Duben 2009

Warning

30. dubna 2009 v 18:00 | Prinzeschen |  Vector
Další pokus ve photoshopu, tentokrát s nádechem vzteku...
Autor:
Použitý program:
Adobe Photoshop
Datum výroby: 14.prosince 2008

Mrtvá

29. dubna 2009 v 18:26 | Prinzeschen |  Povahy

Rudé vlasy na kameni,
velká rána na temeni.
Z úst stružka krve teče,
smrti nikdo neuteče.
Bez života, bez dechu,
neměla lézt na střechu.
A roztahovat svá domnělá křídla,
jen proto, že v andělech se vzhlídla.
Měla života si vážit,
své rozhodnutí zvážit.
Jenže tak to na světě chodí,
kdo chce, ten si mašli hodí.
A tak tu teď bez tepu leží,
mrtvá - pomůžeš jí stěží…


Slepá

29. dubna 2009 v 18:23 | Prinzeschen |  Povahy

Na očích klapky,
nedovolí jít zpátky.
Namlouvá si, co pravda není,
namlouvá si - to je jen snění.
Nevidí, jak jí ubližuje,
že za pět dvanáct bije.
Až ji zneužije,
už se nikde neukryje.
Avšak nechce vidět realitu,
neuteče z jejich bytu.
Denně prohrává,
úctu prodává.
Na slepou si hraje,
on nad ní vždy vyhraje.



Demence nezná hranic

29. dubna 2009 v 17:38 | Prinzeschen |  Alenka v říši divů
Momentální pocity:
Hehehehehe...a takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Protože to, čeho jsou někteří lidé schopní, to je do nebe volající. Naštěstí mě to nijak nežere, spíš to ve mně vyvolává salvy nekončícího smíchu nad jejich nekončící demencí. Je to hezký pocit se každý večer mít čemu zasmát a zjistit, že na tom vlastně pořád nejsem tak zle. A kdybych proboha takhle někdy zblbla - zastřelte mě:D

Nedobře naložená cestovatelka

27. dubna 2009 v 17:36 | Prinzeschen |  Alenka v říši divů
Dneska jsme se domluvily, že po maturitě vyrážíme na prázdiny po Evropě. Maximálně 4 lidi do jedný Fabie se spacákama a mapou. To je všechno. Těším se na to. Nikdy jsem nebyla dobrodružná povaha, ale poslední dobou se to ve mně nějak probouzí. Takže jsem otevřená novým možnostem a procestovat svět - to je podle mě dobrej cíl, ne? Samozřejmě, že se našlo pár kazisvětů, kteří mě a kámoškám chtěli zkazit radost. Dokonce i jeden učitel - šovinista první třídy - se zapojil a jako vždycky vyplivl děsnou moudrost. A mě už to štve! Dnešní svět je tak šovinistickej...Kdyby se sebrali tři kluci a chtěli někam jet, je to v pořádku - kluci jsou přece dobrodružní od přírody a nic se jim nemůže stát. Jiný to ale je, když chtějí někam jet holky. To je najednou strašně moc starostí, aby se jim náhodou něco nestalo, protože ony jsou přece malý a nedomrlý a neumí se o sebe postarat a potřebujou hlídání, aby náhodou se jim nic nestalo. Můžeme se pak vlastně divit feministkám?
Dneska jsem taky viděla film. Strašně "chytrej film". Ten kluk tu holku strašně miloval a proto se celý víkend oblizoval s jinou. Já vím, byl to jen film, ale jak tímhle můžou někoho krmit, to je šílený. Navíc se mě to docela dotklo, prostě mi to udělalo v hlavě zase zmatek, připadám si nějak divně a cítím se méněcenná. A vlastně už to nechci...nebo chci....Nebo já nevím...Jak říkám - vyvolává to ve mně maximálně divný pocity a to by asi nemělo...
Ale abych si jen nestěžovala (což umím a to dost dobře. Dokonce bych řekla, že je to po rozčilování lidí druhá věc, kterou ovládám stoprocentně), pokusím se zakončit dnešní článek pozitivně. Dnes jsme na češtině probírali Borovského a jeho epigramy. A mně se to zalíbilo. Tak jsem si řekla, že bych to mohla zkusit. Třeba mi to půjde. Je to krátké, vtipné, není to moc složité. To by mi mohlo sednout. Jen musím vymyslet pointy a to už bude asi věc jiného článku...

