Chuťovka na český den

25. srpna 2011 v 19:44 | Prinzeschen |  Amerika
Tak kde začít...TCS měla v roce 2010 přesně čtyři studenty z jiných států. Byla jsem to já z České republiky, Mary z Jihoafrické republiky, Do-Gyun z Jižní Korey a Hannes z Německa. Každý z nás měl možnost mít svůj národní den a nějakým způsobem prezentovat právě svou zemi na ranním setkání. Jako první se prezentovala Mary, která je velmi talentovaná ve zpěvu a tak zpívala svou národní hymnu. Byl to krásný zážitek, po zádech mi přejížděl mráz. Mary má krásný hlas a navíc to zapálení, s jakým zpívala, bylo úžasné!!!
Druhá jsem měla být já. Zpívat sice umím - ale rozhodně ne tak dobře jako Mary. Bylo mi tedy jasné, že takovou ostudu si udělat nemůžu. Přemýšlela jsem, co jiného bych mohla předvést. Nakonec jsem se rozhodla, že něco uvařím, respektive upeču. Netušila jsem přesně, co by to mohlo být, ale nakonec padla volba na celkem jednoduché, ale chuťově vynikající tvarohové šátečky s marmeládou. Tento výběr měl hned několik důvodů - za prvé sladkosti v USA nejsou nic moc, takže jsem svým přátelům chtěla dopřát něco vážně dobrého; za druhé sladké má rád každý a za třetí u nás se to dělá často. Byl tu taky ten důvod, že já nejsem moc šikovná kuchařka a vaření mi nic moc neříká, takže jsem potřebovala něco jednoduchého. Ukázalo se, že zas tak lehké to nebylo - chyběly mi ingredience, jako například tvaroh, který v Americe buď nevedou, nebo mi prostě moje rodina vážně nerozuměla, co že chci použít, takže jsem nakonec místo s tvarohem skončila se žervé. Ale zvládla jsem to, s těstem si poradila, šátečky naplnila, upekla, obalila v cukru a nazdobila českými vlajkami. Ráno jsem je pak na obrovském tácu donesla do školy a podávala je při ranním setkání neboli Morning Meeting. Spolužáci a kamarádi byli nadšení, všechno spořádali, až se jim cukr od uší prášil. Nejvíc mě potěšil můj korejský kamarád Do-Gyun, který neustále opakoval, jak jsou výborné a ptal se, jestli si může vzít ještě.
Ze šátečků tedy nezbylo nic - jen tyhle fotografie, o které se s vámi můžu podělit a které jsou prvním (jediným a zřejmě posledním) důkazem o tom, že ve mně přece jen něco dřímá, co se vaření týče...



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 21:20 | Reagovat

Čechy mají dobrého reprezentanta :)
Taky bych si dala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama