Květen 2010

Americká - VIII.(8)

31. května 2010 v 18:04 | Prinzeschen |  Americká
Den osmý:
Náš páteční den začal dost brzy - ve škole totiž máme jednou za čtrnáct dní od půl osmé laboratorní praktika z chemie. Věřila jsem, že Britt se to bude líbit - ne že bychom snad dělali pokusy na úrovni "škola vybouchne", ale přece jen nějaké naše praktické činnosti jsou mnohem zajímavější než nudná teorie ostatních hodin. Zpočátku se opravdu zkoumavě dívala a mně se zdálo, že ji to zajímá. Ovšem po pár minutách to vzdala a dala se do čtení. Inu - Britt nemá chemii moc ráda, stejně tak jako naše ostatní odborné předměty, její parketa je umění. Nelze jí to vyčítat, a pokud kniha, kterou četla, byla vážně dobrá, tak proč vlastně ne… Praktika utekla celkem rychle a k tomu i celý školní den. To potěšilo hlavně mě, protože už jsem se opravdu nemohla dočkat, až škola skončí. Na odpoledne jsem totiž měla vymyšlený pěkný plán, který by se mohl líbit i Britt. V městské galerii totiž byla nová výstava a to výstava dřevěných ručně vyřezávaných loutek. Tam jsem samozřejmě plánovala jít a fotit. A jak jsem řekla, tak se také stalo. Po obědě jsme sbalily do tašek naše foťáky, nějaká ty drobné a vrhly se vstříc našemu městu a naší galerii. A stálo to za to. Výstava byla opravdu okouzlující, loutky nádherně vyřezané, vybarvené i oblečené, navíc jsme směly udělat tolik fotek, kolik jsme chtěly a toho jsme samozřejmě využily. Já byla nadšená, a jak se ukázalo, Britt taky. Tohle byl totiž šálek její kávy. Od té doby mi bylo jasné, že za různými formami umění spolu budeme vyrážet častěji. Na konci naší prohlídky nás navíc čekalo příjemné překvapení - pán, který v galerii pracoval, nám věnoval několik dárků zabývajících se Litvínovem a jeho okolím. Myslím, že tohle byl jeden z prvních letáčků, které Britt dostala a byl to zřejmě přesně on, který spustil naši sběrovou mánii. (O tam, jak Britt odlétala s kufrem nabitým materiály, letáčky, průvodci a dalšími papírovými nesmysly až později…).
Přestože prohlídka loutek nám zabrala nějaký ten čas, před námi bylo ještě dlouhé odpoledne. A protože akce už jsme měly opravdu dost, zvolily jsme možnost relaxování u filmu. Vyzvedly jsme Pana Božského, spolu s ním se utábořili v našem bytě a vybrali si film Rekviem za sen, což je vskutku zajímavý, ale poněkud tvrdý film. Přesto nás zabavil i na zbytek odpoledne. Den utekl jako voda a protože byl opravdu dlouhý, spokojeně jsem padla do peřin. První týden našeho česko-amerického soužití byl za námi…

Americká - VIII.(7)

29. května 2010 v 19:36 | Prinzeschen |  Americká
Den sedmý:
Čtvrtek probíhal v podstatě podobně jako středa. To víte - škola. Vymluvit se z ní nemůžete ani, když máte velmi vzácnou návštěvu a vůbec se vám do ní nechce, protože byste radši dělali něco úplně jiného (třeba jely na nějaký výlet). A tak jsme se s Britt ráno vydaly do té mučírny a nějak to tam přežily. Lidé už si na přítomnost dalšího člověka zvykli a v podstatě už jsem od nich nečekala nic zlého (spletla jsem se, ale o tom až v budoucnosti. Víte, lidé u mě ve třídě jsou dost nevypočitatelně necharakterní.) Nedá se říct, že by hodiny utíkaly, spíše se vlekly jako hlemýžď po dešti, ale nakonec přece jen nějak skončily - a to bylo důležité. Z Britt jsme nezaváhaly ani chvilku a vyběhly ze školy ven do našich vlastních světů a plánů.
Ten den bylo opravdu pěkné počasí. Takže jsme se po krátké domluvě vydali i s Panem Božským na naše oblíbené Loučky. Sice jsme tam už byli, ale protože je to asi nejkrásnější místo u nás ve městě, bylo jasné, že ne poprvé a naposled, ale že tam budeme dost často. S sebou jsme vzali deku, frisbee, penízky na nějak dobroty a Britt samozřejmě nezapomněla přibalit své věci na malování. To nezapomněla nikdy. (A bylo to dobře - ten den nakreslila vážné krásné obrázky). Abych ale nepředbíhala…Pomalou chůzí jsme se loudali k našemu cíli - ono to rychle ani nešlo, bylo totiž příšerné teplo a dusno a bůhví co ještě. Když jsme dorazili, rozbalili jsme si deku a rozvalily se na ni. Chvíli jsme věnovali pozornost krásnému zlatému labradoru, který si hrál se svým páníčkem a paničkou a neustále chytal míček. Britt se to, myslím, moc líbilo. Je totiž milovnice všech zvířat, zejména však psů. Ten pohled ji dokonce tak inspiroval, že okamžitě sáhla po štětci a pustila se do malování. My s Panem Božským jsme ji nechtěli rušit - to se umělci dělat nemá a já sama to nesnáším, když píšu a někdo na mě mluví. Tiše jsme se tedy vypařili - ale samozřejmě s upozorněním, že jdeme pryč -
a házeli si s létacím talířem. Byla to zábava. Když Britt domalovala, přidala se k nám a pokračovali jsme ve sportovním odpoledni. Čas utíkal tak, že jsme to ani nevnímali. Slunce se stále drželo nad našimi hlavami, i když od lesa už k nám dopadal stín. Ten nás jako první upozornil na to, že je čas jít domů. Sbalili jsme si svých pět švestek a stejně pomalou chůzí jako předtím nahoru se teď vydali dolů. Cesta stejně utíkala nějak rychleji a my zanedlouho byli doma. Daly jsme si s Britt jídlo, už ani nevím, co to bylo, já se vrhla na další věci do školy a Britt pracovala na počítači.
Další den byl za námi a vypadalo to, že čas si s námi servítky rozhodně brát nebude…