Hádka

26. dubna 2009 v 17:22 | Prinzeschen |  Básničky
Nejprve seděli v blízkém objetí,
pak mezi nimi zavládlo napětí.
Pustili se, teď každý sám za sebe byl,
pral se o to, aby zvítězil.
Lásku vystřídala ostrá slova,
ty zlé věty pořád, stále a znova.
Až do dálky křik se rozléhal,
o tom, co je hloupé a kdo komu lhal.
Dívka se zvedla, chtěla odejít -
a ten chlapec? Copak v klidu mohl být?
Pevně ji chytil za ruku,
chtěl jí dát lásky záruku.
Letmo ji na tvář políbil,
i když v tu chvíli nejraději by pryč byl.
Dívce po tváři slza teče,
z její zloby ji na chvíli svleče.
Ukáže, jak jí to je líto a jak jí to mrzí,
snad zase v pořádku bude vše brzy.
Hádka skončila a nikdo nevyhrál,
drží se zas za ruce a jdou spolu dál.

Sadness

26. dubna 2009 v 9:24 | Prinzeschen |  Vector
Ani nevím, proč mě napadlo vytvořit tohle dílo. Ale to máte tak - jednou vás prostě něco osvítí a vy to musíte udělat :)
Autor:
Použitý program:
Adobe Photoshop
Datum výroby: 14.prosince 2008

Princezna na hrášku

24. dubna 2009 v 19:09 | Prinzeschen |  Básničky
Nemohla spát, až do rána bděla,
srdce strádalo, nemocné ho měla.
Vykláněla se z okna, hledala hvězdný prach,
že spadne dolů - už dávno neměla strach.
Jen její slzy krájely vzduch,
když do mysli se vloudil nespavosti duch.
V krásných bílých šatech na posteli leží,
převaluje se sem, tu tam - usne asi stěží.
Potřebovala by pohlazení po tváři,
ať spíše hvězdy než slzy tuto noc zazáří.
Avšak žádný princ nepřišel pro princeznu na hrášku
a tak znovu probdí celou noc, přizná si porážku.

Karel Zaoral

24. dubna 2009 v 14:14 | Prinzeschen |  Alenka v říši divů
Karel Zaoral měl nesmírně smutný osud. Jeho nepříliš šťastné dětství s citově chladnou matkou se na něm podepsalo a stvořilo z něj odporného člověka bez zábran a hodnot, který je schopen čehokoliv.
Zako - jak zní přezdívka Karla Zaorala - je celkem malý muž, který v nikom nevyvolá strach. Má však pevné a vypracované tělo, které získal prací ve vězení. Musel zde překládat náklady materiálu z vozu na vůz. V tváři není vůbec hezký, jako by jeho vzhled odrážel jeho nitro. Nos má křivý, ústa stále stažená do nepřirozeného úšklebku. Každé oko má jiné, zdá se, jako by se každé z nich chtělo rozutéct do jiné světové strany. V tváři ukrývá mnoho bolesti, ale i zloby a nenávisti. Když na sobě zrovna nemá vězeňsky stejnokroj, obléká se Zako pohodlně. Nosí volné džíny a lehká sportovní trička. Postupem času Zako chátrá jako stará budova. Je to způsobeno drogami, do kterých spadl. Po určité době dokonce přichází o ruku, protože v jedné ze svých slabých chvilek se pokusil o sebevraždu a porušil si důležité nervy.
A jeho povaha? Mnohdy nepříliš hezká tvář odráží to, co je uvnitř krásné. U Zaka tohle neplatí. Je krutý. Zdá se, že není schopný vůbec žádných hlubokých citů, je úplně chladný. Pokud se chce někomu zalíbit, dělá to jen z vlastní vypočítavosti. Je sebestředný a sobecký. Nedělá věci, které by mu nepřinesly užitek. Svého dosáhne za každou cenu. A pokud k tomu nejsou prostředky, vytvoří si je. Neváhá použít i těch nejsurovějších metod. Vyhrožuje, přepadává s nožem v ruce. Dokonce byl i spoluúčastníkem vraždy. Nemá žádné morální hodnoty. Chová se jako zvíře. Na druhou stranu je zbabělým poskokem, který je povinen poslouchat vyšší kasty podsvětí a plnit jejich rozmary. Oslovení člověk je pro něj neuvěřitelná poklona.
Odpuzuje mě člověk, který dokáže klesnout až takto hluboko. Ztratí svou důstojnost a na jedné straně je krutým vrahem, na druhé pouze loutkou v rukou mnohem chytřejších lidí. Nikdy se neztotožním s touto transformací člověka ve zvíře. Někdo by možná namítnul, že příčiny jeho osudu měly začátky již v jeho nenaplněném dětství. Já ale musím jen nesouhlasně kroutit hlavou a opáčit: Vždycky si můžeš vybrat. I v tom, jestli se staneš dobrým člověkem nebo vrahem…


