Září 2009

Michael Jackson - They don't care about us

29. září 2009 v 17:22 | Prinzeschen |  Překlady

Skinhead, dead head
všichni jsou zlí.
Situace, hněv
všichni se obviňují
Doma, ve zprávách
Všichni jsou mizerové
Bang, bang , smrtící střela
Všichni se zbláznili

Všechno, co chci říct je to,
že je ve skutečnosti nezajímáme
Všechno, co chci říct je to,
že je ve skutečnosti nezajímáme

Bijte mě, nenáviďte mě
Nikdy mě nemůžete zlomit
Určujte mi, roztřeste mě
Nikdy mě nezabijete
Lžete mi, žalujte mě
Všichni mi to dělejte
Kopejte mě, ničte mě
Ať jsem černý nebo bílý

Všechno, co chci říct je to,
že je ve skutečnosti nezajímáme
Všechno, co chci říct je to,
že je ve skutečnosti nezajímáme

Řekněte mi, co se stalo s mým životem
Mám ženu a dvě děti, které mě milují
Nyní jsem oběť policejní brutality
Jsem unavený z toho být obětí nenávisti
Sebrali jste mi mou pýchu
O proboha.
Dívám se na nebe
Snad splní své proroctví
A osvobodí mě

Skinhead, deadhead
Všichni jsou zlí.
Pýcha, spekulace
Všichni se obviňují
Doma, ve zprávách
Všichni jsou mizerové
Černý muž, černý bratr
hodí tvého bratra do vězení

Všechno, co chci říct je to,
že je ve skutečnosti nezajímáme
Všechno, co chci říct je to,
že je ve skutečnosti nezajímáme

Řekněte mi, co se stalo s mými právy?
Jsem neviditelný, protože mě ignorujete?
Vaše prohlášení mi nyní slibovalo svobodu
Jsem unavený z toho být obětí hanby
Spojovali mě s třídou se špatným jménem
Nemůžu uvěřit, že tohle je země, odkud pocházím
Víte, že opravdu nenávidím, když to říkám
Vláda to nechce vidět
Ale kdyby žil Roosevelt
Nenechal by to jen tak být, ne ne…

Skinhead, deadhead,
všichni jsou zlí.
Situace, spekulace,
Všichni vedou spory.
Bijte mě, udeřte mě
Nikdy mě nemůžete rozbít
Uhoďte mě, kopněte mě
Nikdy mě nedostanete

Všechno, co chci říct je to,
že je ve skutečnosti nezajímáme
Všechno, co chci říct je to,
že je ve skutečnosti nezajímáme
Některé věci v životě, oni nechtějí vidět,
ale kdyby žil Martin Luther
Nenechal by to být

Skinhead, deadhead.
Všichni jsou zlí.
Situace, segregace,
všichni se obviňují.
Doma, ve zprávách
Všichni jsou mizerové
Kopněte mě, udeřte mě
Neříkejte, co je zlé a co dobré

Bolestivá

26. září 2009 v 19:02 | Prinzeschen |  Básničky
Rozbité zrcadlo visící na zdi
a pohled odvrácený kamsi do dálky.
Ve střepech zmítající se tělo
a poslední nevinné sny,
ukryté do černé obálky.
Černé jako noc,
v níž odlesky hvězd odhalí unavenou tvář,
zjizvenou bolestí
strhanou starostí.
Bez prostých lidských radostí.
Odhalí osamělou duši
Prázdnou a bezradnou.
Uvězněnou za mřížemi z kostí,
kletbou proradnou.
Pár slov roztrhá naděje,
rozlije do žil hořkost a chlad.
Nastává vojna, ne mír,
nastává zápor, ne klad.
A přesvědčit pak sama sebe o právu žít,
je těžší, než si kdokoli byť s fantazií, umí představit.
Bolest je jako jed,
který pomalu proniká trávicí trubicí.
Rozlévá do krve smrt život hubicí,
je studenější než led.
Zahřát promrzlého člověka,
lapeného do sítí.
Myšlenky mu zachytí,
trápení odvěká.

O hlouposti

23. září 2009 v 19:12 | Prinzeschen |  Alenka v říši divů
Nejradši bych označila viníka svého neštěstí, obvinila ho, ukázala na něj prstem, ale - říkám si, že s hlupáky bych raději měla mít soucit. Nic jiného si totiž nezaslouží.

