Březen 2012

4. Ze dna hrnku kávy

27. března 2012 v 19:42 | Prinzeschen |  Ze dna
Když v lógru pomalu sny se topí
jako v děsivém bahně.
Když dnes víčka oči nepřiklopí
a svět zas se ocitl na dně.

Zalévám poslední hrnek kávy.

Když temně černá tekutina
černá jako tér.
Zas a znova připomíná,
že život není fér.

Popíjím poslední hrnek kávy.

Když lžička v hrnku utopená,
je jediný záchranný kruh.
A ruka k pomoci natažená,
mezi prsty svírá jen vzduch.

Jsem na dně.

*

Posledního hrnku kávy.

3. Ze dna sklenice červeného vína

24. března 2012 v 8:09 | Prinzeschen |  Ze dna
Po stěnách stékají kapky rudé jako krev.
Po stěnách mého domu ze skla.
Jsem nevinná. Nejsem vrah.
Jen všeho jsem se zřekla.

Po kotníky v odvaru z révy vinné.
Hledám poslední důkaz o své vinně.
Ke zničení…

Dno sklenice vína zůstává.
Jen důvody se mění.


2. Ze dna čajového šálku

23. března 2012 v 8:51 | Prinzeschen |  Ze dna
Stalo se to na čajovém dýchánku.
Spadla jsem z máslového bochánku,
jenž ten mladý muž tak lehce svíral v dlani,
přímo do šálku čaje a bylo po snídani.
Malá jako Alenka po vypití kouzelného nápoje,
odolávala jsem náporu hořce zeleného příboje.
Prudká vlna však stáhla mě na dno samotné
a čajové víly nebyly k záchraně ochotné.
Marně jsem čekala na záchranný kruh,
jenž vrátil by do plic mých vzduch.
Nikdo mi nehodil ani kostku cukru,
po které bych mohla k okraji vyšplhat.
A mně se chtělo tolik rvát
o život…
Za víčka však vkrádal se věčný spánek,
i když jsem chtěla sebevíc bdít.
Vzpomněla jsem si na dýchánek.
Jak mě jen mohli nechat utopit?

Ležím na dně šálku z porcelánu.
Tělo bezvládné, co mělo tolik plánů…

1. Ze dna papírové krabice

23. března 2012 v 8:42 | Prinzeschen |  Ze dna
Ani nevím, jak jsme se zde octli.
Na dně krabice z papíru.
Kde svět je šitý na míru
snad samotnému vesmíru
a hlavně - nikdo nedá na víru
sám v sebe.
Slibovali nebe.
A realita?
Ležím zbitá.
Vedle tebe.
Polomrtvého hlady
sbírajícího poslední drobky
ze dna naší papírové hrobky.
Která stejně brzy skončí na skládce.
I se svými popravenými.
Nevěř na konce jako v pohádce…


Pro klidné spaní

22. března 2012 v 21:13 | Prinzeschen |  Básničky

*Věnovaná Kulíškům*

Miminko do dlaně, neplač a pojď spát.
Zavři svá očka, tmy nemusíš se bát.
Miminko maličké, klidně sni svůj sen.
Než strýček Měsíc přivolá zas den.
Hvězdy nad tebou budou držet stráž
a hlídat cesty, po kterých se vydáváš.

Miminko nevinné, nech něco hezkého si zdát,
neměj strach, nic špatného nemůže se stát.
A kdyby přece něco rušilo tvůj spánek,
ucítíš na líčkách lehký voňavý vánek.
To maminka, jež je ti vždy nablízku,
přišla ti vrátit klid, sladký koblížku.

Nevinnost

22. března 2012 v 21:09 | Prinzeschen |  Básničky

Hledat nevinnost ve vinném tichu,
hledat lásku v milostném vzdychu,
hledat nevinnost v bílém květu,
hledat volnost ve střemhlavém letu,
hledat nevinnost v krůpějích rosy,
hledat pravdu pod dlouhými nosy
se nevyplácí…
Iluze se ztrácí.


Nevinnost a vina
stránka světlá-stinná.
Černobílé vidění
svět k lepšímu nezmění.

AH Photography

21. března 2012 v 18:29 | Prinzeschen |  Alenka v říši divů
Jen tak ve stručnosti - založila jsem si na Facebooku stránku se svými fotografiemi.
Mělo to více důvodů - touha prezentovat svou práci, získání zpětné vazby, nalezení nových modelů a modelek, zapojení lidí do mých připravovaných nebo rozjetých projektů a tak dále. Zatím je vše ve fázi rozjezdu a čísla nejsou nijak pozitivní - 36 fanoušků a každý den klesající počet aktivních uživatelů.
Proto jsem se rozhodla zkusit to přes blog - a nahnat si na stránky pár dalších lidí.
Pokud se vám tedy některé moje fotografie líbí a rádi byste viděli to nejlepší a nejrůznorodější, co podle sebe mám a jste uživateli Facebooku - neváhejte a staňte se fanoušky nebo si aspoň prohlédněte fotky a ohodnoťte je.

Odkaz je

zde

stačí jen kliknout.

Zpátky

20. března 2012 v 15:04 | Prinzeschen |  Alenka v říši divů
Nedá se nic dělat - vypadá to, že jsem zpátky.
Po několikaměsíční pauze jsem dospěla k názoru, že se můžu vrátit. Že můžu pokračovat v tom, co jsem kdysi začala a s čím jsem tak ze dne na den přestala. Vracím se jako někdo úplně jiný, s absolutně jiným přístupem, očekáváními a plány. V podstatě by se dalo říct, že s žádnými - žádné naděje, žádné přesně dané linie, nic.
Jak to tady bude vypadat? Netuším. Kam se pohneme? Nevím. Bude mě to ještě bavit nebo si dám tentokrát pauzu navždy? Ani na to neznám odpověď. Návrat je v podstatě tak impulzivní jako odchod na prázdniny - prostě jsem to chtěla udělat. I když se musím přiznat, že k návratu jsem pár důvodů měla - docela se mi stýskalo... A když jsem si pročítala starší články, postřehy z vysokoškolského života, básničky a další - přišlo mi to fajn moci to dělat znovu. Jen tak pro zábavu, bez jakéhokoli stresu - o to nestojím a toho už jsem si předtím užila dost. Bez jakéhokoli racionálního důvodu jsem to prožívala až moc. Tomu je konec.
Tentokrát si to hodlám užít :)