Jednorožci

26. května 2010 v 14:51 | Prinzeschen |  Na plátně
Světlý a temný jednorožec - pomohla jsem si předlohou.
52

Claire (2)

22. května 2010 v 10:13 | Prinzeschen |  Na plátně
Trochu jiné ztvárnění Claire... Mimochodem - nuda ve škole ;)
51

Děvče

20. května 2010 v 19:28 | Prinzeschen |  Na plátně
Nuda ve škole :)
by Prinzeschen

11. Mužsko-ženský chaos

19. května 2010 v 18:25 | Prinzeschen |  Chaosy
Sedím tak na židli ve svém malém světě,
ve svém pokoji se čtyřmi stěnami
a přemýšlím, jak shrnu v jedné větě
problém mužů s námi ženami.
Vlastně ani nevím, jestli nějaký existuje.
Vědci z různých států však tvrdí, že tu je.
A tvrdily to i velké kapacity,
které nabyly tak velké popularity.
Když řekly, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše,
o nevhodném prostředí těchto planet zřejmě netuše.
(Prostředí pro život myslím - samozřejmě.
Ale to vám dávno došlo zřejmě.)
A jiní tvrdili zase jiné věci,
nechci tu opakovat známé kecy,
kterými nás krmí všude.
Vždyť to brzo nuda bude.
Zkusme vynechat všechny ty rozdíly,
které se prý na odlišnosti podílí.
Zkusme vynechat to, že jsme z jiných světů
na chvíli vypnout světla článků z internetů,
kam vědci sáhodlouze psali
o tom, co zas vyzkoumali.
Jak máme jiné mozky a jak se nemáme mít rádi,
jak vlastně nikdy nemůžeme být jen kamarádi.
Protože to prý nejde.
Co mi na tom sejde.
Jen jsem chtěla říct, milí čtenáři, lidé milí,
že i takový vědec se občas krutě zmýlí.
Třeba zrovna ve vztazích mužů a žen,
vztahy nejsou řádky popsané jen.
Je to mnohem víc
a vlastně neznám nic,
co by jim tvar dalo.
Trochu mě to vzalo.
Tak já už budu končit,
chci se s vámi loučit.
Jen přidám pár závěrečných vět,
jen tak, aby rozsvítil se svět:
Nevěřte všem chaosům, co na internetu čtete
a ať jste žena nebo muž, pořádně se vyblbněte.
by EaterOfWorlds

Mike

19. května 2010 v 17:52 | Prinzeschen |  Na plátně
K nakreslení jsem si tentokrát vybrala druhou ústřední postavu a to je Mike (z kterého zde není moc vidět). Konkrétně se jedná o situaci, kdy jednou večer opouští Claire a ona se jen dívá, jak odchází, zatímco zapadá slunce - nedokáže mu nic říct, i když má zlé tušení...
45

Oko - barva

16. května 2010 v 9:58 | Prinzeschen |  Na plátně
Rozhodně to není nic speciálního, jen takové hraní se štětcem :) Vybarvená verze oka...
39

Claire

16. května 2010 v 9:54 | Prinzeschen |  Na plátně
K namalování jsem si vybrala scénu, kdy Claire stojí ve slepé uličce a má pocit, že se na ni valí zdi. Tuto scénu (tento obrázek) mám v plánu použít jako obálku, kdyby mi snad kniha někdy vyšla :D
V první části je kresba vybarvená, v druhé části se jedná pouze o nákres černým zvýrazňovačem.
27

Vždyť já tebe taky...

13. května 2010 v 18:03 | Prinzeschen |  Básničky
Miluju tě, zašeptala jsem
a vítr odnesl tu větu,
aby ji řekl celému světu.
Čekala jsem, co řekneš
ale jen ticho znělo.
Jen to mi odpovědělo.
Že nemiluješ už mě víc.
Ze všeho najednou nezbylo nic.
Zbyla jen ta slova.
Už nikdy zas a znova
mi nebudeš říkat,
to co jsem chtěla slýchat.
To, co mi umožnilo dýchat.
Aspoň na tu chvíli krátkou.
Náhle stojím před oprátkou.
Utkanou z vláken sametu
a připravená k odletu.
Do světa samoty,
kde nebudeš už ty.
Už na krku mi visela,
už jsem s větrem svištěla -
když tu znenadání,
ne, nebylo to zdání,
objevil ses tu a hned
zachránil jsi celý svět.
Když řekl jsi tu bezvýznamnou větu,
těch pár slov bez příkras:
"Miluju tě celý čas."
A tam někde v nebi mezi mraky,
zní mé šťastné: "Vždyť já tebe taky."
by killerladybugs