Události

19. března 2011 v 10:26 | Prinzeschen |  (Ne)jen doma
Poslední měsíce lidského bytí jsou naplněny velkou spoustou důležitých událostí, které se dotýkaly nebo dotýkají snad každého a nikoho nemohou nechat chladným. Přijde mi, že se to všechno nahromadilo tak najednou a mám pocit, že se o tom na blogu musím zmínit...
  • První věc, která se mě dotkla, byl hrozící válečný konflikt mezi oběma Koreami někdy v listopadu nebo v prosinci. Zaprvé jsem člověk, který je totálním pacifistou a války neuznávám. Za druhé mám ráda pocit bezpečí a klidu, války mi nahánějí strach. Za třetí v tom bylo i něco osobního. Při svém pobytu v USA jsem poznala moc milého kluka právě z Koreji, který se stal mým dobrým kamarádem. Jeho rodina žije v Soulu, tedy nejvíce ohroženém městě. Bylo mi líto jeho i jeho blízkých, nechtěla jsem, aby se někomu něco stalo. Opravdu se mi ulevilo, když se konflikt aspoň na krátkou dobu uklidnil a od té doby nebylo o žádné válce ani slyšet. Přesto by to ale mělo být varování - Severní Korea má jaderné zbraně, vedou ji šílenci a může být opravdu nebezpečná nejen svým sousedům.
  • Případ Anička. Když započal, byla jsem pryč. Přesto jsem však vnímala každý jeho aspekt, každou novou zprávu a tak nějak doufala, že bude mít šťastný konec. Nemá. Nechci to tu nějak víc rozebírat, myslím, že na to ani nemám právo. Chci jen říct, že mě při každém takovém případu mrazí v zádech a nedokážu pochopit krutost některých lidí, kteří žijí mezi námi.
  • Zemětřesení a následká tsunami v Japonsku - další otřesná událost, která potkala náš svět. Protože studuji podobně zaměřenou školu, vím, že zemětřesení je naprosto přirozená věc, která vzniká třením dvou litosferických desek. Velké zemětřesení může vyvolat i tsunami. Oba dva faktory pak společně ničí a zabíjí. Je to sice přirozené a je to čistě jen v rukou přírody, která na nás, jak se zdá, dělá Bububu, přesto je to ale strašné. Tolik mrtvých, tolik zraněných a nemocných. Zničený majetek, rozbité rodiny, země se skoro složila...A do toho jejich jaderné elektrárny. Zabezpečné, jak nejlépe to jde, ale ne stavěné na 7,5 metrovou tsunami. Hrozící jaderný spad a "druhý Černobyl", jak píšou některé noviny. Nepředstavitelné a hrůzné. Moc tragédií najednou, zdá se mi...
  • A poslední - Libye a její šílený vůdce Kadáffí hrozící nejen povstalcům, ale i celé Evropě. Válka, která nemá daleko k vypuknutí. Evropa a Amerika už sbírá své vojenské síly a chystá se k napadení. Egypt a Tunis se zvládl zbavit nedemokratických a vyděračských systémů. Libyjští občané chtějí také. Jenže jejich protivník se ukázal mnohem šílenější a silnější, než se kdy zdál. Zabíjí nevinné a revoluci chce potlačit. Což se mu zatím daří. Možná to celé skončí válkou. A to je zase to, co mě děsí. Ne, že bych věřila, že srovná Evropu se zemí a zbyde tu jen zmar a prach, ale jak jsem psala již na začátku - jsem pacifista a nemám války ráda....
    Bohužel v tomto případě mám asi smůlu - včera totiž došlo k útoku Francouzů a Velké Británie na Libyi. Jo, já to chápu, něco se s tím udělat musí. Ale beztak mám trochu obavy.
  • Tento článek aktualizuji s další smutnou událostí, která se stala. Umřel Knut. Před čtyřmi lety narozený malý bílý lední medvídek, kterého si zamilovala celé Německo a který byl tak nádherně roztomilý. Byly mu čtyři roky, když se nečekaně zhroutil ve svém výběhu a spadnul do vodní nádrže. Zjistili, že už se mu nedá pomoc. Myslím si, že umřel na zlomené srdce. Jeho táta - člověk, který ho vypiplal v době, kdy ho jeho medvědí máma odmítla - totiž také zemřel. Je to sice už 3 roky, ale kdo ví, jak dlouho se tenhle chlupáč trápil...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama