Únor 2011

Novinky z blogova

28. února 2011 v 10:46 | Prinzeschen |  Alenka v říši divů
Tak jsem se zase pustila do nějaké té nové práce na blogu.
  • Změnila jsem design a to tak, že teď jsem konečně spokojená. Ten kytarový se mi sice líbil, ale...pořád mi na něm něco nesedělo (to asi jak jsem fotku špatně upravila a trochu přetáhla do kytary. Jenže jsem pak byla líná to upravovat). A tak jsem to tady nakonec změnila všechno. No a myslím, že takhle to tu bude vypadat delší dobu, protože se mi to vážně líbí.
  • Další novinka vlastně ani tak není novinkou. Rubriku o mém korálkování tu mám už dlouho. Jenže poslední dobou jsem vyráběla víc, než je zdrávo a začala se mi hromadit spousta bižuterních výrobků. A tak jsem si řekla, že je na čase trošku změnit infrastrukturu této rubriky. Objevil se tedy nový velký celek "Korálky", který je dále rozdělený na pododdělení a to největší z nich tvoří rubrika "Šperky". Sem postupně přesunu všechny již vytvořené články, které se ale také dočkají drobných úprav. Například názvy. Rozhodla jsem se, že jako správná "výrobní společnost" bych měla každé své sadě, kterou jsem vyrobila za nějakým účelem, dát také nějaké jméno. Vidím to tak, že právě tohle bude ten nejtěžší krok. Znám se - a názvy mi vůbec nejdou...
  • Nevím, kdo z vás, kdo tu právě "straší", mě navštěvuje pravidelně, ale mám dotaz. Zrovna píšu novou povídku a tak nějak se mi do hlavy vloudil nápad ji tu zveřejňovat jako kdysi mou "kroniku" o Claire. S tou se to sice trošku zkomplikovalo, když jsem měla tendence ji vydat v nakladatelství, a musela jsem ji odsud smazat, protože by bylo hloupé mít ji na internetu, když by to měla být "kniha" - což nakonec stejně nevyšlo, protože v nakladatelství mě odmítli s tím, že nezapadám do jejich redakčního plánu a od té doby jsem se ještě nerozhoupala zkusit to někde jinde, protože vlastně ani nevím kde. Zveřejnit už se mi jí ale taky nechce, protože si říkám, co když to zase někde zkusím a ono to třeba vyjde (což je dost naivní myšlenka, ale dobře). Tak mám jen obavy, aby to s touhle povídkou, s kterou také začínám mít velké plány, nedopadlo podobně. Na druhou stranu při zveřejňování věcí o Claire, mi mí čtenáři tady na blogu pomáhali v tom to nevzdat a psát stále dál. Myslím, že i oni se velkou částí podíleli na tom, že jsem to vůbec někdy dopsala. A tak si říkám, že by mě mohli podporovat i v psaní tohohle díla. Koneckonců možná bych se měla vzdát těch velkých věčných iluzí na to, že někdy vydám opravdovou knihu, a být vděčná prostě jen za to, že někde na světě existuje místo, kde mohu bez problémů publikovat, to co jsem vytvořila a užívat si těch několik svých čtenářů přesně tak, jako to dělají i ostatní....
    Každopádně napište, vy kdož máte zájem, jestli byste stáli o to, abych sem tu svou novou šaškárnu vyhodila :)



Zůstaň

28. února 2011 v 10:06 | Prinzeschen |  Básničky
Ptají se, co vlastně ženy chtějí.
Co chci?
Chci jen, abys zůstal.
Abys zůstal se mnou.
Dívkou či ženou,
kdo ví.
S tou bez minulosti,
s tou co nemá žádné zítřky.
Zůstaň!
Se mnou pij.
Žij!
Pro okamžik
a tím okamžikem pouhým.
Víc stejně nemůžu nabídnout.
Jen krátký mžik štěstí.
Než přijde konec.



Citáty 4

26. února 2011 v 18:56 | Prinzeschen |  Citáty
* Pokud si myslíš, že víš, co jsem chtěla říct tím, co jsem řekla, nevíš vůbec nic.
* Kdybych věděla, co vše uvidím a uslyším na tomto světě, raději bych se narodila slepá a hluchá. Ušetřila bych si zklamání i bolest.
*Společnost se skládá z několika základních stavebních kamenů - předsudků, nenávisti, pokrytectví a falše.
* Nechápu, proč mě lidé vůbec nechápou.
* Společný nepřítel spojuje přátele víc než to ostatní.
* To, co se nám líbí na chování druhých, obvykle sami neděláme.
* Láska je jedno velmi nebezpečné nedorozumění.
* Vzpomínky jsou prý krásné. Ve skutečnosti jsou ale jen bolestivou připomínkou toho, co už se nikdy nevrátí.
* Sny jsou ten nejcennější poklad, který máme. Ostatně proto se nás o ně většina lidí snaží připravit.

Citáty 3

24. února 2011 v 22:02 | Prinzeschen |  Citáty
* Naše stíny o nás často prozrazují víc, než bychom si přáli.
* Není nic horšího, než se stále jen ohlížet za svým stínem a nevidět tak cestu vpřed.
* Strach nám šlape na paty, protože ví, že tam je od dob Achilleových naše nejslabší místo.
* Dívej se strachu zpříma do očí. Třeba se lekne víc než ty.
* Lidé se bojí tmy. Ale ve tmě se neskrývají stíny.
* Cesta vždycky někam vede.
* Křižovatky jsou od toho, aby člověka mátly. Přesto se jim nikdy nevyhne - ani na silnici, ani v životě. V tom nejlepším případě aspoň potká zajímavé lidi řídící zajímavá auta.
* Je těžké odhalit svou tvář. Modřiny po úderech totiž bolí.
* I opatrná chůze je víc než jen sebejisté stání.
* Neotáčím se k lidem zády. Jenom tak snadno nedávám v sázku svou tvář.

Need some Help

21. února 2011 v 17:40 | Prinzeschen |  Říše upírů a víl
Na školu a na povinnosti se obvykle nadává. I já to dělám - a dost často. Jenže když je vám tak špatně, že se vám nechce vůbec nic dělat a že myšlenky ve vaší hlavě si při ničem beztak nedají pokoj, pak jsou úkoly a povinnosti to jediné, co vás může zachránit. Aspoň na chvilku je pak v hlavě ticho...
Aspoň na tu chvíli...
by Prinzeschen

*All the Same*

20. února 2011 v 19:50 | Prinzeschen |  Říše upírů a víl
Rasismus se v poslední době dost často aplikuje hlavně na to, když někdo mluví o Romech. Že to vlastně není ani správný název - protože Romové jsou stejná europoidní rasa jako my - to už je jedno. Že ale lidé jsou rasisti celkově, to už tak jedno není. Češi jsou v tomhle hrozný národ. Odsuzují černochy, nemají rádi Asiaty, jsou rasističtí, xenofóbní, homofóbní a kdo ví, co ještě. Radši to ani nechci vědět.
Jenom bych ráda řekla, že je to pěkná blbost. Rasismus je dost uhozená teorie, která staví jednu rasu nad druhou, i když vlastně nemá vůbec proč. Rasismus je přihlouplá ztráta času, která jenom živí nenávist a otravuje tím život nejen ostatním, ale hlavně vám samým. Nenávist je totiž pěkně vyčerpávající a plní život jen další nenávistí. Jednoduše řečeno - z nenávisti nikdy nemůže vzniknout nic dobrého. Rasismus je něco, co z vás dělá přízemní hlupáky, kteří kvůli svým předsudkům přicházejí o spoustu skvělých a nových poznání. A vážně vím, o čem mluvím. Potkala jsem ve svém životě už pár lidí jiné pleti a všichni byli milí, chytří a bezelstní.
Samozřejmě, že nepopírám to, co je evidentní. Někdy se nějaký ten problém objeví a jeho viníkem je právě člověk, který není stejný jako my neboli "bílý". Jenže ruku na srdce - kolik "bílých" dělá špatné věci? Nedali by se napočítat snad ani na všech prstech na našich končetinách. Jenže tomu se tolik pozornosti nevěnuje...
A co se tím vlastně snažím říct? Je hloupost soudit člověka už předem jen proto, že patří do nějaké skupiny. V každém společenství se totiž najde někdo, kdo je špatný, ale stejně tak i mnoho těch, co jsou dobří. Buďte naštvaní na toho, kdo vám něco udělal, buďte naštvaní na něj jako na člověka, na něj jako na individuální bytost, která je hrozná, ale nepodléhejte hloupým rasistickým teoriím, které odsuzují celé skupiny, aniž by věděli proč. Člověk by se neměl hodnotit už předem jenom podle toho, jak vypadá, jaké má vlasy, barvu kůže , k jaké patří rase nebo podle toho co nosí na sobě. Člověk by se neměl soudit jen podle předsudků, které se nám po léta vnucují a které blbnou naše mozky hláškami typu "každý černý je špatný." Člověk by se měl nejprve poznat...
A lidé by se už konečně měli naučit to, že opravdu záleží jen na tom, co má člověk uvnitř. A leckterý idealizovaný "bílý" může být větší svině než ten tolik haněný a podceňovaný "černoch".
by Prinzeschen

Bloudím

20. února 2011 v 9:14 | Prinzeschen |  Básničky
Bloudím
ve dvou hvězdách,
co usadily se na tváři
a všichni světoví hvězdáři
obdivují se jejich kráse.
Bloudím v tvých očích.

Bloudím
v hedvábném sametu,
jenž vlní se jako vlnobití
a mé prsty často chytí
do své pasti.
Bloudím v tvých vlasech.

Bloudím
jemně ti po těle,
nejsme už jenom přátelé.
Už léta je vše jiné
a málokdy mě mine
touha bloudit.
Bloudím v tvé lásce.
by Prinzeschen

Zdá se...

20. února 2011 v 9:11 | Prinzeschen |  Básničky
Zdá se, že srdce přestává bít,
zdá se, že dýchám jen napůl
a já chci přece žít…
Zdá se, že odchod tvůj nezvládnu,
zdá se, že žhavou jámou se propadnu
do pekla horoucího…
Do pekla samoty a utrpení,
do světa, kde tebe už není.

Zdá se, že ani já nezvládnu odejít,
zdá se, že dýchám, jen když s tebou můžu být.
Zdá se, že země se točit přestává,
i když se tohle obvykle nestává.
Že věcem tak moc propadám.
Natož lidem, to se ovládám.
Bez tebe jako cizinka ztracená
v osidlech smrti navěky lapená…

Bez dechu…
14