Vysmáté léto 2012 II.

24. července 2012 v 9:55 | Prinzeschen |  Komentáře
A můžeme pokračovat v krasojízdě...

Když jsme se vrátili z obchodu, Čechomor zrovna dohrávali, takže jsme byli celkem spokojeni, že jsme to tak pěkně stihli a nepřišli o další kapelu. Vyzbrojeni deštníkem jsme se vydali na rockovou scénu, kde hráli Iné Kafé.

Iné Kafé
Slovenská kapela, která se těší velké oblibě mezi mnoha mými přáteli. Musím říct, že já jsem jí z nahrávek na chuť moc nepřišla - když jsem je ale slyšela naživo, rozhodně mi nepřišli tak zlí. Takže myslím, že jim dám ještě šanci a možná se do nich pořádně zaposlouchám. I jejich vystoupení stále doprovázel déšť - tentokrát už nam však tak nevadil.

Richard Müller
Slovenskou kapelu vystřídal slovenský zpěvák a klasik, řekla bych. I když prostor před hlavní stagí se pomalu ale jistě rozpouštěl do podoby sračkoidního bahna, jak jsem se zmiňovala už v úplném úvodu, sešlo se tam spoustu lidí. Byla jsem na Müllera vážně zvědavá - jeho písničky samozřejmě znám a některé mám i dost ráda, ale vzhledem k jeho osudu a událostem z jeho bohatého života, jsem byla zvědavá, jak takovou akci zvládne. Musím říct, že mě moc příjemně překvapil. Občas se sice zadíval do dáli a vypadal trochu mimo - ale vystoupení zvládl na jedničku. Zazněly jeho známé hity i méně známé písně. Skvělý byl i hudební doprovod, který dostával spoustu prostoru a vytřihl si několik sól. Obzvlášt mě dostal jeho saxofonista a trumpetista, který hrál opravdu překrásně. Celkově působilo vystoupení mnohem klidnějším dojmem než všechna před ním a svým způsobem mi připadalo i ponuré, melancholické... Ale řekla bych, že k Müllerovi to asi patří a že je dobře, že byl festival obohacen i to tento rozměr.

Die Happy
Konečně přestalo pršet. To bylo jedno velké významné plus. Přesunuli jsme se na rockovou scénu, kde mělo každou chvíli začít vystoupení německé kapely Die Happy v čele s českou zpěvačkou Martou Jandovou. Už před začátkem vystoupení se mezi lidmi nesly řeči o jejím poprsí a obzvláště pak přání, aby z něj opět něco ukázala. Všem malým zvrhlíkům však sklaplo, když se na pódiu objevila Marta oděná do mikiny zapnuté až ke krku a nevypadala, že by si ji chtěla sundat. Vystoupení začalo - a nezklamalo. Marta je číslo. Pořádně se odvázala během zpěvu i mimo něj. Divoký tanec, hraní na bicí, poskakování a olizování kytaristy - tím vším nás Marta bavila. Párkrát diváky a fanoušky požádala, aby na tuto píseň tancovali a skákali více než obvykle, nebo aby s ní zpívali text její písně Rebel in you. Než jsme se nadáli, byl konec - a diváci si samozřejmě vykřičeli dva přídavky. Po nich Marta ještě chvíli blbla s kytaristou a plyšovou žirafkou, kterou dostala. Na úplný konec hodila mezi diváky dvě trička, její hod ovšem nebyl nijak dlouhý, takže na své si přišli opět jen ti vepředu. Nijak extra nám to ale nevadilo a dobře naladění jsme vyrazili na popovou scénu, kde na nás čekali Chinaski.

Chinaski
Prostě klasika. Kapelka, která nikdy nezklame a na kterou jsem se strašně těšila. O jejich výborné hudbě a skvělých vtipných textech se snad ani nemusím zmiňovat; o tom, že jsou továrna na hity, které nám pak pěkně servírují, o tom taky ne. Prostě dalších z těch skupin, která roztančila i ty největší suchary a na kterou se pařilo bahno nebahno, déšť nedéšť. Zazněly starší písničky i jejich nejnovější pecky, veselé písně i ploužáky jako například Drobná paralela. Co musím ještě ocenit, je celkový dojem jejich vystoupení - včetně obrazovek za nimi, na kterých se promítaly různé tématicky laděné obrázky. Prostě jedno z nejlepších vystoupení večera.

Horkýže Slíže
Ne zrovna můj šálek kávy. Ovšem Pan Božský je má ráda, takže jsme se vmáčkli aspoň někam do zadních řad a snažili se z toho něco mít. Mně osobně se nejvíce líbila jejich světelná show, která byla udělaná vážně skvěle. Zanotovala jsem si i pár písniček, které od nich znám - ale upřímně jsem už byla ráda, když to celé skončilo a my se konečně mohli přesunout na popovou scénu, kde se chystalo vystoupení hlavní hvězdy večera...

Kosheen
Britská kapelka, která má velmi osobitý styl a musím říct, že také velmi osobitou zpěvačku. Sian mi celá přijde jako z jinéhp světa - ať už jde o její jméno, vzhled či hlas. Na začátku nakráčela o berlích na pódium a svěřila se nám, že si zlomila nohu a že ji velmi mrzí, že nemůže tancovat s námi a že doufá, že jí to vynahradíme a budeme si její vystoupení užívat naplno. Myslím, že tohle přání se jí splnilo. Jakmile vzduch protnulo pár prvních kosmických tónů, lidé začali tancovat a dodávat zpěvačce energii. Ta nakonec stejně nevydržela, odložila berle a snažila se tančit aspoň vrchní částí těla. Zazněly velmi známé hity jako Catch, Hide U a další. Sian zazpívala i pár nových písniček, které nikdo moc neznal, ale zněly vážně dobře. Obrazovky promítající různou změť nesmyslných pohybujících se obrázků tomu všemu dodávaly ještě větší psycho efekt. Pro mě byl vrcholem večera hit Suicide, který poslouchám už dlouhé roky a na který jsem si vážně skvěle zatančila. Bláto před hlavní stagí bylo epesní, obzvlášť ve chvíli, kdy se znovu rozpršelo a už tak vlhká země se namočila ještě víc. Lidé kolem sebe házeli bláto při každém kroku, klouzali po něm a někteří v něm i skončili. Mně v něm málem zůstala kecka, ale naštěstí se mi ji podařilo s velkou opatrností vytáhnout, takže jsem nebyla o jednu botu chudší. I když pršelo, málokdo si vytáhnul pláštěnku či deštník. Atmosféra byla podobně kosmická jako celá show Kosheenů a všechny strhla.Tak jsem skončila s úplně promočenou mikinou a košilí a doufala jsem, že jsem si nenaběhla na nějakou tu zákeřnou chorobu...

Po půlnoci festival skončil. Kosheen sice zahráli ještě jeden přídavek, ale na ten jsem už opravdu nečekali a raději se celí promočení vydali směrem k autu a směrem domů. Auto stálo tam, kde mělo, takže nás díkybohu neodtáhli, botičku jsme taky neměli a pokutový lístek za sklem také ne. Nic nám tedy nebránilo skočit do auta, pořádně si zatopit a vydat se domů...

Fotky nejsou nic moc, protože jsem s sebou měla pouze svůj starý kompakt, který zrovna moc dobře neostří a nepřibližuje - a který se navíc po 50 fotkách vybil. Zrcadlovku jsem raději nechala doma, protože se mi o ní nechtělo starat... ale když jsem tam pak viděla všechny ty nadšené fotografy se zrcadlovkou v ruce, řekla jsem si, že příští rok si ten svůj Kaňón vezmu, ať se děje, co se děje :)

Na fotkách: my už pěkně zmoklí, Iné Kafé a Die Happy



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama