
Potkali jsme se kdesi na chodbě základní školy. Vlastně to nebyla úplná náhoda - tenkrát jsem tak trochu randila s jeho nejlepším kamarádem a on mě vlastně neměl moc v lásce. Přišla jsem mu spíš pitomá, protože jeho nejlepší kamarád randil kromě mě ještě s jinou slečnou a já to nejprve nevěděla a potom přehlížela. Nevraživě jsme po sobě koukali a sem tam padlo i nějaké to ostřejší slovo na účet toho druhého. Vypadalo to, že kamarádi z nás tedy rozhodně nikdy nebudou - a že pokud budu dál randit s již zmiňovaným nejlepším kámošem, kterému se zapalovala lýtky víc než je zdrávo, bude to boj na život a na smrt. Jak to tak v životě ale bývá, všechno se to zamotalo a dopadlo to úplně jinak. Stačilo jedno kliknutí na tlačítko v komunikačním programu mého mládí zvaném ICQ a pár propsaných večerů, kdy jsme zjistili, že toho máme společného mnohem víc, než by se mohlo zdát. Pomalu ale jistě se z nás stávali výborní kamarádi, založili jsme společnost Depka s.r.o., kam jsme se svými prvními zkrachovalými láskami oba výborně zapadali a když mi jeho pak už ne nejlepší kamarád dal vale, byla otevřena cesta i dál...

Nakonec jsme to 17. března 2007 dali dohromady. No a protože mám psát o svém současném vztahu - jistě jste si dali dohromady, že jsme spolu zůstali dodnes. V září oslavíme výročí 5 a půl roku.

Zažili jsme toho společně spoustu, v podstatě jsme spolu dospívali a měnili se jeden druhému před očima. Řekla bych, že se dokonale známe - své dobré i špatné stránky. Základní školu jsme společně opustili a vydali se každý na jinou střední. Chodili jsme do tanečních, loučili se před každým povinným tělovýchovným kurzem a cestou do zahraničí. Společně jsme propluli těmi čtyřmi roky, udělali si řidičák, vydrželi dvouměsíční pauzu, když jsem byla v Americe a loni úspěšně odmaturovali. Za tu dobu mu narostly vousy, zhrubl hlas a přišel o své typické syslí tvářičky. (Já nosím o pár čísel větší oblečení a ne, na děti ještě nemyslím). Při rozhodování o budoucnosti jsme se dlouho radili - nakonec jsem já skončila na vysoké škole v Brně a on zůstal na svém skvělém místě v práci tady doma. Když já přinesla první jedničky z vysoké, on už dostával šestou výplatu... Z dětí se pomalu ale jistě stali dospělí a naše cesta pokračuje dál.

A jaký že je náš vztah? Kdyby byl můj život obraz, náš vztah by byl jeho rám. Chaotické matlanici od neznámého a zřejmě šíleného umělce dává řád, dává jí hranice a rohy, kam se člověk může schovat, když potřebuje. Dřív jsem jenom bloudila a nevěděla, kam se vrtnout, kam jít. S láskou přišel přístav klidu a jistoty. Vždycky tu někdo je... A když není poblíž, je aspoň na telefonu a ví, co má říct. Tenhle vztah - první a jediný pořádný, který jsem kdy měla - mému životu dává smysl a mě samotné dává naději, které je na světě velmi málo. Je divoký i harmonický, veselý a podporující, občas je to s ním těžké - ale to je tak se vším. Díky němu má svět tisíce barev a není jen šedivým a smutným místem, kde člověk přežívá místo toho, aby žil.

Můžu říct, že mám toho nejlepšího chlapa na světě a nemyslet to jen jako nadsázku, protože to tak opravdu je... A já doufám, že ještě tak 60 let bude... :)

První společná fotka - březen 2007


Volná

29. srpna 2012 v 10:16 | Prinzeschen |  Lidi
Foceno: Canon EOS 500D
Objektiv: EF 50 mm f/1.8 II.
Datum: 28.5. 2012
Verze: barevná, černobílá
Další ochutnávka z kolekce focené v lese s Vladěnkou...Podle mě krásně emotivní snímek vyjadřující nejen pohyb, ale i volnost... Opět ukázka obou verzí.


30ti denní meme - aneb co všechno na sebe zase vysypu

28. srpna 2012 v 10:39 | Prinzeschen |  Řetězení
Je na čase trochu provětrat blogu faldy a pravidelně přidávat něco jiného než fotky a nahodilé nesmyslné hlody (i když nepatří řetězáky právě do téhle kategorie?) Každopádně jsem se rozhodla, že si vypůjčím od Cirrat další řetězák - tentokrát na celých 30 dnů a opět vám o sobě prozradím něco víc. Možná si potom nebudu připadat tak neviditelná a možná (ale fakt jen možná) mi to pomůže od pocitu osamělosti, až se za necelé tři týdny přesunu na kolej do Brna.

A zde jsou otázky a témata, jimiž se budu v příštím měsíci zabývat. Něco je jednoduché, něco více než složité, něco je neutrální a něco až nadmíru osobní... Doufám, že se vším úspěšně prokoušu a nabídnu vám víceméně ucelený obraz sebe samé...

1. den - tvůj současný vztah; jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single
2. den - kde bys chtěl/a být za deset let
3. den - tvůj názor na drogy a alkohol
4. den - tvůj názor na náboženství
5. den - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě
6. den - napiš 30 zajímavých informací o sobě
7. den - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí
8. den - chvíle, kdy ses cítil/a nejspokojenější se svým životem
9. den - jaká doufáš, že bude tvá budoucnost
10. den - popiš svou první lásku a první polibek
11. den - nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš prvních 10 písniček, které přehraje
12. den - popiš celý svůj den v heslech
13. den - kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a
14. den - tvá nejranější vzpomínka
15. den - tví oblíbení blogeři
16. den - tvůj názor na mainstreamovou muziku
17. den - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok
18. den - v co věříš
19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče
20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání
21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů
22. den - jak ses změnil/a za poslední 2 roky
23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní
24. den - tvůj oblíbený film a o čem je
25. den - někdo, kdo tě fascinuje, a proč
26. den - jaký typ lidí tě přitahuje
27. den - jaký problém jsi měl/a
28. den - něco, co ti schází
29. den - tvé cíle na příštích 30 dní
30. den - tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc

Máma

27. srpna 2012 v 8:00 | Prinzeschen |  Básničky
Máma.
Jednoduché slovo se dvěma slabikami a čtyřmi písmeny. Vyslovujeme ho tak často, že nám pomalu uniká jeho důležitost. Vnímáme ho jako něco obvyklého, něco, co je pořád s námi a pořád s námi bude. Je to ale magické zaklínadlo, kterého by si každý měl vážit a měl by mu dávat ten největší možný význam. Za tímhle kraťoučkým výrazem se totiž skrývá ten nejcennější poklad, jaký většina z nás do svého života dostala...

Moje máma? Moje první opravdová láska. Osoba, která pro mě udělala všechno možné i spoustu nemožného. Jestli je můj život teď takový, jaký je - je to jen kvůli ní. Až jednou budu sama mámou, budu na sebe hrdá, pokud budu aspoň z půlky taková, jaká je ona. Máma je moje naděje, můj přístav v rozbouřeném moři, moje spřízněná duše.

Tahle básnička je jen pro ni - protože ji miluju a vždycky milovat budu.



Ukolébavka tichá
zpívaná s láskou uzlíčku na klíně.
Zní mi v uších dodnes
a poupě úsměvu v květ se rozvine.

Pohlazení po duši,
které jen jedna osoba umí dát.
Přitul se, mami,
jdeme snít, dnes nepůjdem spát.

Světlo mého života
jedna žena z masa a kostí.
Dokud je na světě,
nehrozí útok nezvaných hostí.

(Samoty a citů vraždy)

Maják na moři,
na konci tunelu života jasná zář,
až přijde den, kdy nebude,
nekonečné vodopády skropí mou tvář…

(Mámě s láskou
P.S. NAVŽDY)

Čokoládové

24. srpna 2012 v 12:28 | Prinzeschen |  Macro
Foceno: Canon EOS 500D
Datum: 17.2. 2012
Verze: barevná
Foceno metodou obráceného objektivu (jinak seťák - 18-55mm).
Další experiment s macro fotografií. Tentokrát jsem květiny vyměnila za obaly čokoládových bonbónů - kdo je znáte, tak víte, jak jsou ve skutečnosti maličké...


Retro autoportrét

22. srpna 2012 v 20:17 | Prinzeschen |  This is me...
Foceno: Canon EOS 500D
Objektiv: EF 18-55mm
Datum: 7.6.2010
Verze: barevná, BW
Protože jsem blog delší dobu zanedbávala, rozhodla jsem se přidat dnes dva články s fotkami a po dlouhé době zase vytáhnout nějaký svůj autoportrét.
Tenhle je jeden z těch prvních, které jsem nafotila se zrcadlovkou. Náušnice na něm jsou nefalšované retro - opravdu pochází z minulého století, nosila je moje babička. Mimochodem - s takhle vyčesanými vlasy mě nikdy nepotkáte, na ofinu nedám dopustit a bez ní se cítím dost divně.
Protože jsem si opět nemohla vybrat lepší verzi, přidala jsem obě. Snad se budou líbit!


Fall to Pieces

22. srpna 2012 v 19:57 | Prinzeschen |  Lidi
Foceno: Canon EOS 500D
Objektiv: EF 18-55mm
Datum: 9.3. 2012
Verze: černobílá
Dvě fotky z kolekce, kterou jsem fotila na brněnském nádraží - což způsobilo radost především lidem čekajícím na vlak, pro které jsme se staly hlavní atrakcí :)


Snílek

9. srpna 2012 v 9:05 | Prinzeschen |  Lidi
Foceno: Canon EOS 500D
Objektiv: EF 50 mm f/1.8 II.
Datum: 28.5. 2012
Verze: černobílá, upravená
Fotky s odkvetlými pampeliškami mě vždycky fascinovaly - a v květnu se mi jich konečně podařilo pár pořídit. Doufám, že i když jsou fotky zmenšené, že u první si všimnete malých padáčků, jak letí ve vzduchu. U druhé fotky jsem přidala černobílou i více upravenou verzi, mně se líbí obě - a snad i vy si najdete svou oblíbenou.



Svůj širák odhazuji v dál

7. srpna 2012 v 14:36 | Prinzeschen |  Témata
Minulý týden jsem byla trochu mimo - jednak jsem měla hodně focení, takže jsem pořád někde běhala nebo upravovala fotky, jednak jsem hodnotila Téma týdne a věnovala se spíše článkům jiných než těm svým.
Včera jsem přidala básničku a dnes opět přináším nějakou tu svou fotku - tentokrát trošku letní, pořízenou teprve minulý pátek. Když jsem přemýšlela, do které rubriky ji zařadit, došlo mi, že moje menu v sekci Fotografování je pořád dost neobsáhlé a že bych na něm měla trochu zapracovat... Ale dost bylo řečnění, přichází fotky...

Foceno: Canon EOS 500D
Objektiv: EF 50 mm f/1.8 II.
Datum: 2.8. 2012
Verze: barevná