Odsouzený svět

23. září 2009 v 18:58 | Prinzeschen |  Básničky
Dálka zachrání můj svět,
smaže včerejší odrazy,
v zrcadlech,
dny po dnech,
kreslím si své obrazy.
Pokřivené ideály -
budu proti vám bojovat.
Pokřivené charaktery -
nehodlám se vás bát.
Myšlenky bez ohraničení,
zamotaly se do vln mých rovných vlasů
a pozřely zbytky ohořelých krás
spoutaných v konečcích andělských řas.
Hříšné vysvobození
okolní svět dnes není.
Existence tančí ve vesmíru,
časoprostor v mé hlavě ztratil víru.
Lži překrývají pravé tváře,
snad včas odhalím všechny lháře.
Neodpustitelné chyby
potápím v temných hlubinách,
nevnímám
krutou bolest v tajných slabinách.
Tíha smutku mění mi tvář,
chci se toulat v dálkách,
nechci jen tak stát.
Strach velí to vzdát.
Kroky mých nohou vedou mě dál …
Snad tam, kde svět má obrysy.
Neadresované dopisy
vrací se zpět z minulosti.
A k smrti děsí…
Strachy skoro nedýchám,
snad se dozvíš, jak se mám…
Na pomoc přispěcháš…
A třpytem mých slz rychle zatočí se svět,
poletíme spolu tam a zpět.
Toužím zmizet z místa, kde jsem.
Touha po zmizení ze seznamu jmen,
udělala z reality pouhopouhý sen,
ve kterém jsem jen
já s tebou a náš odsouzený svět….

Tanečnice

17. září 2009 v 18:12 | Prinzeschen |  Básničky
Tančím - smutně i vesele,
tančím neznámé kroky.
Tančím v nebesích postele,
opilá sladkými moky.
Tančím sama i v páru,
má dlaň vklouzla do tvé dlaně.
Už se nedostanu z tvých spárů,
tančím ve štěstí, tančím ve zmaru.
Možná své baletní špičky zklamu,
ale z parketu už se nedostanu.
Jsem opojená valčíkem a chutí vín,
noc vyléčí můj čtvrteční splín.
Který odhalil můj problém s tím,
že vášnivé tance skoro netančím.
Jsem tanečnice ze skla s porcelánovou duší,
ranní smutky mi barevné světy nepokrytě ruší.
Chabé srdce laně probodávají kuší,
aniž tuší,
jak divoce jí srdce buší.
Když bije zvonec
a pohádky je konec.
Pak se jen ve větru sukně má zvedne,
sláva mých pohybů pomalu bledne.
Ať v noci, ať ve dne…
Tančím…
Jsem k tomu zrozená…
Narodila jsem se v příboji moře,
byla jsem oděná spoře
a bála se svého osudu,
však spírat - už se nebudu.
Svým divokým náladám,
duševní klid postrádám,
těžce svou touhu ovládám,
někdy to prostě nezvládám
a celá se tomu poddávám.
Jako by nebylo nic…
Všude jen prázdnota, ticho, klid…
Snažící se pochopit
mé duševní rozpoložení…

Hate Racism

16. září 2009 v 18:43 | Prinzeschen |  Vector
Všichni jsme si rovni...
Autor:
Použitý program:
Adobe Photoshop
Datum výroby: 14.září 2009

Tree of Year

16. září 2009 v 18:41 | Prinzeschen |  Vector
Autor:
Použitý program:
Adobe Photoshop
Datum výroby: 24.června 2009

Soutěž o nejdebilnější komentář aneb Kde se to v těch lidech sakra bere?

14. září 2009 v 19:00 | Prinzeschen |  Kontra
Pokud nechcete být naštvaní, doporučuji vám nedívat se na server Novinky a především - nikdy si nepročítejte komentáře, které tam někdo nechá! Nebo skončíte jako já...
Jelikož jsem člověk zvědavý a společenský, vždy si ráda přečtu, co je kde nového, co se děje ve světě, co zase kdo provedl, kdo s kým chodí a kdo se s kým rozchází. Jsem prostě typický sběrač informací. I dnes jsem si chtěla dopřát svou pravidelnou dávku zpráv a první titulek, který mě zaujal, bylo cosi o tom, že v Africe se vyskytuje nový druh nemoci - snad podobný ebole, snad nějaký nový druh - ale každopádně velmi nebezpečný zdraví a lidem všeobecně. Článek jsem si přečetla, nemocných politovala a snažila se nějak vymyslet, co udělat, abych se cítila líp. Abych měla pocit, že jaksi pomáhám světu a řekněme to tak - "potřebným lidem". Z čistého bláznovství jsem rozklikla komentáře pod článkem a...nestačila se divit! Přišlo mi to, že lidi spolu soutěží o to, kdo napíše pitomější a krutější komentář. Našlo se pár výjimek - lidí, kteří ještě dokážou rozumně uvažovat a snad v nich zbyl ještě kousek lidskosti. Ale většinou převažovaly barbarské názory jako to, že lidé v Africe si za to snad můžou sami, že by měli změnit životní styl, že bychom měli část Afriky izolovat od ostatního světa, ať se tam s tím nějak poperou a podobně.

