Prosinec 2010

Nový rok

31. prosince 2010 v 10:08 | Prinzeschen |  Básničky
Za okny sníh, prskavka v ruce prská,
na lepší doby v příštím roce se blýská.
Že čas plyne jako voda v řece,
to víme dobře všichni přece.
A tak příchod nového roku,
zapijeme spoustou moku.
Společně to oslavíme,
s přáteli se pobavíme.
Jídla sníme hromady,
zkouknem hloupé pořady.
Pár rachejtlí zapálíme,
div si prsty nespálíme.
Novoroční políbení,
šampaňské už dávno není.
A předsevzetí novoroční?
Užít si zas tahy noční!

Šťastný nový rok!
by Prinzeschen



"Radost"před koncem roku

30. prosince 2010 v 9:20 | Prinzeschen |  Říše upírů a víl
Žít se mnou, to ve skutečnosti vůbec není jednoduché. Vím sice, co bych měla dělat, ale bohužel to nikdy nedělám. Tak třeba - měla bych cvičit. Jenže mě to nebaví. Měla bych jíst zdravě, abych ve stáří nebyla nemocná a nedostala infarkt nebo mozkovou mrtvici, jenže na to vždycky nějak zapomenu, když otvírám lednici a mám fakt velký hlad. Měla bych být pozitivní, protože pak by celý svět byl krásnější a lidé, včetně mě, šťastnější. Kromě toho by se mě tak nedotýkaly různé věci, jako třeba že moje "adoptivní máma" z rodiny v Americe má rakovinu prsu, což je ke konci roku vážně "úžasná" zpráva, nebo že můj debilní bratranec nechal svého čtyřletého psa sežrat síťku od stromečku a ten včera umřel. Měla bych být pozitivní, abych nad tím mávla rukou a řekla si, že to bude dobrý. Pak bych se taky neměla tak hodně stresovat, nebo jednou vážně umřu na infarkt (bez ohledu na množství nezdravého jídla, které jsem požila) nebo budu mít žaludeční vředy a bude mě to pekelně bolet. Měla bych se učit častěji - jenže kdybych udělala ještě tohle, zbláznila bych se a nemusela řešit ani jednu z výše jmenovaných věcí...°_°

(Jo - a ještě jsem zapomněla, že bych měla ignorovat blbce...Jenže oni jsou tak vlezlí, najdou si mě prostě všude a náladu mi beze všeho rádi zkazí.)
by Prinzeschen

Živá mrtvá

29. prosince 2010 v 9:56 | Prinzeschen |  Básničky
Vítej, jak se máš?
Nějak bledá se mi zdáš.
Bílá tvář a černé vlasy,
divně rozmazané řasy.
Modré rty a smutné oči,
schováváš je pod víčka.
Jak panenka maličká
z porcelánu
v hvězdném lánu.
Vyhublé máš smutkem líce,
prozáří tě světlo svíce.
Průsvitná jak duch,
náhle ztěžkl vzduch.
Co se ti už zase stalo?
Co tentokrát tě tolik vzalo?
Že už tady zase stojíš,
rány otevřené hojíš?
Přestaň se pořád jen ptát.
Já vím, chceš však odpověď znát.
Na otázku proč, tak často umíráš,
sama v sobě všechno vzdáš.
A jen v zrcadle sleduješ bílý stín,
který zbyl z vůně kopretin.
Které jsi kdysi měla ráda.

Ano, proč mrtvá jsem zas?
Proč popírám čas?
Proč srdce v hrudi přestává mi bít?
Proč celý svět se musí vždy zastavit?
Proč pak jen před zrcadlem monolog vedu?
Proč už jsem zemřela tolikrát a žít přesto svedu?
by judith

Ti druzí

28. prosince 2010 v 10:29 | Prinzeschen |  Básničky
Jedni mají všechno,
jiní zase nic.
Jedni mají rodinu,
jiní z ulic spodinu.
Jedni mají lásku,
jiní levnou krásku.
Jedněm srdce buší,
druzí smrt už tuší.
Jedni mají naději,
jiné skolí později
nekonečný strach.
Jedněm srdce v hrudi pěje,
jiné jenom kámen hřeje.
Jedni mají válku,
jiní zase mír…
by Prinzeschen

Padlá

26. prosince 2010 v 18:12 | Prinzeschen |  Básničky
Vlastní myšlenky mě trýzní.
Už zase umírám žízní…
Ve vlnách žalu se topím.
Nikdy nepochopím.
Sama sebe.
Často peklo,
jindy nebe.
V mojí hlavě vládne.
Kdo to se mnou zvládne?

Padlý anděl z nebe,
jehož prázdno zebe
v oblasti srdeční krajiny.
Tak to jsem já, zcela nevinný
střípek z kusu ledu.
Sebe zvládnout nedovedu.
Když zrcadlo rozbíjím,
silný kafe popíjím
a řežou mě střepy.

(Musel by být slepý.
Aby nechtěl odejít.
Je to těžké s bláznem žít.)
by Prinzeschen

All the Same

26. prosince 2010 v 10:45 | Prinzeschen |  Vector
Další z kolekce proti rasismu...
by Prinzeschen
Autor:
Použitý program:
Photoshop
Datum výroby: 24.prosince 2010

Merry Christmas!