Jack Twist

23. dubna 2009 v 16:22 | Prinzeschen |  Alenka v říši divů
Jack Twist je mladý muž, který našel zálibu v rodeu. Za tímto tvrdým a mužským sportem však skrývá tajemství své rozhárané duše a citlivého srdce.
Jack není tak urostlý jako mnoho mužů v jeho věku. Má spíše útlou a drobnou postavu. Strach z něj nejde. Sálá z něj naopak cosi milého a přátelského. Má tmavě hnědé vlasy, které kvůli své délce lehce schová pod klobouk. Vykukují pak jen drobné chomáčky. Když však klobouk odloží, můžeme v plné nádheře vychutnat sytou a jemnou barvu toho, co celou dobu ukrýval. Oči má modré a hluboké. Jsou jako otevřená kniha. Jack není vůbec záhadný. Mluví nejen slovy, ale i svou mimikou - každým úsměvem, pohybem rtů…Povídá očima, gesty i postojem. Lehce mi z tváře vyčíst jeho momentální pocity. Není však vůbec prostý, jak by se snad mohlo zdát. Naopak. Jeho osobnost je barvitá, dovoluje spoustu změn a možností. Jack nejraději nosí pohodlné oblečení. Nejčastěji obléká košile a džíny. Zvykl si na tento styl při práci na ranči i při rodeu.
Zmínila jsem se o Jackově osobnosti, ale ráda bych ji ještě rozvedla. Jack je milý člověk. Často se usmívá. A jeho úsměv je nádherný. Je v něm tolik emocí. Radost, štěstí…Dokáže svým úsměvem přenášet pohodu i na lidi kolem sebe. Umí ale také být smutný a vážný. Jeho osobnost má mnoho rozměrů. Může za to určitě i Jackova citlivost, která je hlavním rysem jeho povahy. Jack se nebojí dát nic najevo. Nestydí se, nezastírá. Dokáže projevit lásku, vyznat ji slovy. Pláče, vzteká se, prožívá zoufalství. A přitom všemu hrdě vzdoruje. Citlivost neznamená slabost. Mnohdy je to i naopak. Jack zvládá svůj život, přestože není podle jeho představ. Nevzdává se však svého snílkovství. Má sny a nechce se jich vzdát. Rád o nich přemýšlí a mluví. Dává volný průběh svým myšlenkám. Doufá, že se někdy naplní, i když ví, že to nebude lehké. Je to otevřený člověk plný nadějí a optimismu. Má kladný pohled na svět. Snaží se nežít minulostí, ale budoucností. Někdy ho vzpomínky přece jen dostihnou a v tu chvíli je mírně nostalgický. Možná je určitým způsobem naivní. Nebojuje vůči svým emocím ani vůči sobě samému. Místo toho, aby vynaložil spousty sil na lži a maskování, raději poznává sám sebe a smiřuje se s událostmi.
I přes jeho dobrotu to s Jackem dopadne špatně. Zemře mladý a to právě kvůli své odlišnosti od ostatních. Mnoho lidí to zasáhne, protože Jacka milovali právě pro to, kým byl.