Tak já vám tedy něco povím - zatímco vy si sedíte na svém stokilovém zadečku v teplém křesle ve svém obýváčku, který má plastová okýnka, aby vás náhodou neofoukl větříček; zatímco v kuchyni si vaříte párečky a smažíte řízečky, které nezapomenete zapít pivíčkem; zatímco si napouštíte plnou vanu vody a sem tam zapomenete zhasnout - realita v Africe je poněkud jiná. Myslíte si snad, vy chytří komentátoři, že kdokoliv z těch - jak vy říkáte - "křováků" by si s vámi ihned nevyměnil místo? Že by nechtěl změnit svůj životní styl? Že by si taky nechtěl dát sprchu a třeba jen chleba s máslem? Sakra lidi proberte se! Oni si svůj život nevybrali, nemůžou za to, jak žijí ani za to, že Afrika je nejchudší kontinent a jeho obyvatelstvo živoří! Jak jim ještě můžete přát to, aby umírali na nemoci? Aby trpěli neuvěřitelnými bolestmi? Aby matkám umíraly děti a dětem matky? Tohle je podle vás správné? Když si civilizovaný Evropan bez kousku soucitu mne ruce ve svém vyhřátém domečku a tvrdí, jak nám chudí Afričané uvolní místo? To není správné a abych byla upřímná - jste mnohem horší než oni! Měla jsem naštěstí tu možnost se s pár Afričany seznámit a jsou tisíckrát lepší než někteří "civilizovaní" lidé. Jsou to hodné, chytré lidské bytosti s neuvěřitelnou schopností vcítit se do ostatních. Nemají předsudky, dokáží se úžasně bavit a logicky uvažovat. Jsou citliví, milí a láskyplní. Což se o většině z nás říct nedá! I přes svou barvu pleti, i přes svůj původ, i přes místo, kde žijí - jsou to pořád stejní lidé jako my! To, že nemají ty samé možnosti jako my, neznamená, že by měli umírat místo nás. Že bychom jim to měli přát. Že bychom nad tím měli mávnout rukou - kdepak! To, že víme, jaká je situace, by nás naopak mělo nakopnout k tomu pomáhat...Něco dělat. Rozhodně ne se samolibým rasismem hovořit o smrti několika lidí, jako kdybychom jen zamázli nepříjemný hmyz...

Sobotní vrah

8. září 2009 v 18:22 | Prinzeschen |  Básničky
Samota mi dobře nedělá,
však teď by nám nejspíš prospěla.
Využij ten čas ke čtení mezi řádky,
vrať se v čase trochu zpátky.
Vzpomeň si jaks mi dal znát,
že lži a falešnou starost máš rád.
Malá holka, co v koutě sedí,
chlad zpod tvých řas na ni hledí.
Blázen, který potřebuje doktora,
ukřičená labilní zlá potvora.
Co tě schválně ničí,
tajně do polštáře křičí.
A pláče z pouhé lítosti,
tak odpusťte jí, výsosti
mrazu, chladu a kamene.
Vždyť já nejsem z křemene.
A do rohu se neschovávám, neutíkám tam,
i když mám pocit, že mě stravuje tisíce lvových jam.
Že smutek a bolest mé srdce pohltí,
lítost středeční zcela mě zahltí.
Nejvíce lituji toho dopisu ve tvé schránce,
kde bylo mé nitro stránku po stránce
vytištěné černou tuší.
Jen hloupý obchod s mojí duší.
Nauč se číst mezi řádky,
dej mi možnost zažít pátky
plné radostného smíchu
a ne pláče pějícího v tichu.
Pochop, že to je jediná možnost, jak ti mohu říct -
ublížils mi tak, že to nejde víc.
A já už ti nevěřím, nesvěřím ti strach -
ať chceš nebo ne, jsi můj sobotní vrah…

Ztracený podzim

5. září 2009 v 18:03 | Prinzeschen |  Básničky
Je sychravý podzimní den,
kapky deště bubnují na okapy.
Ale jinak je v místnosti ticho,
když v ní hledám svůj ztracený sen.
Už začal podzim, padá na mě nostalgie.
Nesmím tomu tolik propadat,
já vím…
Nesmím upadnout do tíhy melancholie.
Snad naleznu někde inspiraci,
budu zase básně psát
a vymýšlet dobré konce.
Jen tak pro legraci -
se smát…