24. prosince 2010 v 16:06 | Prinzeschen |  Vector
Z vánoční dílny :)
by Prinzeschen

Vánoce 2010

24. prosince 2010 v 9:36 | Prinzeschen |  Alenka v říši divů
Co říct o letošních Vánocích? Jsem ráda, že je sníh. Minulé roky jsem totiž tuhle bílou chladivou nadílku docela postrádala. Letos sice dost zavařila silničářům a věřte, když se ráno brodím do školy ve sněhu po kolena, nemám z toho vůbec radost. Ale podívaná z okna konečně stojí za to a připomíná, že je tu vánoční čas. Což mě těší. Dokonce tak moc, že jsem si byla i zasáňkovat. A jaká to byla panečku dřina - už jsem přece jen trošku odrostla z dětských let, kdy mi nedělalo problém vyběhnou nějaký ten kopeček třeba stokrát za hodinu a pak se vesele svézt dolů. I přes tyto, řekněme "technické potíže" způsobené mým vysokým věkem, jsem si to ale moc užila.
Na okně mi visí kometa, kterou po večerech zapínám a ona si tak krásně a bezstarostně svítí. Z repráků se linou různé klidné melodie - od vánočních koled až po nějakou tu Norah Jones, jejíž kouzlo jsem objevila teprve nedávno. Stromeček jsem letos ozdobila už dříve, abych se mohla kochat jeho krásou a na Vánoce dočista nezapomněla. Letos je fialovo-stříbrný a myslím si, že se mi vážně povedl. Přáníčka už jsem taky rozeslala, hlavně tedy přátelům do Spojených států. Dárky jsem včera poctivě zabalila. Nevynechám jeden jediný vánoční film, zpívám si "All I want for Christmas is you...", ujídám cukroví a piju vánoční čaj s příchutí švestky a skořice...
Může se to zdát jako vánoční idylka - a ano, pravděpodobně zapadám do té skupiny lidí, kteří s Vánocemi ještě nejsou tak naštíru, ale přesto...Letos je všechno nějaké jiné. Dárky jsem sháněla na poslední chvíli, byla jsem úplně bez nápadu a bez peněz. To se mi obvykle nestává. Stres ze školy a všechna ta práce, která se na nás navalila, navíc způsobily, že jsem příchod Vánoc vůbec nepostřehla. Prostě jsem se dál učila, psala maturitní otázky a nervovala se nad závěrečkou. (Nerada to říkám, ale všechno jmenované mě čeká i po většinu vánočních svátků - maturitní otázky, psaní závěrečky a hlavně to nyní nenáviděné učení). Vlastně jsem skoro celý prosinec prožila se špatnou náladou. (Až na pár výjimek - jako třeba koncert milovaných Mandrage.) A to se tak trochu přeneslo i do dnešního dne. Ne, že by moje nálada byla úplně na odstřel, ale...postrádám tu pravou vánoční příchuť. Nehledě na to, že lidé už nějak zapomněli na to, že Vánoce jsou svátky "klidu a míru" a člověk by si měl odpočinout a radovat se. Místo toho všichni jen zuří, jsou nepříjemní a hloupí, mají v palicích úplně prázdno, hádají se a trápí mě...

Ale dost negace - je přece Štedrý den! Tak Vám všem přeji krásné svátky, hodně dárečků, hodně dobrého jídla, hlavně dobrou společnost a skvělou náladu!
by Prinzeschen

Kufr bez lásky

22. prosince 2010 v 10:50 | Prinzeschen |  Básničky
Balím si kufr. Odcházím.
Věci jen tak tam naházím.
Balím kufr života svými starými lety.
Stříbrný klíček k svátku od mé tety.
Z dětství vlasů pramínek,
přidám šedý kamínek.
Kam jen zmizel plamínek
mého štěstí?
Bundu starou obnošenou.
Jednu fotku zaprášenou
lidí, co jsem milovala.
Pár papírů, co jsem kdysi psala.
Starého plyšového psa, jehož plyš už zvadl.
Čajový servis, jenž mi párkrát spadl.
I ošoupaný dlouhý kabát,
knihy, co dávaly mi zabrat.
Pár barevných tužek, jedno plátno bílé.
Černobílé korálky, jenže bývaly mi milé.
Výhled z okna ujistí mě, že už musím jít.
Něco se však děje, kufr nejde uzavřít.
Na posteli sedím - zoufalá,
z rádia zní píseň pomalá.
Kterou odněkud znám…
Kufr znovu otvírám.
Zapomněla jsem totiž přibalit lásku…
by Prinzeschen

Opilé sloky

21. prosince 2010 v 20:06 | Prinzeschen |  Básničky
Škrtám, zuřivě škrtám,
jména, věci, děje.
Nad sklenicí vína.
A pero se mi směje…
Škrtám věty a trhám stránky
ze sešitu starého.
Ze sklenice je láhev,
chce to něco dobrého.
Červeného, co žíly zahřeje.
Bílého, co štěstí popřeje.
Se mnou se zasměje.
Když šíleností zase žiju.
Nad minulostí jenom piju.

Chlastám...
Zuřivě škrtám kapitoly se svýho života,
z tý špíny, co tu ještě zbyla.
A fakt nemám chuť být milá.
Protože to stejně nemá cenu.
Nikdo nikdy nezkrotí ženu.
Když škrtá chlapa ze svýho života.
Zas chlastám to hnusný víno jen.
Dneska je dost opilej den.
Na to dát si sbohem…
by Prinzeschen